ČSSD v Praze válcuje ANO. Ale jen na plakátech

Jízdné na MHD zdarma? Jasně. Nulový poplatek za psa? Jasně. Levnější voda, plyn a elektřina? Taky jasně. ČSSD oblepila Prahu plakáty, které by z fleku mohli převzít její komunální politici všude. Kampaň je to vynikající, taková, jakou byste si u levicové strany představovali.

Kam se hrabou slogany ANO o tom, že „Petr Prahu fakt nakopne“(kam asi?) a že „Petr má číslo na můj mobil“, jak v tradiční bílé košili oznamuje Andrej Babiš.

Kampaň ČSSD má jen takovou drobnou vadu. I kdyby se v Praze strana postavila na hlavu a každému voliči slíbila doživotní rentu, letos by jí to nebylo nic platné. A je jasné, že hnutí ANO ji zválcuje, třebaže nakonec možná ani ono nebude moc spokojeno, protože víc zatím v průzkumech bodují ODS a Piráti.

Zatímco v roce 2010 se ČSSD v Praze těšila z téměř osmnácti procent hlasů, letos pro ni bude úspěchem překonání pětiprocentní hranice. Tak hluboko ČSSD za poslední léta klesla.

Příčinou je to, jak se strana prezentuje celostátně. Několik let pod vedením necharizmatického Bohuslava Sobotky, který se v posledních letech spíše než na souboj s konkurenčními politickými stranami soustředil na to, jak se vypořádat s konkurencí uvnitř vlastní strany, sehrálo klíčovou roli. Z toho důvodu šla ČSSD na buben nejen v Praze, ale i v baštách, jako pro ni byla města na severu Moravy a Čech.

V hlavním městě se bonusovým mementem pro ČSSD stalo ještě nešťastné angažmá v koalici, ve které stranu reprezentoval mimo jiné její – možná se tomu nechce věřit, ale opravdu jím byl – ještě donedávna místopředseda Petr Dolínek jako radní pro dopravu. Což byla v letech, kdy doprava v Praze často kvůli nepromyšleným uzavírkám kolabovala jako během povodní, hodně nepovedená reklama.

A proto teď může ČSSD dělat reklamu, jakou chce, a stavět zajímavé lídry, jakým je třeba Jakub Landovský, který ji klidně o nějaká dvě tři procenta zvedne. Ale na víc to nejspíš stačit nebude. Landovský na kandidátce pražské ČSSD působí tak trochu, jako kdyby se provozní krachující hospody rozhodl, že na pár dní povolá do kuchyně Zdeňka Pohlreicha. Chvíli by to jistě pomohlo, ale jen co by se Pohlreich sbalil, hospoda by zase šla ke dnu.

Landovský to sice v ČSSD jistě nezabalí, ale sociální demokraté současným sebevědomím připomínají české fotbalisty, kteří tento týden do Ruska letěli s tím, že na domácí stejně nebudou stačit. Tak jako reprezentaci odešla generace Nedvěda, Poborského či Rosického, ČSSD může jen vzpomínat na časy, kdy mohla v Praze nabízet Buzkovou, Paroubka nebo Dienstbiera.

A ve světle toho tak dostává ránu i ta povedená kampaň. Když se s představiteli ČSSD bavíte, máte pocit, že se na plakátech se svými sliby rozmáchla, protože stejně ví, že je nebude mít příležitost naplnit.

Strana tak přešlapuje, podobně jako s neustálým oddalováním rozhodnutí, co si počít s prezidentem odmítanou nominací Miroslava Pocheho na ministra zahraničí. Všichni sice vědí, že Miloš Zeman Pocheho ministrem nikdy nejmenuje, přesto vedení ČSSD opakuje, že na jeho nominaci trvá, aniž by dalo jakýmkoli gestem najevo, že to myslí opravdu vážně. Protože za spor se Zemanem a Babišem to zase nestojí.

Předseda ČSSD Jan Hamáček se snaží křehké spojenectví s Hradem i s Pochem udržet, protože by se mu příští rok na sjezdu strany mohlo hodit. Jiná věc je, jestli vést ČSSD tou dobou ještě bude za něco stát, protože partaj se – navzdory té třeba zrovna v Praze povedené kampani – řítí k ještě většímu průšvihu než v posledních parlamentních volbách.