Nedvěd o přestupu Ronalda
Tušíte, jak se zrodil jeden z největších přestupů fotbalové historie?
Jaro je v rozpuku a v turínské rezidenci Pavla Nedvěda voní káva, nad kterou šéfové Juventusu přemýšlejí: „Zkusíme to, nebo to zabalíme. Není to příliš bláznivý nápad?“
Klubový šéf Agnelli váhá, musel by investovat gigantický balík peněz.
Sportovní ředitel Paratici je nadšený, vždyť jeho to přece napadlo.
Pan domácí, který zároveň v Juventusu dělá viceprezidenta, přemýšlí: „Získat Ronalda z Realu Madrid? To by byl majstrštyk.“
A dál to bylo jak?
Když jsme u nás skončili, napsal jsem prezidentovi: Uděláme historickou věc. Nejen pro Juventus, ale pro celý italský fotbal. Pomůžeme mu, aby se vrátil na pozice, ve kterých byl na začátku 90. let.
Takže jste šéfa Agnelliho ponoukal?
To se musí. Ten nápad do mě nalil strašně velký elán. Vyhráli jsme sedm italských titulů za sebou, čtyřikrát v řadě získali double, ale teď jsme měli možnost se posunout. Díky Ronaldovi. Věděli jsme, že Real Madrid snížil jeho výstupní klauzuli na sto milionů eur, tak jsme to zkusili.
Prezident byl pro?
Hlavně na něm záleželo. A upřímně, nepotřeboval moc času, aby si promyslel, jestli to ustojíme. Přitom z ekonomického hlediska to byla mimořádně náročná operace.
Ronaldo je suverénně nejlépe vydělávajícím hráčem Itálie. Čtyřletá smlouva mu přinese přes tři miliardy korun. Nemůže to dělat problém v kabině?
Určitě ne, protože všichni uznáváme Ronaldovy kvality. Pět Zlatých míčů nezískáte jen tak. On je symbol.
I ze společenského hlediska?
Zrovna tak. Pro Juventus je to obrovská čest. Efekt se projevil hned. Juventus byl vždycky pojem, ale s Cristianem jsme úplně někde jinde. Ta změna se ani popsat nedá. Máme ho u sebe a chceme si to užít.
Nevadí, že Ronaldo začal třemi ligovými zápasy bez gólu?
To je docela srandovní, že si čtu kritiku. Nedal gól? No a! Já vidím, kolik práce dělá při tréninku, jak maká při zápasech. On jen potřebuje zjistit, jak se hraje v Itálii. Kvůli propracované taktice je tam historicky těžší dávat góly. Všude ho zdvojují, ztrojují, skákají do střel, tahají za dres, za ruce. Série A je úplně jiná soutěž než ostatní. Neříkám těžší, neříkám lehčí, ale jiná.
Není vám Ronalda trochu líto?
Není, protože je jen otázkou času, kdy začne pálit. Nemám žádný strach. Udělali jsme krok, který se nám stonásobně vyplatí.
Je pravda, že Ronaldovi v přesvědčování pomohlo, jak mu na jaře vyprodaný stadion Juventusu vestoje aplaudoval po nádherné trefě nůžkami ve čtvrtfinále Ligy mistrů?
Určitě to mělo pozitivní vliv. Nestává se, aby lidé tleskali soupeři za jeho úspěch. Deset vteřin jsem byl naštvaný, protože jsme dostali gól, jenže pak jsem si uvědomil, jaké kouzlo Ronaldo předvedl. To se prostě nedalo bránit. On je Superman.
To pozná snad každý, kdo sleduje fotbal, ale jaký dojem z něj máte jako z člověka?
Je strašně fajn. Skromný. Poctivý. Troufám si říct, že svůj život má do detailu zorganizovaný, a v tom je jeho velká síla. Žije pro fotbal. Chová se tak, aby měl fotbal vždycky přednost.
Jak spolu mluvíte?
Abych se přiznal, tak směsicí italštiny a angličtiny. On mluví převážně španělsky, ale prokládáme to. Slíbil, že italsky se naučí.
Je perfekcionista.
Líbí se mi to, protože v tom jsme si podobní. Strašně nerad prohrává, to zaprvé. Když se zrovna trénuje rychlost, chce být vždycky první. Když se trénuje střelba, chce být nejpřesnější. A tak je to se vším. To ho dovedlo k pěti Zlatým míčům.
Vy máte jeden.
Jsem rád, že prohrávám jen 1:5. Můžu Ronaldovi jen poděkovat, že před patnácti lety ještě nebyl na vrcholu. On, ani Lionel Messi. Přes ty dva se nikdo neprosadil, přitom v mojí éře bylo hvězd plno. Namátkou Ronaldinho, Giggs, Raúl, Figo, Brazilec Ronaldo, Zidane, Maldini, Henry. Všichni by zůstávali za Cristianem a za Messim.
Přiznejte se: je lepším fotbalistou Ronaldo, nebo Messi?
Takovou otázku jsem si snad ani nezasloužil. Přece nemůžu říct Messi (úsměv).
Můžete, ale...
Jsou příliš odlišní. Ronaldo měl od pánaboha velký talent, ale zároveň pracoval tak tvrdě, až se stal fenoménem. Messi měl talentu možná ještě víc. Mně je bližší Ronaldův fotbal. Trochu vidím sám sebe. Taky jsem na sobě musel pracovat víc než ostatní. Trénuje dobře, nadšeně, naplno. Třiatřicet let není žádný věk. Trénuje až neskutečně, a díky tomu za ním všichni jdou. Ani mluvit nemusí. Takový Paulo Dybala, když ho srovnám teď a loni... Jen zírám. Ve dvojici s Cristianem si nedovolí vypustit ani vteřinu, spíš si přidá. A stejně jsou na tom ostatní. I kvůli tomu ho Juventus kupoval.
Otázka filozofie?
Juventus a Ronaldo, to jsou dvě nádoby v symbióze. Náš klub je založený na pracovitosti, všichni dřeme, všichni hodně trénujeme. K tomu udržujeme kázeň. A přesně takový je Ronaldo.
Teď aby vám ještě vystřílel vysněnou Ligu mistrů, že?
Je pravda, že tahle trofej prezidentu Agnellimu chybí.
I vám.
Musíme Cristianovi připravit ideální podmínky, abychom se o to do dvou tří let mohli pokusit.
Ne hned?
Kéž by to tak fungovalo (úsměv). Před lety jsem vám vyprávěl, jak Andrea Agnelli vymyslel plán: Nejdřív musí Juventus ovládnout Itálii, pak přijde na řadu Evropa. Bod jedna jsme zvládli, teď jsme v bodu dva. Kvůli tomu jsme potřebovali hráče, který bude ještě lepší než ti, které máme. Proto jsme angažovali Cristiana. Jenže v Lize mistrů příliš plánovat nemůžete, ovlivňuje vás spousta faktorů. Nevyjde vám poločas, někdo se zraní. Ale věříme, že jsme udělali krok, který nám pomůže až na vrchol.