Nejlépe umí dojit roboti
Zemědělci nakupují aplikace, senzory a počítače. O tom, kdy budou hnojit, rozhodne stroj.
Původně se dojilo do konve, později do trubek. Dnes práci přebírají dojicí roboti. Na českých farmách je jich už podle hlavního dodavatele, společnosti Agro Partner, přes 260. A je to teprve začátek. Už teď je jasné, že ani konzervativní obor, který člověka živí od nepaměti, se neubrání evangelizaci moderními technologiemi.
Jeden z prvních uživatelů dojicích robotů je Zemědělské družstvo Pluhův Žďár na Jindřichohradecku. O tom, kdy se podojí, nerozhoduje farmář, ale sama kráva. Obojek s respondérem, který má kolem krku, kontroluje její přežvykování a správnou funkci bachoru.
Zvíře identifikuje, jakmile přijde k dojicímu robotovi, a ten naskenuje vemeno, očistí struky a dá se do práce. Při tom sbírá o zvířeti spoustu informací, které se dál analyzují. Váhu, teplotu, barvu mléka…
„Roboti mají pozitivní vliv na produktivitu práce, kvalitu mléka i dojivost. Ta se zvýšila až o tři litry na den na zvíře, změřit se to však nedá,“shrnul předseda představenstva ZD Pluhův Žďár Karel Bednář.
„Robot jakoukoliv odchylku od průměru okamžitě hlásí. Problém je schopen odhalit o dva až tři dny dřív než člověk,“popsal Petr Gondek, ředitel divize stájových technologií firmy Agro Partner. Ta tuzemským zemědělcům dodala dvě stě dojicích robotů nizozemské značky Lely.
Velký zájem je také o přihrnovací automaty, které jezdí na krmném stole sem a tam, aby kravám pod nos nahrnuly jimi rozházené krmivo. Dřív se to dělalo ručně lopatou nebo traktorem. Pořízení takových robotů vyjde v průměru na více než tři miliony korun.
Senzory v obilí
Zájem roste i o senzory, které jsou teď častěji vidět v rostlinné výrobě. Bílé krabičky, které trčí z obilí nebo hromad sklizené úrody v hale, měří teplotu, vlhkost i srážky a jsou schopny na dálku zprávou do mobilu varovat agronoma, aby přijel na pole nebo zasáhl, než se spálí zavlhlá úroda.
Na principu internetu věcí pracují také meteostanice, které sbírají informace o mikroklimatu porostu. Na základě toho aplikace využívané farmáři vypočítají pravděpodobnost výskytu chorob.
„Má to velký dopad na ochranu životního prostředí. Nestříkám preventivně, ale jen když je potřeba,“říká Adam Zlotý, ředitel společnosti CleverFarm, která prodává tyto technologie a vyvíjí mobilní a počítačové aplikace, které dál pracují s posbíranými daty. „O tento segment internetu věcí je obrovský zájem. Od začátku roku máme desítky klientů na senzory,“dodal.
Mnohem menší zájem je zatím podle něj o systémy takzvaného precizního zemědělství. Stroje jsou na základě analýzy informací schopny hnojit či postřikovat s přesností na dva centimetry. CleverFarm k tomu využívá družicové snímky. Postřikovač nebo rozmetadlo jsou pak schopny přidat dávku tam, kde je porost slabý, a ubrat tam, kde je větší aplikace zbytečná. Na trhu jsou také firmy, které informace z polí sbírají pomocí dronů.
Jeden řidič, dva traktory
Firem, které se analýzou těchto dat zabývají, je mnoho. Masové rozšíření podobných systémů na farmách však teprve přijde. Překážkou je zatím nevybavenost podniků moderní technikou. Stroje musí mít GPS, případně rozhraní isobus. Třeba postřikovače, kde je systém schopen vypínat a zapínat trysky nejen po sekcích, ale i jednotlivě, jsou na trhu zhruba poslední dva roky.
„Nové postřikovače postupně přicházejí na trh. Dají se sice přestavět i staré stroje, ale vždy je otázka, zda se to ekonomicky vyplatí,“říká Michal Krutiš, jednatel společnosti Agri-precision, která učí zemědělské stroje, aby se uměly samy řídit. To je podle něj v přesném zemědělství nutné.
„Dnes ani dobrý řidič nemá šanci být lepší než autopilot, který se řídí satelitním signálem a pracuje s přesností na dva centimetry,“tvrdí. Obsluha v takovém stroji může pustit volant z ruky.
Některé firmy, například John Deere, vyvíjejí samořiditelné traktory, jejich používání však zatím naráží na bezpečnostní a legislativní bariéry, podobně jako samořiditelné automobily. Testuje se i systém, kdy jeden řidič řídí dva traktory.
Nabízí se otázka, zda je nutné, aby stroje jezdily s takovou přesností. Odborníci mají několik argumentů, které myšlenku podporují. Tím prvním je přínos pro životní prostředí. Sníží se počet přejezdů po poli, a tím riziko půdní eroze. Zemědělec ušetří peníze za hnojiva, herbicidy i naftu. Pokud počítač správně rozhodne, na jakém místě posílit plodiny, může to zvýšit hektarový výnos.
„Environmentální dopady se těžko měří. Ale pokud jde o desikaci (cílené ukončení vegetace, pozn. red.), naše pokusy naznačují, že lze ušetřit kolem 40 procent látky,“říká vedoucí Centra precizního zemědělství při České zemědělské univerzitě František Kumhála. Precizní zemědělství podle něj zažívá rozmach a zemědělci mají o tyto systémy větší zájem.
Milionové investice
Novou techniku za sedm milionů korun si pořídila Zemědělská akciová společnost Mžany, která hospodaří na 1 870 hektarech půdy na Královéhradecku. Po poli jezdí s několika supermoderními stroji.
„Například nový postřikovač nám ušetří okolo 20 procent postřiku,“tvrdí ředitel Luděk Homoláč. Používá také N–senzor, velký přístroj připevněný na střechu traktoru, který opticky měří obsah chlorofylu a hustotu porostu, aby rozmetadlo dodávalo rostlinám optimální množství dusíkatých hnojiv.
„Snažíme se zemědělství dělat moderně, minimalizovat přejezdy po poli a snížit případnou půdní erozi. Tady je však nejdůležitější přidávání organických hnojiv do půdy, což věděli už naši předci,“dodává Homoláč.
Nové technologie využívá podle Zemědělského svazu ČR už 73 procent tuzemských zemědělských podniků. Za novinky utrácejí velké agrokomplexy i malé farmy. „Do moderních technologií souvisejících s precizním zemědělstvím plánuje v příštích pěti letech investovat 80 procent zemědělských podniků,“říká Martin Pýcha. Využívají dotací z Programu rozvoje venkova.