Méně bývá více. Klímek se topí v chtěné pestrosti
Václav Hnátek
Ondřej Klímek je dechař. Na saxofon či příčnou flétnu hraje v kapelách jako BSP, Sexy Dancers nebo Vltava. Nicméně zjevně mu ještě něco chybělo, a tak se pustil do vlastní tvorby.
Výsledkem je eponymní debutová deska. Nahrávka to není zlá, ale v mainstreamu asi příliš nezarezonuje. Především je ve své pestrosti trochu neukotvená.
Za srdce chytit umí
Začíná jako nefalšovaný bigband, což by posluchač od saxofonisty čekal. Například v písni Tvoje dlaň, kde hostuje David Stypka v pěvecké poloze nezvyklé až do té míry, že ani tento osobitý písničkář není skoro k poznání. Nechybí samozřejmě pořádné saxofonové sólo.
Jenže potom přijde trochu pohádkově znějící skladba Na okraj, kytarou Michala Pavlíčka tvarovaný Ježek v kleci, v podobném rockovém duchu se nese i Mág a z úplně jiného ranku je zase balada Půjdeš sám, v níž se objevuje zpěvačka Eva Burešová. Zajímavá je skladba Cíl na motivy Jaroslava Vrchlického interpretovaná Xavierem Baumaxou.
Celý žánrový mišmaš korunují dvě instrumentálky na závěr. Funková Close to the Star a v podstatě dlouhé saxofonové sólo pod názvem Silence after Dark, které úplně evokuje atmosféru vyprazdňujícího se baru.
Těžko kterékoliv z písní něco vytknout, ale dohromady je to nepříliš homogenní sbírka, jejímž jediným motivem – zdá se – bylo udělat si vlastní album. Což je motivace pochopitelná, ne však dostatečná.
Hvězdní hosté dodávají nahrávce lesk, ale nestačí to bohužel k tomu, aby převážili dojem jisté neuchopitelnosti. Ondřej Klímek umí napsat chytlavé kousky i takové, co chytí za srdce. Na svou první desku je však nenamíchal nejlíp. Ale netřeba jej zatracovat, nakročeno má.
Ondřej Klímek
Ondřej Klímek
60 %