Hledá se muž, jenž otupí ledové spory
Dalo se něco udělat, aby to tak neskončilo? Mělo se něco udělat? A hlavně: Kdo to měl udělat? Olympijská medailistka Karolína Erbanová ukončila v 25 letech rychlobruslařskou kariéru s odůvodněním, že ji deptá chování reprezentačního kouče Petra Nováka.
Stejně tak se před čtyřmi měsíci rozpadla dvojice Anna Dušková – Martin Bidař, juniorští mistři světa a čeští krasobruslařští talenti desetiletí.
On chtěl trénovat více v Kanadě, ona v Česku, do záležitosti vstoupili i rodiče, také v jejich případě nastal krach.
Obě kauzy mají společnou příčinu: nefungující mezilidské vztahy. A obě se odehrály v relativně malých sportech.
Kdo tedy měl přivést strany sporu „k rozumu“a najít kompromis, jenž by zabránil radikálnímu řešení? Nabízí se odpověď: dotyčný sportovní svaz přece.
Jenže ve vedení těchto menších svazů sedí zainteresované strany sporu, ať už trenéři, či u rychlobruslařů přímo Petr Novák. Dochází tudíž k jistému konfliktu zájmů. Zákonitě potom jedna ze stran konfliktu té druhé, svazové, nevěří.
Bylo by tedy záhodno, aby na scénu vstoupila „nadstranická“vyšší instance. Buď Český olympijský výbor, zastřešující vrcholový sport v zemi, či přímo ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, které reprezentaci z velké části prostřednictvím státních dotací platí.
Pokud je na úrovni svazu krize neřešitelná, a naopak v případě Erbanové a Nováka na veřejnosti místy až nechutně propíraná, měly by se právě tyto vyšší instance při jednání s nimi pokusit nalézt přijatelné řešení.
Zatím se tak neděje, byť předseda ČOV Jiří Kejval pro Radiožurnál sdělil, že výbor je připraven sehrát roli zprostředkovatele, pokud o to však oba projeví zájem.
Ano, Český olympijský výbor, uznávající nezávislost svazů, nedisponuje pákou, aby znesvářené strany donutil jednat. Přinejmenším by však bylo vhodné zatelefonovat jim a nabídnout pozici mediátora či jakéhosi „ombudsmana“v jejich sporu.
Ještě silnějším kalibrem by pak bylo, kdyby tak učinila zodpovědná osoba z ministerstva, jakýsi muž číslo 1 českého sportu. Taková osoba by mohla vyhlásit: „Vy chcete a čerpáte od nás peníze na přípravu, my naopak chceme reprezentaci, která bude pro mládež vzorem – a ne spory předních sportovců, které vše jen pošpiní. Proto do vašeho sporu vstupujeme.“
Bohužel, momentálně chybí na vládní úrovni respektovaná a silná autorita, která toto může říci. Český sport je v posledních letech zcela nekonsolidovaný, loňská dotační aféra mu zasadila hluboké rány, nová vláda dlouho neměla důvěru, a i když ji už má, systematizace českého sportovního prostředí není ani zdaleka dokončena. Chystaná Národní sportovní agentura zatím nevznikla, probíhá dohadování o podobě zákona, který ji posvětí.
Můžeme se proto dohadovat, kdo by se měl v první řadě pokusit vyřešit spor přední olympioničky a národního kouče, pokud to svaz nezvládne? Jiří Kejval? Ministr Robert Plaga? Či náměstek pro sport Karel Kovář? Nebo Milan Hnilička, jenž má stanout v čele Národní sportovní agentury?
Někdo rozhodně. A rychle. Jestliže má ještě existovat alespoň malá šance něco zachránit, tak čím dříve, tím lépe.
Jistě, jedna ze stran sporu i pak může prohlásit: „Nebudu s tím druhým jednat ani za pomoci zprostředkovatele.“Nebo jednání skončí dalším krachem.
Alespoň bychom však mohli říci: Došlo k pokusu o nápravu škod.
Karolína Erbanová má být vzpomínána jako olympijská medailistka. Ne jako žena, jejíž kariéru ukončily hádky s koučem.