Vítejte doma: není padání jako padání
Karla Schwarzenberga, čestného předsedu TOP 09, ve středu ve Sněmovně postihla nevolnost. Je mu 80, má problémy s klouby, špatně slyší, není úplně nejštíhlejší a dost kouří – jaký div, že už delší dobu působí unaveně? Podobně jako prezident Miloš Zeman. Tomu je 73, trpí cukrovkou a neuropatií nohou, donedávna měl také dost nadváhu a netají se tím, že holduje nikotinu i alkoholu. Dva staří muži, u nichž má leckdo za to, že už dávno měli v parku krmit holuby. Výsledky voleb ale ukazují, že dost lidí si to stále nemyslí.
Schwarzenbergův pád vyvolal v parlamentu i následně na veřejnosti tiché projevy účasti a starosti o jeho zdraví. Kdo si vzpomíná, jaké množství jízlivých vtípků, zejména na sociálních sítích, se vyrojí po každém Zemanově vrávorání, klopýtnutí, po každé jeho ztracené botě na schodech nebo jen poté, co nějakou akci jako jediný absolvuje vsedě, ten nemůže nevidět nebetyčný rozdíl. Proč tomu tak je?
Zkusil jsem zašťourat ve vosím hnízdě, pardon, na Facebooku. „Dneska nebude žádná baterie vtipů o tom, jak měl jeden starý politik zdravotní patálii, třeba že upadl ve Sněmovně? Co se děje?“Ledy soucitného mlčení se rychle prolomily.
Pominu-li vysvětlení nepublikovatelná, nejsrozumitelněji to asi vystihl místopředseda TOP 09, exposlanec Michal Kučera: „Víte, pane Korecký, i v politice platí zákon zachování energie. Tedy když někdo neustále vytváří energii negativní, tak se mu při sebemenší příležitosti negativní energie i vrací. Jako třeba našemu panu prezidentovi. A protože Karel Schwarzenberg je člověk laskavý a rozumný, tak se mu spíše dostává energie pozitivní, tedy přání brzkého uzdravení.“
Nechci spekulovat o tom, jak laskavě zprávu televize Nova o Schwarzenbergově karambolu přijali lidé na venkově, kde kníže není zrovna moc populární. O to ani nejde. Jde o to, jestli když nějaký starý chlap, shodou okolností politik, sebou někde praští, máme opravdu rozlišovat, jak moc je nám sympatický? A podle toho volit bujaré veselí, či účast a lítost?
A nejde ani o nějaké krasodušské moralizování. Člověk je od přírody trochu bestie, nechtějme po něm více, než čeho je schopen. Ruku na srdce, asi málokdo by dokázal úplně stejně přijmout zprávu o skáceném politikovi-penzistovi, ať už by jím byl Zeman, Schwarzenberg, Klaus, Babiš, Kubera, Drahoš či Grebeníček. Jde o to, přijmout alespoň princip, ideál, že lidskou účast si zaslouží každý.
A jen na okraj: o tom, jaký nesmysl je zavádět do politiky nějaký kult mládí a zdraví, jsem na tomto místě už psal. Zrovna v případě Schwarzenberga i Zemana platí, že jeden pajdající stařec vydá za dvacet bezbarvých atletů s imunitou. Kéž by i mladá generace našich politiků dokázala vygenerovat tak výrazné a inspirující typy. Až jednou potkám prvního či druhého, jak na invalidním vozíku jede na nějaké politické jednání, rád ho pozdravím uctivým úklonem hlavy.