Nepřispět ztroskotaným dobrému člověku nesluší

Když se premiér Andrej Babiš rozhodl před cestou do Itálie a před diskusí s tamním šéfem vlády Giuseppem Contem o přílivu dalších desítek tisíc migrantů zalistovat v Komenského díle, nebyla to myšlenka špatná.

„Celý můj život byl putováním a neměl jsem vlasti,“napsal kdysi tento exulant a migrant, kněz a filozof, jenž skutečně kladl důraz na vzdělání všech národů, jak připomněl český předseda vlády Andrej Babiš.

Komenský to učinil například těmito slovy: „Je žádoucí, aby všichni mohli žít v bezpečí, a proto mají být všichni učeni, jak se toho dá dosíci.“Anebo: „Kdo ví, co ještě Bůh chystá Afričanům, Američanům a jiným nejbarbarštějším národům, budou-li přibrány ke vzdělávání. Nové pole bývá úrodnější než vysílené.“

Vzápětí však autor ze sedmnáctého století přidává větu, kterou český politik v Itálii také necitoval: „Rádi tedy pomáhejme, aby byly všude na světě zorány úhory.“

Ale jistě ani tuto: „Jiným je třeba pomoci. Sedět v přístavu, z bezpečí se dívat na ztroskotání jiných a nepřispět jim, pokud můžeš, se dobrému člověku nesluší.“

Sochu nepotřebuje

Za pozornost stojí i následující citace – za svou by si ji měli vzít jak běženci, tak ti, kteří o jejich osudu rozhodují: „Všichni mají umět si vystačit, nemít nouzi, netoužit proto po cizím a nerušit řád touto dychtivostí.“

Pokud jsou však Komenského slova příliš starobylá a jeho vzkazy už přes vzdálenost staletí nedoletí, pak nemá smysl zastírat toto omezení jeho sochou, kterou chce Andrej Babiš v duchu své antimigrační diplomacie věnovat římskému parku. Tím spíš, že Řím byl cílem mnoha Komenského ostrých výpadů, když ho obviňoval z porušování křesťanských ideálů.

Pisatel těchto řádků bydlí pět minut chůze od místa, kde Komenský několik let psal své útěšné i bezútěšné spisy v předtuše toho, že po zbytek života bude už jen běžencem.

Zámeček pro migranty

Každá generace obyvatel tohoto městečka mu skládala poctu po svém – od sbírky na postavení pomníku před půldruhým stoletím, pořádání řady jubilejních oslav, závodů a soutěží, zřízení pamětní síně či přírodního labyrintu evokujícího místo vzniku jeho slavného díla. Nová generace dostává také šanci, jak se k jeho odkazu přihlásit.

Větší poctou Komenskému i dobrým vzkazem Italům by tedy podle mě například bylo, kdyby budovu dnes zchátralého a opuštěného zámečku, jehož stavebníci využili konstrukci někdejšího azylu bratrských kněží včetně Komenského, český stát jako vlastník opravil a ubytoval v něm několik rodin běženců ohrožených válkou.

To už by však nebylo jen gesto, ale skutečná pomoc lidem, postoj nikoli politikářský, ale státnický. I když by pravděpodobně u nečtenářů Komenského, příznivců nulových řešení i obyvatel kontinentu negativní deviace zřejmě neprošla tak lehce.

Ale naplnilo by se tak další přání „učitele národů“Jana Amose Komenského: „Má se jednat opravdově a pevně, činem a skutkem, aby naše politika nebyla jen stínem nebo představou, nýbrž živoucím tělem, spojeným pouty zákona a práva, odměn a trestů do té míry, aby zbožné a čestné jednání bylo potěšením, páchání zla hrůzou, a aby bylo patrné, že celá naše politika není čirá teorie, nýbrž uplatňování morálního světa, a tak se všechno pokud možno vracelo v jednotu.“

Má se jednat opravdově a pevně... aby bylo patrné, že celá naše politika není čirá teorie, nýbrž uplatňování morálního světa.

Jan Amos Komenský, filozof