Motocyklové zločiny
Špinavé soupeření za řídítky zažili i Češi
Je mu 22 let. V mistrovství světa vyhrál už deset závodů, což je víc než všichni čeští jezdci v historii, a klidně se mohl za rok či za dva rvát o motocyklový titul. Jenže nebude, protože se teď postaví za pult v obchodě svého dědečka.
V pondělí totiž Ital Romano Fenati ukončil kariéru. A téměř jako psanec pro list La Repubblica říkal: „Mým cílem vždy bylo na okruzích vyhrávat. Zjistil jsem ale, že nikomu na mně nezáleží a nikdo se mnou nesdílí nynější bolest. Usoudil jsem proto, že bude lepší se rozloučit s motocyklovým sportem.“
Ano, takto teď mluví jezdec č. 13, který na fotografii u tohoto článku mačká v rychlosti okolo 230 kilometrů v hodině soupeři brzdu. Sok sice jeho útok při nedělní Velké ceně zprvu ustál, ale později rozrušen spadl, což Fenati bouřlivě oslavoval.
Vzápětí ho vyhodil tým, kontrakt na příští sezonu s ním zrušil i ten budoucí a na jeho Instagramu přibývaly tisíce a tisíce zpráv, které ho označují za šílence. Nelze se divit, ale jde skutečně v motocyklovém světě o ojedinělý úlet? A jaké jiné „zločiny“se na dráze odehrávají?
Obětí „blázna“se stal i Lukáš Pešek. Bylo mu osmnáct, jel první celou sezonu v šampionátu a měl tenkrát v červnovém závodě ve Španělsku možnost poprvé dojet v elitní desítce. Když jel bok po boku s devátým Němcem Jenknerem, ten mu najednou zmáčkl brzdu a Pešek se rázem válel v kotrmelcích.
„U mě to ale tehdy dopadlo mnohem hůř než teď. Šel jsem přes řídítka a letěl ještě dobrých 300 metrů po zemi. V cíli mi Jenkner jenom řekl: Sorry. A vlastně mi tak vysvětlil, jak se v tom světě jezdí.“
Po incidentu žádný trest nepřišel. Komisaři ho prý nenašli na záběrech, a tak se dalo jen těžko přít.
Právě v tom se šampionát nejvíce proměnil. Je přísnější, pod dohledem mnoha kamer, takže jsou jezdci daleko víc a víc trestáni za různé přestupky, třeba i techničtějšího rázu, jako je zkrácení tratě. „Přísnější to je. Kdyby se to stalo před 20 lety, tak by o Fenatim nikdo nevěděl. A kdyby si soupeř stěžoval, udělali by mu jen tytyty,“ví Karel Abraham, další český pilot.
I on slyšel o příběhu, kdy jeden jezdec, ještě ve třídě do 125 ccm, druhému zmáčkl na brzdu. Sice jen zlehka, ale díky tomu se posunul před něj. „To, co udělal Fenati, byla prasárna. A bylo to jen kousek od toho, aby se stal velký průšvih. Kdyby brzdu zmáčkl jen o trošku víc, tak Manzimu kolo opravdu zablokuje a on si dá na držku.“
Zmáčknutí brzdy je skutečně podlý čin, ke kterému s nadsázkou dochází jednou či dvakrát za deset let. Ale zvlášť v nižších třídách, kde deset patnáct pilotů jezdí v rozmezí jedné vteřiny, rozhodně nejsou závodníci na trati džentlmeny. Strkají do sebe lokty, občas do sebe kopnou. V zatáčce soupeře vyvezou z ideální stopy, nebo prudce zabrzdí, aby soka rozhodili. „Leknete se, ale není to tak, že by vás úplně někdo shodil. Ale od Fenatiho to byl extrém, šlo o ohrožení života,“míní Pešek.
Tak trochu to někdy v závodech připomíná hokej. Jen drobné háčky nahrazují lokty, občas proletí ostrá slova. „Z naštvanosti do sebe bouchneme, ale není to ohrožující na životě,“přiznává Abraham.
A stejně jako má hokej své provokatéry, i v motocyklových závodech piloti dobře znají vyhlášené „firmy“. Když se k vám přiblíží, tak musíte počítat s nejhorším.
Mezi tuhle sortu patřil právě Fenati. Měl škraloupy z trati, kdy soupeři při trénování startu vypnul motor, ale i ze samotného padoku.
Před dvěma lety byl uprostřed sezony vyhozen z týmu Valentina Rossiho VR46. A Abraham otevřeně popisuje důvody. „Měl konflikt s Ucciem (Sallucim, nejbližším přítelem Rossiho). Dal mu přes rypák a prý ne jednou. Incidentů měl dost a tenhle je posledním hřebíčkem do rakve.“
Že je Fenati „svůj“, dokazuje i to, že v neděli zaútočil na jezdce ze stáje, kam měl přestoupit. „Proto mluví o konci, protože ví, že si s tou vizitkou teď nikde neškrtne. Ale ono to za chvíli vyšumí a vrátí se,“myslí si Pešek.