„Není čas se rozkoukávat“
Jandačova trenérská mise v Magnitogorsku začala
Je to klub zvyklý na ligové poháry a velká vítězství. Majitelem je ambiciózní vlastník místních železáren, který rozhodně není v byznysu ani v soukromí zvědavý na porážky. Přesto nový trenér Josef Jandač žádné nařízení, že musí získat hokejový titul, nedostal. „Naopak to s ním byl před sezonou příjemný rozhovor. Ví, že se mužstvo ze dvou třetin obměnilo. Že děláme perestrojku, takže nějaké maximalistické cíle nejsou,“říká trenér, který po jarním mistrovství světa skončil u české reprezentace.
Pochopí to fanoušci i novináři?
Nedávno jsme byli na představení týmu pro fanoušky a moderátor se ptal manažera, co říká na to, že nás ani místní experti po té obměně do role favorita ve Východní konferenci nepasují. Že tam vidí Kazaň, Ufu, Omsk, Jekatěrinburg. Už ten postoj místních nasvědčuje, že nejdeme do sezony jako favorité. Manažer řekl, že takových prognóz už bylo, ale že se to všechno hodnotí až na konci.
Není to pro kouče vlastně příjemné zjištění, že není pod tlakem?
Ne. Za ty trenérské roky to beru tak, že do sezony každý vstupuje s nějakými ambicemi. Ale nemusí se povést pár zápasů a najednou se ocitnete na jiném místě v tabulce, než se čekalo. A na druhou stranu jsou zase týmy, se kterými se nepočítá, a jsou nahoře. Teď tlak není, ale určitě přijde. Zase není čas, abychom se tady dlouho rozkoukávali.
Takže váš úkol zní jak?
Omladit. V klubu chtějí dát prostor mladším hráčům, odchovancům, kteří se tu slušně rýsují. Jsou to kluci ročníků 1999, 2000, 2001, kteří by v budoucnu měli tvořit nové jádro. Děláme perestrojku, cílem je omladit mužstvo. Uvidíme, jak si to sedne, jak se hráči aklimatizují. Velký tlak není, možná až druhý rok. Teď sice v médiích něco vyšlo, že mě tady grilují, ale tak to v žádném případě není.
Ne?
Místní mě upozornili, že to napsal nějaký novinář z Moskvy, jehož považují za bulvár. Komentuje věci, kterým se ostatní zasmějí a nechávají ho být. Psal, že nemám plán, ale my byli na turnaji v Čeljabinsku, kde se hrály čtyři zápasy v pěti dnech. Měli jsme marody, nechtěli jsme sedřít starší hráče, a naopak dát prostor mladým. To Čeljabinsk hrál doma v plné síle, Omsk má také široký kádr zkušených, za nás to byli mlaďoši. Až další turnaj u nás v Magnitce jsme hráli ve složení, ve kterém bychom měli vyrazit do sezony. A už to bylo lepší.
Že vás grilují, ale četli i čtenáři v Česku.
No jo, syn mi něco posílal a od Jardy Špačka jsem dostal rejpavou esemesku. Jeden server u nás to zkrátka převzal, ale ten zdroj... No, prohráli jsme tam, ale účel toho turnaje nebyl takový, abychom za každou cenu vyhrávali. Až doma jsme to potřebovali změnit, abychom nešli do sezony s porážkami a měli sebevědomí.
Je výhoda, že začínáte čtyřmi zápasy doma?
Přihlásil se Spengler Cup, takže máme program nahuštěnější než ostatní. V září hrajeme 13 zápasů, v říjnu 12, v listopadu, kdy je reprezentační pauza, 10 utkání, v prosinci 9 a Spengler. V lednu 11. V podstatě se hraje obden, sem tam jsou dva volné dny. Na tripech se létá, takže moc tréninků nebude.
Teď navíc v KHL přišla změna bodovacího systému. Za výhru i po 60 minutách jsou jenom dva body, proto budou ty případné druhé body v prodloužení či po nájezdech ohromně důležité. Takže se na to připravujeme. Musíme vítězit a sám jsem na ten systém zvědavý.
Mluvili jsme o obměně kádru, o mladých hráčích. Ale v týmu zůstal sedmatřicetiletý Sergej Mozjakin, o němž jeho bývalý parťák Jan Kovář říkal, že je to nejlepší hokejista mimo NHL.
Udělal na mě výborný dojem. Hrávali jsme proti němu s nároďákem a věděl jsem, jaké jsou jeho přednosti i nedostatky. Lidsky je výborný. Je zodpovědný a my teď hledáme optimální složení, protože ta známá lajna
Mozjakin, Kovář, Zaripov se rozpadla a zůstal jen on. I když jsem se s ním o tom bavil, nikdy nebyl tím, kdo by si chtěl vybírat, s kým bude hrát a kolik minut. Měli jsme příjemný týmový piknik, kde říkal, že se těší na začátek a že udělá všechno pro mančaft. A koho tam dám, s tím prý prostě bude. Bezvadnej chlap. A jaké jsou dojmy z klubu a města, o kterém se říká ledacos? Klub funguje na totální profesionální bázi. Všechno je tady na nejvyšší úrovni, dokonce tady mají svého kuchaře, který hráčům vaří. Oni se nemusí starat vůbec o nic, mají tu snídaně, obědy či večeře, když je večerní trénink nebo zápas. Ano, je to průmyslové město, fabrika je obrovská. Byli jsme tam na návštěvě a říkali nám, že na délku to má skoro patnáct kilometrů. Z oken vidíte komíny a továrnu, která čoudí. A když párkrát zavál vítr špatným směrem, cítili jsme chemičku. Ale jinak je tu nádherné počasí a město se taky změnilo. Jsou tu slušné obchody, nákupní centra, restaurace. Nedávno jsme si s Kálou (asistent
Jiří Kalous) říkali, kolik tady mají velkých dětských parků. Pro děcka je tu dost vyžití.
Bydlíte v hotelu?
V bytech v centru. Někteří hráči bydlí za městem, kde je resort, který je pro pocit bezpečí hlídaný. Ale my tu žádné nebezpečí nevnímáme, navíc jsme tady bez rodin, takže nemáme důvod jít do ústraní. Je tady pohodový život a i ti Rusové mi přijdou pohodoví.
Přihlásil se Spengler Cup, takže máme program nahuštěnější. V podstatě se hraje obden, sem tam jsou dva volné dny. Moc tréninků nebude.