Sníh, nebo kapky deště?
Moderní radary dokážou poznat, co se skrývá uvnitř mraků
Ikonka meteorologické aplikace na ploše mobilního telefonu znamená pro spoustu lidí nejsnazší cestu, jak zjistit, jestli bude o víkendu pršet. Stačí kliknout a na obrazovce okamžitě běží radarové snímky srážkové oblačnosti. Bez dat z moderního meteorologického radaru by taková aplikace nefungovala.
Současné moderní radary ale toho podle Petra Nováka z radarového oddělení Českého hydrometeorologického ústavu dokážou mnohem víc než jenom poznat, jestli bude pršet.
Včas odhalí silné bouře, které může provázet přívalový déšť a krupobití, oproti předchozí generaci radarů navíc dokážou rozpoznat intenzitu budoucích srážek a umožňují provádět takzvaná polarimetrická měření. Ta velmi zjednodušeně řečeno ukážou, co se skrývá uvnitř mraku – jestli dešťové kapky, nebo sněhové vločky.
Válečné dědictví
První radary se objevily před druhou světovou válkou. Během ní byly přísně tajné přístroje zdokonalovány. „Meteorologické cíle se zobrazovaly na obrazovkách prvních leteckých radarů jako nežádoucí šum, který bylo třeba eliminovat, ale ještě v průběhu druhé světové války byl původ tohoto rušení rozpoznán,“vysvětluje Novák.
V poválečném období se výzkum atmosférických jevů s použitím původně vojenských radarů značně rozšířil. Na území České republiky se radary pro meteorologické účely začaly využívat od konce šedesátých let.
Pravidelná radarová měření začala v roce 1971 na observatoři v Praze-Libuši s českým radarem Tesla RM-2. Vypadalo to ale úplně jinak než dnes, kdy většinu práce dělají počítače. „Na všech těchto radarech se provádělo ruční měření,“popisuje Novák. Radarové odrazy se překreslovaly z obrazovek na papír a pomocí faksimilového vysílání (předchůdce dnešního faxu) odesílány uživatelům. „Tak bylo možné jednou za hodinu vyhodnotit měření do vzdálenosti 300 kilometrů s prostorovým rozlišením 30krát 30 kilometrů,“popisuje Novák. Na přelomu 70. a 80. let již ruční měření zastaralo, ve světě bylo postupně nahrazováno digitálním zpracováním. Za železnou oponou postupoval proces pomaleji, neboť moderní digitální technika, využitelná i pro armádu, nebyla tehdy dostupná.
Velká změna tak přišla až koncem roku 1992, kdy byla v Libuši úspěšně provedena digitalizace. „Díky tomu začala být radarová data dostupná ve výrazně lepším prostorovém rozlišení dvakrát dva kilometry a měření byla častěji aktualizována,“říká Novák.
Z Prahy na Prahu
Většina dat v mobilech pochází ze dvou velkých meteorologických radarů Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ), které v Česku dnes fungují. První je na Brdech, kde stojí na vrchu Praha. Původní radar stával v pražské Libuši, nejdříve takříkajíc na poli. S tím, jak město rostlo do výšky a do šířky, vyrostla pro něj vysoká věž. V roce 1999 se tento radar přestěhoval na novou pětapadesátimetrovou věž v Brdech.
Aby bylo možné radarovým měřením pokrýt celé území Česka, bylo třeba vybudovat druhé stanoviště na Moravě. Vybrána byla kóta Skalky v Drahanské vrchovině. Na tamní 35metrovou věž byl v roce 1995 instalován nový radar.
Data z obou radarů se automaticky přenášejí do radarového centra v Libuši, kde v desetiminutovém intervalu vzniká sloučená radarová informace pokrývající území Česka a blízkého okolí. Uživatelé, mezi které patří záchranáři, letiště nebo správci komunikaci, podle Nováka v současnosti mají k dispozici radarové výstupy s vysokým rozlišením jedenkrát jeden kilometr, které se aktualizují každých pět minut.