Před Jezerem byla Bellová nesentimentální novelistka
Bianca Bellová, která před dvěma lety zazářila prózou Jezero, vydává podruhé svoji prvotinu. Kniha se jmenuje Sentimentální román. A přestože není vůbec sentimentální a žánrově i rozsahem má daleko blíž k novele, je to počin, který stojí za pozornost. Hlavně proto, že se v něm představuje úplně jiná Bellová než ta, kterou známe z Jezera.
Co je jinak
Než vydala Jezero – příběh dospívajícího kluka Namiho, který kdesi u vysychajícího Aralského jezera pátrá po svých rodičích – byla Bellová spíš autorkou pro fajnšmekry. S Jezerem se stala hvězdou. Za prózu dostala loni Cenu Evropské unie za literaturu a Knihu roku v Magnesii Liteře. Aktuálně je titul přeložen do čtyř jazyků a dalších třináct překladů je v běhu. To je na současnou českou literaturu velký úspěch. Sentimentální román, který prvně vyšel v roce 2009, ani následující knihy Mrtvý muž (2011) a Celý den se nic nestane (2013), takové štěstí neměly. Proč?
Sex & smrt
Protože v Jezeře přepnula autorka z pasivního do aktivního režimu. Protože její postavy vzaly život do svých rukou, přestaly se přehrabovat v minulosti a zamířily k budoucímu. Protože pozvolný tok vyprávění skládaného z jednotlivých obrazů jako puzzle nahradil silně dějový, dynamický příběh.
Protože vesměs temné, pochmurné vyznění prvních tří autorčiných knížek vystřídala v Namiho případě naděje. Naděje, že toho, co bude, je víc než toho, co bylo; naděje na smysluplný, plnohodnotný život.
Sentimentální román je pojem, který si v praxi vyzkoušeli poprvé kolem poloviny 18. století Samuel Richardson a Lawrence Sterne. Přestože to byli angličtí gentlemani, dávali ve svých knížkách průchod právě sentimentu, tedy vzbouřeným emocím.
Katovská smyčka
Sentimentální román Bianky Bellové je naopak v citech tlumený, kniha je po anglicku chladná, spíš ironická než humorná, psaná neangažovaně. A pokud autorka v příběhu něco zdůrazňuje, pak je to smrt a jistá psychická vychýlenost, nerovnováha hlavních postav.
První vydání to říká jasnou symbolikou: na obálce je katovská smyčka. Příběh se pak splétá ze dvou dějových linek. Zpočátku je vše v mlze, jediné, co se rýsuje jasně, je právě smrt – jako odrazový můstek, jako startér vyprávění. Postavy z obou linek se k sobě postupně přibližují, příběh nabírá na tempu, projasňuje se, aby ve finále splynul v poněkud nestandardním milostném čtyřúhelníku jako vystřiženém ze spisů legendárního markýze de Sade. Místo vzbouřených emocí zabírá nakonec nekočírovaná, syrová i surová sexualita.
Autorčin vývoj
Nové vydání prvotiny Bianky Bellové je důležité proto, aby vynikl rozdíl mezi starým a novým, aby se ozřejmil autorčin umělecký vývoj. Aby vynikla chuť napsat Jezero sedm let po Sentimentálním románu jinak – úplně jinak.