Slavia vs. Plzeň
Díky Lize mistrů a Evropské lize máte z Plzně dost zážitků, ne?
Měl jsem štěstí, že jsem tyhle pohárové zápasy hrál. Byl předpoklad, že se budeme spíš bránit a hrát na brejky. Ale zážitky mám i ze šatny, kde to byl v dobrém slova smyslu blázinec. Každý den něco extra.
To je s Pavlem Horváthem za zády běžná věc. Prozradíte víc?
Horvi řídil kabinu svým stylem, tím nakazil i ostatní. Pardon, ale nic vynášet nebudu, historky mají zůstat v šatně. Vždyť já je neříkám ani doma manželce, z čehož není moc nadšená. Ale tohle pravidlo prostě držím. Asi kvůli tomu, že jsem ještě stihl období, kdy mazáci mladé vychovávali a v kabině byl jasný řád.
Teď už mazáctví nefunguje?
Myslím, že už ne. Když jsem byl mladý, brány na tréninku jsme nosili ve dvou, maximálně ve čtyřech. Teď? Jde celý mančaft. Když se zakopaly balony, vždycky je hledali mladí, teď na soustředění šel jako první Milan Škoda. To dřív neexistovalo: s Matějem Vydrou, který teď kope v anglickém Burnley, jsme třeba v Jihlavě po tréninku hledali dvě hodiny, dokud jsme balony neobjevili. Teď je to mnohem volnější.
A mladí jsou oprsklejší?
Ne, to je tím, jak se změnil přístup
Kdybyste řekl čau, dostal byste taky, ne?
To bych asi dostal rovnou pěstí (smích). Ale teď si neumím představit, že bych někomu dal lepáka já.
Přitom k mazákům byste patřit měl.
Asi jo. Věkem by to sedělo, ale pořád mi to nějak nedochází. A nemá cenu zničehonic říkat: Teď tady tomu budu velet.
S vámi ani euforie z gólů moc dlouho nemává, viďte?
Ta opadne rychle. Ve středu můžete dát gól v Lize mistrů, ale když se pak v sobotu nepovede další zápas, je to vlastně k ničemu. Já to tak mám, dostanu se rychle zpátky na zem. Vím, že musím dobré výkony potvrzovat každý zápas a tvrdě dřít, abych příště hrál znovu.
K takovému přístupu vás vedli doma?
Určitě. Nikdy jsme nebyli žádní boháči, neměli jsme s bráchou značkové oblečení, ale vždycky jsme měli co jíst a co na sebe. Rodiče dál pracují v Jihlavě ve firmě Bosch, mají směny, chodí na noční, na ranní, na odpolední. Nic se nezměnilo.
A vy? Uměl byste si představit, že pracujete jako truhlář, kterým jste se vyučil?
Když jsem byl na učňáku, byl pro mě jasný cíl, že budu hrát fotbal. To jediné mě zajímalo, ale samozřejmě bylo potřeba dodělat aspoň nějakou školu. Teď si to ale vlastně představit umím. Dnes od 19.00 (O2 TV Sport) Rozhodčí: Ardeleanu - Nádvorník, Pospíšil
Předpokládané sestavy Slavia: O. Kolář – Coufal, Ngadeu, Kúdela, Bořil – Souček – Stoch, Sýkora, Hušbauer, Baluta – Tecl
Plzeň: Kozáčik – Řezník, Pernica, Hubník, Limberský – Hořava, Hrošovský – Petržela, Čermák, Kopic – Krmenčík
milionů, cítil jste velké očekávání?
Necítil. Když jsem přišel, byl tam Horvi, David Limberský a další zkušení. Když to nešlo týmu, slízli to spíš oni. Já jsem díky tomu tlak nepociťoval.
Ve Slavii ho cítíte?
Je tu větší fanouškovská základna. V Plzni se pořád dařilo, nezažil jsem špatné období, takže nám nikdo nedal najevo nic špatného. Naopak: třeba jsem šel do pojišťovny a viděl jsem, že jsou tam všichni rádi, že přišel někdo z Viktorky. Prostě euforie, ve které každý ve městě fandil a žil fotbalem. Ve Slavii je tlak daleko větší, protože fanoušky máme všude po republice a každý neúspěch je daleko sledovanější. Máme hodně příznivců, ale taky si hodně lidí přeje náš neúspěch.
Když jste se v zimě ve Slavii objevil potřetí, věděl jste, do čeho jdete?
Nevěděl, protože se změnilo celé sportovní vedení. Pod trenérem Trpišovským jsem nikdy nehrál, ale byli jsme v kontaktu už půl roku, protože mě chtěl do Liberce. Po zápasech, kdy se jim nebo mně něco povedlo, jsme si napsali. Takže jsem tušil, že šanci dostanu
Jako útočníka si vás Slavia poprvé vyhlédla už v devatenácti. A hned při druhém ligovém startu jste hrál derby proti Spartě.
Předtím jsem jako náhradník ještě naskočil na Bazalech proti Baníku. To si dobře pamatuju, protože se nám cestou zpátky rozbil autobus a z Brna jsme jeli do Prahy taxíky. Pak vyhodili trenéra Jarolíma a přišel pan Cipro, který mě postavil do derby na Letné.
Šok?
Když si to sparťani přečetli, asi byli rádi, že hraju zrovna já (úsměv). Liga je o zkušenostech a já tehdy byl plašan, takže to nebyla žádná sláva. Koukal jsem na narvaný stadion, předtím jsem hrál v Jihlavě před dvěma tisícovkami lidí... Úplně to nevyšlo, tak jako celá sezona. Po titulu jsme skončili sedmí, nebyly peníze a já byl na hřišti vyjančený.
Čekal jste, že hned budete hrát?
Bylo mi devatenáct a myslel jsem si, že to tady rozčísnu, že tu na mě čekají (úsměv). Nikdo sem nejde s tím, že bude hrát za juniorku, tak jsem si taky věřil, že vytlačím Standu Vlčka ze základu a budu hrát. Ale to bylo asi nereálné.
Napodruhé už jste přišel jako známé jméno, góly proti Brnu jste zařídil titul... A stejně jste v létě musel odejít. Bral jste to tak, že vám Slavia není souzená?
Takhle jsem na to nekoukal. Byl jsem tu půl roku, vyhráli jsme titul, bylo to fajn – nemám si na co stěžovat. Spousta hráčů by dala nevím co za to, aby sem na takový půlrok mohli jít. Štvalo mě to, ale spíš jsem se zlobil na sebe, že se mi příprava nepovedla tak, jak jsem si představoval. Kdybych během ní dal pět gólů, asi by mě pryč neposlali.
Teď jste zase zpátky. Je Slavia klub vašeho srdce? Vypadá to, že vám se líbí všude.
Já jsem takový všudezdejší. Už jako malý v Jihlavě jsem fandil právě Slavii. Vždycky jsem byl ten, kterému se ostatní smáli, že je věčně druhý.
Ani teď nejste první.
Nejsme, ale to můžeme změnit už proti Plzni. Možná to vyzní divně, ale kdyby mě Slavia vzala šestkrát a mně se to šestkrát nepovedlo, stejně to sem půjdu zkusit posedmé. Nedokázal bych jí říct ne.