Letošek má svůj objev. Anna Cima si hraje s jazykem
Román Probudím se na Šibuji je ztělesněním lásky k Japonsku a tamní literatuře.
Z Japonska znáte jen Harukiho Murakamiho, sushi a samuraje? Román Probudím se na Šibuji debutující spisovatelky Anny Cimy to změní. Ač jej Nakladatelství Paseka vydává za román český, svým stylem mnohem více připomíná svižný způsob vyprávění typický pro současnou japonskou prózu. Není se čemu divit, autorka sama ji vystudovala.
Příběh se točí okolo Jany, která miluje vše japonské. Obzvlášť pak literaturu, ke které ji přivedl otec. Pravidelně chodí do knihovny, ponořena do textu tráví většinu volného času a přátel má jen pár. Její denní stereotyp však naruší příchod jistého doktoranda Viktora Klímy. Nerudného protivy, kterým však v jejích očích nezůstane dlouho. Společně začnou pracovat na překladu knihy pozapomenutého spisovatele Kawašity a postupně odhalují jeho rodinná tajemství. To už jsou dvě roviny příběhu. Anna Cima se však rozhodla přidat ještě další.
Vrství a vrství
Hned v úvodu čtenář sice znovu poznává Janu, jen o sedm let mladší, tou dobou na pobytu v Tokiu. Na její vysněné dovolené, která jí však jednou provždy změní život. Ztratí se a stane se pouze jakýmsi odrazem sebe sama – myšlenkou. Ideou, duchem uvězněným v nejrušnější tokijské čtvrti Šibuja.
Není nutné prozrazovat jak, postupně se však všechny linky románu začnou protínat a dávat smysl. Probudím se na Šibuji tak s lehkostí olympijské krasobruslařky tančí mezi univerzitním románem, romancí, historickou rodinnou ságou a akčním thrillerem.
Přitom nepůsobí přeplácaně, přehnaně ambiciózně ani snobsky. Autorčin cit pro dialog, hovorový jazyk a tempo činí z Probudím se na Šibuji dílo vyzývající k hltavému čtení. Autorčino zapálení pro Japonsko a zároveň znalost tamní kultury nezná hranic. Nebýt studia japanologie, asi by Cima čtenářům nikdy nenabídla tak rozvětvený příběh, to už je však vedlejší.
Mění se slovo od slova
Osud spisovatele Kawašity posouvá celý příběh o úroveň výše, už jen tím, že prokazuje autorčinu schopnost jazykové metamorfózy. Teorie o tom, že spisovatel nemusí mít načteno, v jejím případě určitě neplatí. Lépe číst však mohla redaktorka knihy, která v textu zanechala neopomenutelné množství naprosto zbytečných překlepů. Doba se stále zrychluje a očividně se to už začíná promítat i do produkce knih tak perfekcionistického nakladatelství, jakým Paseka je.
Budiž jim však odpuštěno. Důležitější než překlepy je fakt, že českému literárnímu světu představili novou nadějnou autorku. Anna Cima sice bude muset svou pozici potvrdit ještě minimálně jednou, rozhodně však půjde o zajímavou podívanou. Prozatím je román Probudím se na Šibuji nejzajímavějším debutem letošního roku. Jen jestli si toho všimnou i poroty Magnesie Litery.