Konec svorného Švédska

Výsledky švédských voleb byly překvapením pro každého, kdo sledoval předvolební průzkumy a analýzy. Jejich průběh vyvolává pochybnosti, budoucnost země je nejistá.

Podle předvolebních průzkumů se tradičně největší švédská strana – Sociální demokraté – nacházela v hluboké krizi, voliči se k ní otáčeli zády a strana riskovala, že získá méně než 20 procent hlasů. Naproti tomu o Švédských demokratech, kteří se k migraci stavějí kriticky a ve volbách v roce 2014 dostali 12,9 procenta, panovala domněnka, že rychle posilují. V některých výzkumech dostávali 24–29 procent hlasů. Spekulovalo se, že se stanou druhou největší, či dokonce nejsilnější stranou ve Švédsku.

Nicméně Sociální demokraté skončili navzdory všemu s 28 procenty, zatímco Švédští demokraté získali 17,6 procenta hlasů, tedy v podstatě o deset procent méně, než analytici předpokládali.

Mnozí z nás usedli po uzavření volebních místností k televizi a sledovali počítání hlasů a rozhovory s politiky. Švédští demokraté nejvíce uspěli v jižním Švédsku, kde získali ve většině obvodů i většinu voličů.

Sociální demokraté měli na druhou stranu největší zisky ve vyloučených zónách, kde žije velké množství imigrantů a kde je velká nezaměstnanost, jako je Bergsjön v Göteborgu, Vivalla v Örebro a Spanga/Tensta ve Stockholmu. V posledně jmenovaném obvodu volilo Sociální demokraty 77 procent voličů. Nicméně 28 procent hlasů celostátně představuje pro Sociální demokraty velkou porážku. Za posledních sto let neměla tradičně největší švédská strana tak slabý výsledek.

Rozdělená země

Situace v parlamentu se extrémně zkomplikovala. Není jisté, kdo vlastně bude Švédsku vládnout. Konzervativní blok tvrdí, že premiér Stefan Löfven by měl hned rezignovat, což on není ochoten udělat. Na stole jsou teď dvě možnosti: buď bude vládnout levý blok vedený Sociálními demokraty a premiérem zůstane Stefan Löfven, nebo se k moci dostane konzervativní blok s umírněným vůdcem Ulfem Kristerssonem jako premiérem.

Problém je, že obě tyto varianty potřebují podporu Švédských demokratů. Z tohoto pohledu může být jejich šéf Jimmie Akesson označen za vítěze, jehož moc se zvětšuje, i když jeho strana skončila až třetí. Den po volbách pozval Jimmie Akesson k jednání Ulfa Kristerssona a šéfa Křesťanskodemokratické strany Ebba Busch-Thora, což oba odmítli.

Existuje tedy riziko, že švédští politici budou pokračovat ve svém nedemokratickém kurzu. Dnešní švédská společnost je rozpolcena jak pravicovými, tak levicovými radikály, probouzejícím se patriotismem, vzrůstajícím nacionalismem a náboženskými fundamentalisty, kteří vidí šanci, že by mohli zapustit hlubší kořeny v zemi, která bývala demokratickou a důvěryhodnou společností vyznačující se úspěchem a genderovou rovností.

Po oznámení výsledků voleb se hned začaly šířit spekulace. Třeba dánský pozorovatel ve službách OBSE Michael Aastrup Jensen ostře kritizoval švédský volební systém. Tvrdí, že celou věc při nejbližší příležitosti předloží Radě Evropy. „Ze všech voleb, jichž jsem se účastnil jako pozorovatel, nebyly žádné tak nedemokratické jako ty ve Švédsku. Vzdálily se od evropských standardů,“řekl.

Na průběh voleb podávají stížnosti i občané. Kritizují chování členů volebních komisí, zacházení s volebními lístky a upozorňují na to, čemu se říká „clan voting“, kdy rodiny přimějí své příbuzné, aby volili určitým způsobem. Sociální demokraté prý také šířili dezinformace v arabštině a somálštině, aby získali hlasy, upláceli děti a mladistvé nebo obcházeli domovy starších a postižených lidí, které se snažili přimět, aby volili jejich stranu.

Oficiální webové stránky volebního úřadu navíc během sčítání hlasů spadly, a to právě ve chvíli, kdy Švédští demokraté dosahovali 24 procent, což je poněkud podivné. Když stránky opět naskočily, měli Švédští demokraté jen 17 procent, tedy číslo, na kterém už zůstali. Ve stejnou chvíli redaktoři večerníku Expressen a švédské televize pokračovali ve sčítání hlasů, i když nemohli mít výsledky, protože stránka volebního úřadu spadla. Mnoho Švédů nyní doufá, že volební výsledky budou důkladně prozkoumány a možná i přehodnoceny.

Vyvstává otázka i obava, k jaké budoucnosti Švédsko směřuje. Uplynulé volební období bylo poznamenáno velkou migrační krizí na podzim roku 2015. A Švédsko stále čelí množství uprchlíků, jimiž jsou hlavně rodinní příslušníci těch, kteří přišli v minulých letech. Předpokládá se, že kolem 300 tisíc lidí přijde do Švédska v příštích několika letech, což je číslo, které budí obavy.

Tato fakta přirozeně polarizaci nezmenší. Naopak – otázka migrace bude nadále Švédsko rozdělovat. Možná je to zrcadlo švédské mentality? Švédským slovem „lagom“(jež se dá těžko přeložit, ale znamená něco jako „ani málo, ani moc“) lze charakterizovat i výsledky letošních voleb.

Jenže „lagom“popisuje jen politickou elitu a její hazardování se švédskou budoucností. Protože švédský každodenní život, s hořícími auty ve vyloučených oblastech, se salafismem a wahhábismem rozmáhajícím se v mešitách, s paralelními společnostmi vytvářejícími dvě země v jedné, má k tomuto slovu daleko.

Čím dál víc začíná být jasné: svorné Švédsko přestalo existovat. A v dohledu není žádná jednotící síla.

Web volebního úřadu spadl zrovna ve chvíli, kdy Švédští demokraté dosáhli 24 procent.