Kdo spasí Quintanu
Někdejší kolumbijský megatalent neudržel v časovce 3. místo na Vueltě a těžce se srovnává s tím, že ztrácí výsostnou pozici ve své stáji i doma v Kolumbii
Za cílem časovky se ocitl v zajetí hroznu reportérů a sděloval jim: „Dnes jsem se bránil. Nohy bolí.“Nairo Quintana nabral na Vueltě další ztrátu a klesl na průběžné 4. místo, s mankem 1:15 minuty na vedoucího Simona Yatese.
Policista s píšťalkou rozrážel Kolumbijci cestu mezi fanoušky, než se skryl v dodávce stáje Movistar, odkud se vyplížil druhými dveřmi, aby unikl čekajícímu davu.
List El Pais před startem závodu psal, že pro Quintanu by to měla být „Vuelta osvobozující“.
Ale není.
Ve Španělsku se měl osvobodit od kritiky a opět rozletět k titulům. Deprese, jež se mu na Tour zrcadlila v obličeji, se však ještě prohloubila.
„Kritika mě nebolí. Zato nohy občas ano,“přiznal. „Proto tolik neútočím. Nejsem všemocný. Nepřevyšuji ostatní. Už nemám tolik sil.“Přitom je mu stále jen 28 let. Měl by být v ideálním věku. Před pěti lety vrazil na scénu jako šoková vlna. Při debutu na Tour skončil druhý, získal trikoty nejlepšího vrchaře i mladíka.
O rok později dominoval na Giru, byť za pomoci kontroverzního útoku při sjezdu ze Stelvia.
Předloni ovládl též Vueltu. V památné etapě na Formigal ve spolupráci s Albertem Contadorem zničili Chrise Frooma a celý tým Sky.
Pak kouzlo pominulo.
Neunesl tlak národa?
Jeho otec Luis se loni v rozhovoru rozčilil: „Stáj Movistar nechala vyhořet mého syna. Přinutili Naira startovat na Giru a k pokusu o double. My, Kolumbijci, protestujeme. Neměl startovat na Giru, aby byl fit na Tour. Tak jako dřív měl odjet v Kolumbii na vysokohorský kemp do hor a pak až na Tour. Ale Eusébio Unzue (šéf Movistaru) asi zapomněl, jak se Tour vyhrává.“
Letos učinil Quintana přesně to, co jeho otec loni požadoval. Žádné Giro, místo něj dril v horách.
A na Tour... zase zklamání. Ovládl sice horský sprint v Pyrenejích, ale v královské etapě byl se silami u konce, skončil celkově desátý.
Lisandro Rengifo, kolumbijský reportér CNN Espaňa, o něm vykládá: „Vždy byl velmi ambiciózní a jasně si vytyčoval své cíle.“Ten letošní zněl: vyhrát Tour. Když se to nepovedlo, tak Vueltu.
Ano, byl nejlepším z favoritů při pátečním dojezdu na Camperonu. A když mu v sobotu na Praeres ujel (nejen) Simon Yates, říkal: „Takové strmé rampy Yatesovi sedí. Další den při dlouhém stoupání na Lagos de Covadonga to bude jiné.“
Jenže Yates mu ukázal záda i tam, zatímco Quintana působil bezradně, bez plánu, ztracen duší v mlze, která slavné stoupání zahalila.
„Yates jel Giro a vynechal Tour, měl proto více času na zotavení než já,“hledal tedy nové důvody své porážky. Znělo to rezignovaně.
V dětství Quintana vyjížděl na stařičkém kole ze školy do osmikilometrového kopce k domu rodičů vysoko v Andách. Pracoval tu na malé farmě, přivydělával si spravováním aut a už od deseti let dělal s bratrem v noci černé taxikáře. „Těžký život mě zocelil,“říká.
Později coby úspěšný cyklista se v Kolumbii stal modlou. Prezident ho zval do svého paláce, mnozí fanatičtí fanoušci jej považovali takřka za boha. Předloni kolumbijský reportérský veterán Luis Alfredo Castro vyprávěl: „Celá má země má jeden velký sen: vidět, jak náš cyklista poprvé vyhrává Tour. Věříme, že Nairo to dokáže. Vždyť je mu teprve šestadvacet.“
Jako by to obrovské očekávání národa Quintana neunesl. Nyní navíc dle znalců zákulisí ještě hůře snáší, že má najednou konkurenci nejen v týmu Movistar (Valverde, Landa), ale i v Kolumbii. Mladí vrchaři López z Astany a Bernal ze Sky se tlačí na jeho výsostné pozice.
Šéfové stáje Movistar zatím marně hledají „živou vodu“, kterou by polili a spasili někdejší megatalent.
K titulu z Vuelty nyní potřebuje ve třetím týdnu zvrat dosahující téměř froomovských rozměrů z letošního Gira. „Nic nevzdávám,“ujistil. Ale dá mu tým k velkému vabank ataku v horách povolení? Průběžně druhý Alejandro Valverde se zdá nyní být hlavní kartou Movistaru, přestože zatím odmítá odpovědět na otázku, zda by se měl pro něj Quintana obětovat.
Včera vyrazil Kolumbijec na trať časovky od jeskyně Altamira, kde byly objeveny pravěké malby více než 15 tisíc let staré a jejíž muzeum nabízí působivou cestu nazpět časem.
Také on by se nyní nejraději vydal proti toku času.
Do let, kdy vítězil a vše mu připadalo tak snadné. Do let, na něž vzpomíná: „Tehdy jsem si usmyslel, že ostatním ujedu, a ujel jsem.“