Voda se dá najít všude
Stačí se rozhlédnout kolem a vidím, jak kvalitní voda bude, říká hydrogeolog Jan Bartoň.
Hledání vody není v tuzemsku složité. Otázkou je jen to, jak hluboko se za ní musí jít, říká hydrogeolog Jan Bartoň z brněnské společnosti GEOtest. Kde je hladina podzemní vody a kolik se jí bude moci odčerpat, dokáže odhadnout ještě dříve, než se začne vrtat. S odchylkou maximálně do 20 procent.
Z čeho při hledání ideálního místa pro studnu vycházíte?
Z hydrogeologických map i ze zkušenosti. Přímo na pozemku analyzuji terén. Sleduji, kudy teče voda, jak jdou vrstevnice, kde se zasakují srážky. Podzemní voda je voda ze srážek. Díváme se, kudy pod zemí teče, kde se akumuluje, jestli jsou v okolí sousedé, kteří ji stahují. Využívám i proutkaře, byť to není oficiálně uznaná metoda.
A to je problém?
Například si ho nemohou dát do nákladů obce, které žádají o dotaci na vybudování nového vrtu.
Dá se voda najít všude i v suchých letech?
Pracujeme také v oblastech, které jsou velmi zasažené suchem, například v Mongolsku nebo v Etiopii. I tam vodu najdeme, i když je třeba 150 metrů hluboko.
Tady u nás na jižní Moravě hodně vrtů vyschlo a je pravda, že se hodně prohlubují. I když lepší by bylo spíš omezit čerpání. Zejména v okolí měst, kde se hodně staví, jsou podzemní zdroje vody nadužívány.
Řada majitelů individuálních vrtaných studní navíc nerespektuje ochranná pásma. Stahují vodu z vrtů, které se využívají k zásobování obyvatel obce, a vodoprávní úřady to povolují. To by se stávat nemělo.
Kde bývá vody nejvíce?
V pánevních strukturách, jako je třeboňská, budějovická nebo česká křídová pánev.
Studnaři říkají, že na některých pozemcích je v podstatě jedno, kde studnu vyvrtáte, na jiných je to trochu sázka do loterie. Proč?
Záleží na tom, jestli vrtají do průlinového, nebo puklinového kolektoru (propustné horninové prostředí, ve kterém se v podzemí akumuluje voda, pozn. red.). U průlinového kolektoru, obvykle ve štěrcích a píscích uložených na nepropustné vrstvě, je to v podstatě jedno. Například v řadové zástavbě stačí jeden průzkumný vrt a ostatní mohou „opisovat“. Pukliny vedou ve skalním podloží, je u nich třeba jiné geologické mapování, využívají se i proutkaři. Voda je jen v puklině, což znamená, že v jednom vrtu je tolik vody, že by to stačilo pro celou obec, a o dva metry dál je vrt na suchu.
Jaký typ je častější?
U individuálních studní by to měly být průlinové kolektory. Puklinové bývají velmi vydatné a ve velkých hloubkách, pro individuální účely do nich často ani není dovoleno vrtat. Například na Vyškovsku dávají pukliny i 60 litrů za vteřinu.
Tady na jižní Moravě se vrtá do průlinového kolektoru, který je do hloubky zhruba deseti metrů. Vznikl ze štěrků a písků naplavených na dno původního mělkého třetihorního moře a shora je dobře chráněný povodňovými hlínami.
Povodňové hlíny? Co to je?
Ty fungují jako stropní izolátor, nad vrstvou štěrku a písku. Znečištění jimi neprojde, na rozdíl od propustného štěrku, který není shora chráněný, a podzemní zdroje vody jsou proto mnohem zranitelnější, například v Polabí nebo na Žitném ostrově na Slovensku.
Ve kterých oblastech jsou podzemní zdroje vody nejvíce ohroženy znečištěním?
Obecně jsou to oblasti v okolí řek, kde stojí většina velkých továren, které vodu z řeky používají na chlazení a pak ji zpátky vypouštějí. Většinou jsou tam zmíněné propustné štěrky, které nekryje nepropustná vrstva. A pokud ano, je v nich spousta technologických vrtů, které nemusí být dobře zabezpečené.
Poznáte dopředu, jak kvalitní voda ve studni bude?
Stačí se kolem sebe rozhlédnout. Když je nedaleko pole, kde se hnojí, je celkem jasné, že tam budou dusičnany. Když vidím trativod nebo žumpu (ty často netěsní), vím, že ve vodě budou bakterie. V blízkosti silnice bude zase voda zasolená.
Podzemní zdroje jsou nejvíce znečištěné v okolí řek.
Jan Bartoň, GEOtest