Hledání tenisové královny
Nejasná zpráva o současné tenisové Japonka Naomi Ósakaová nečekaně vyhrála US Open a Sereně Williamsové z USA nedovolila získat čtyřiadvacátou grandslamovou trofej.
Dobře věděla, co právě „provedla“. Moc dobře. „Bylo to v každé reklamě, všude,“vyprávěla Naomi Ósakaová – a oči jí vlhly slzami. „Na kurtu přece nemůžu být ničí fanynkou, je to souboj tenistky proti tenistce. Ale když jsme se objaly u sítě, připadala jsem si zase jako malá holka.“
Ósakaová totiž takřka svatokrádežně obrala svůj idol přímo na domácím území. V New Yorku ve finále US Open zdolala americkou modlu Serenu Williamsovou 6:2, 6:4, a tak hrající legenda nedosáhla na svůj 24. vítězný grandslam, čímž by srovnala historickou jedničku Margaret Courtovou.
Něco převratného se však přesto stalo. Něco, co tenisová open éra nepamatuje.
Když se podíváte na grandslamové šampionky let 2017 a 2018, najdete osm různých jmen! V pořadí loni Serena Williamsová, Jelena Ostapenková, Garbiňě Muguruzaová, Sloane Stephensová a letos Caroline Wozniacká, Simona Halepová, Angelique Kerberová, Naomi Ósakaová. Co turnaj, to jiná vítězka. Jako by současný ženský tenis měl spoustu princezen, ale žádnou královnu čnící nad zbytek.
„Kdybych měla vybrat jedno spojení, které by charakterizovalo můj triumf na US Open, bude to odlišné nastavení mysli,“dumala Ósakaová. „Před turnajem se mi stalo hodně věcí, a tak jsem se prostě chtěla jen bavit tenisem a snažit se o co nejlepší výkony.“
Je jí 20 let a formálně díky ní slaví dějinný průlom Japonsko, zároveň má Ósakaová haitské kořeny a od tří let žije a trénuje v Americe. Její výhra je svým způsobem velmi charakteristická, protože na tuto tenisově razantní a v civilu spíše plachou dívku platí následující.
Má ohromný potenciál, ale zatím nevyrovnané výkony. Letos vyhrála prestižní klání v Indian Wells, jenže třeba na severoamerických betonech, které předcházejí US Open, měla tristní bilanci 1-3. Jejím grandslamovým maximem dosud bylo 4. kolo.
„Teď mě čeká turnaj u nás v Tokiu, tak snad vyhraju i tam,“zakřenila se při otázce na své další plány. „Ale ne, beru to krok za krokem. Nekoukám se moc daleko.“
Že by to mohla být právě ona, kdo zahájí nějakou pořádnou vítěznou šňůru, kdo bude soupeřkám konstantně nahánět strach? To je – při vší úctě k jejímu tažení ve Flushing Meadows – příliš brzká a nepodložená úvaha.
I u dam, které dokázaly zvládnout sedmizápasovou řeholi v Melbourne, Paříži, Londýně či New Yorku, totiž jejich dlouhodobá výkonnost občas připomíná aprílové nebe; mění se bez zjevných příčin.
Petra Kvitová má ve svém mimořádném roce s pěti turnajovými „zářezy“na grandslamech trudnou statistiku 4-4 a nepřešla 3. kolo. Simona Halepová, žebříčkově neotřesitelná jednička, to zase neumí na US Open, podruhé za sebou zde vypadla po úvodním duelu. Caroline Wozniacká po průlomové slávě na Australian Open 2018 výsledkově upadla…
A to jsou aspoň byvší šampionky. Číhající mladé bomberky typu Sabalenkové umějí jednorázově zničit prakticky kohokoli, ale sedm vítězných duelů za sebou pro ně stále vypadá nereálně.
Ostatně i bájné Sereně scházejí poslední kroky, prohrála druhé grandslamové finále za sebou, což se jí v kariéře předtím stalo jen jednou. Na konci září jí bude 37 let, má za sebou pauzu kvůli těhotenství a při porodu bojovala o život. Kdo ví, jak dlouho bude ještě válet na kurtech – nebo zda případně dá přednost dceři.
„Když jsem viděla, jak po mečbolu pláče, říkala jsem si: Páni, tak takhle to vypadalo při mém prvním titulu,“usmála se Williamsová. S Ósakaovou v tu chvíli soucítila: „To asi promluvila máma ve mně.“
Ona má svoji pozici v tenisovém panteonu dávno pevně zarezervovanou. Kdo by se k ní jednou mohl plnohodnotně přidat, to roky 2017 a 2018 na těch nejprestižnějších scénách nijak jasně nenaznačily.