Matiční ulice 20 let poté
Před dvaceti lety radnice v Neštěmicích rozhodla, že spory mezi sousedy vyřeší zdí.
Autor tohoto textu byl v ústecké Matiční ulici mnohokrát. Jako dítě vyrůstající ve čtvrti Krásné Březno, kam ulice spadá, tu v osmdesátých letech střílel jablka z praku po „nepřátelské“partě spolužáků, na konci devadesátých let sem jezdil coby elév pomáhat zkušenějším kolegům při reportážích o konfliktním životě starousedlíků a nově sestěhovaných Romů, ale hlavně pak Matiční provázel kamarády z jiných měst, pro které jedinou pamětihodností, kterou chtěli v Ústí vidět, byla „ta slavná Matiční“. To už tu ale byl dávno klid a návštěvy končily skoro stejnými slovy: „To si z nás děláš legraci! Matiční je těchhle sto metrů?! Kvůli těm sto metrům se Ústí stalo nechvalně proslulé po celém světě?!“
Ona podivná sláva gradovala právě před 20 lety. 15. září roku 1998 rozhodlo hlasy ODS, ČSSD, KSČM a Bloku demokratických stran ústecké obvodní zastupitelstvo v Neštěmicích, pod které spadá i Krásné Březno, o stavbě 1,8 metru vysokého plotu mezi domy „bílých“a domy hlučných Romů a tehdejší primátor Ústí Ladislav Hruška řekl, že do konce měsíce bude hotovo. K plotu zastupitelé přidali i nové hřiště pro romské děti nebo lepší chodníky. Už od jara 1998 se v Ústí přitom mluvilo o oddělující zdi, která měla být vysoká až čtyři metry. Všemu předcházela petice, v níž si lidé žijící ve čtvrti dlouhá léta stěžovali právě na Romy.
„Vůbec jsme nevěděli, že se o zdi dnes hlasuje. Alespoň někoho z nás mohli pozvat,“řekla obyvatelka Matiční a členka tehdy nově založeného sdružení Romská duha Gizela Kulenová 15. září 1998. „Nejlepší by bylo, kdyby mezi námi žádná, ani ta nízká zeď nestála, ale jsme zase vděční za hřiště. Nakonec se zde rozpory urovnaly a nikdo si nestěžuje,“říkala Kulenová. Kdyby tehdy věděla…
Pojďme to ale vzít od začátku. Krásné Březno (německy Prießnitz) bylo vždy průmyslové. Byl a je tu přístav, desítky let tu vyráběl lihovar a pivovar i rafinérie cukru. Vedle sebe ve čtvrti žili Češi i Němci. Všechno ovšem změnila válka. V roce 1939 se české obyvatelstvo muselo vystěhovat. Po roce 1945 se ale situace obrátila. To Němci museli zmizet a jejich domy a byty zabrali Češi a Slováci nastěhovaní ze všech koutů země. Do kraje šli hlavně sociálně slabí. Během několika desítek let se Krásné Březno stalo čtvrtí paneláků. A v osmdesátých letech 20. století se počet zdejších obyvatel náhle zečtyřnásobil. Končili tu mimo jiné Romové z centra města, jejichž staré domy padly při mohutné přestavbě bulvárů a náměstí. Romové postupně zabrali – tím, jak byli sestěhováváni – staré činžovní domy situované kolem krásnobřezenského nádraží. V domech kolem Matiční a v ulici samé končili neplatiči z panelového sídliště. Problém ovšem byl, že v této lokalitě je i několik rodinných domů starousedlíků. Ti si roky stěžovali na hluk a nepořádek, ovšem problémy byly úřady shazovány ze stolu a nikdo nic neřešil. Vše tak gradovalo až k roku 1998.
Podívejme se na titulky MF DNES z té doby. 13. března 1998: „Strážníci museli prchat před velkými potkany“. Ti se tu rozmnožili a radnice musela nechat od domů sociálně slabých odvézt 22 tun komunálního odpadu. 22. dubna: „V Novém světě, ústeckém Bronxu, je po útoku na strážníky napětí“. V dubnu už totiž strážníci neprchali před potkany, ale rozzuřenými Romy. Strážníci tehdy přišli na pomoc jednomu z řidičů, který u Matiční při nehodě srazil opilého Roma motajícího se v silnici a desítky jeho známých chtěli řidiče lynčovat. Incident ukončil příjezd posil a varovné výstřely do vzduchu. Starousedlíci si ale na Romy nepřestávají stěžovat a o měsíc později primátor Ústí Hruška (ODS) oznamuje, že mezi romské vybydlené domy s horami odpadků a stavení starousedlíků nechá obvod postavit onu zeď. „V Ústí nad Labem postaví zeď, která oddělí Romy od bílých,“píše MF DNES 14. května 1998.
Matiční v Oválné pracovně
A kauza začíná žít a jméno Matiční letí do světa. Jedni zeď obhajují, další proti ní razantně vystupují. V následujících dvou letech vyjde jenom v MF DNES přes 500 článků, v nichž nějak figuruje Matiční. O situaci jsou zprávy a komentáře ve velkých světových denících, plot jako příklad diskriminace a separace „nepohodlné“skupiny obyvatel řeší vrcholní političtí představitelé Česka, ale i Evropský parlament a Evropská komise. Bez nadsázky lze říci, že Matiční na podzim roku 1999 ohrožuje vstup Česka do Evropské unie. Informace o Matiční si dokonce vyžádá americký prezident Bill Clinton. O stometrové ulici bude mluvit při návštěvě tehdejšího premiéra Miloše Zemana ve Washingtonu 9. listopadu 1999.
Ale vraťme se ještě do roku 1998. Ústí je pod palbou kritiky hlavně ze strany českého parlamentu, vlády a prezidenta Václava Havla. Ten poměrně nešťastně označí Ústečany za rasisty a dlouho se odmítá o situaci přesvědčit na vlastní oči. Nakonec se ale do Ústí v prosinci 1998 vypraví a nabízí pomoc – jeho nadace Vize přispěje na stavbu dětského hřiště v lokalitě.
Matiční se stane i tématem podzimních komunálních voleb, kdy hlavně ODS téma patřičně využije. Stojí za svým primátorem Hruškou i za starostou obvodní radnice Pavlem Tošovským, který zeď také prosazuje. Magistrát a obvodní radnici skutečně nic v záměru stavět plot nezviklá, a tak oznamují, že stavět se bude v dubnu 1999. Vláda a parlament ovšem tlačí na Ústí přes svůj okresní úřad, který stavbě brání. Nakonec sem dělníci místo v dubnu 1999, kdy se mělo začít stavět, dorazí až 5. října.
Bez nadsázky lze říci, že Matiční na podzim roku 1999 ohrožuje vstup Česka do EU. Informace si vyžádá i americký prezident Bill Clinton.
Ovšem do měsíce stavba padá, protože vláda potřebuje klid před summitem EU, kde se bude jednat o přijetí Česka. Domy starousedlíků, kteří si nejvíce stěžovali, stát vykupuje, strážníci si v jednom zřizují služebnu, v dalším organizace Člověk v tísni vybavuje vzdělávací centrum pro Romy.
Ti, kteří Ústí kritizovali, hned zboření oceňují a děkují.
„Posílí to pověst země a její bilanci v ochraně lidských práv,“uvádí třeba evropský komisař Günther Verheugen. Také tehdejší velvyslanec USA v Praze John Shattuck je stržením plotu nadšen. „Jsem velmi šťasten, že tento tragický symbol separace zmizel,“říká.
Plot pak skončí v ústecké zoo.
Klidná lokalita
A dál? Romové, kteří napadli v Matiční strážníky na jaře 1998, dostávají v době, kdy je plot rozebírán, tresty. Tři museli do vězení nepodmíněně na 18, 16 a 14 měsíců, jeden dostal od soudu podmínku. Sociálně slabí občané pokračovali v ničení bytových domů, a tak začátkem roku 2011 byly činžáky zcela vystěhovány a město hledalo investora, který by pozemky využil k podnikání, nikoliv už k bydlení. Nakonec byly domy v ulici určeny k demolici. Jeden už šel k zemi.
Dnes je Matiční klidná lokalita, sociálně slabí obyvatelé ulice se odstěhovali už před 15 lety. Městská policie svou služebnu otevřenou v roce 1999 přestěhovala jinam v roce 2008. Na místě, kde byly kdysi tuny odpadků vyházených z domů, stojí autosalon BMW, o kus dál koupíte nissany a renaulty. „Jo, je tu už dlouho klid, ale je to tím, že sociálně slabí tu už dávno nebydlí. Snad jen hluk z přístavu nás občas ruší,“sdělil MF DNES jeden z obyvatel lokality, který nechtěl uvést jméno.
Někdejší starosta Neštěmic Pavel Tošovský, který vede ústeckou kandidátku ODS, vidí situaci jednoznačně dál. I dnes by se prý choval jako v roce 1998. „Neudělal bych jinak nic, protože si myslím, že tak jak jsme to udělali, tak to přesně mělo být. Jsem rád, že to dobře dopadlo ve prospěch tří rodin, které bydlely v protějších domech (naproti romským činžákům – pozn. red.),“uvedl Tošovský pro MF DNES.
A poučení z kauzy? Zobecnění není těžké – pokud nějaká radnice začne na jedno místo sestěhovávat lidi, kteří dělají nepořádek, a nemusí jít jen o sociálně slabé Romy, nedopadne to dobře. A dnes situaci v ghettech řeší každé větší město. s přispěním Mirky Salavové
Dnes je Matiční klidná lokalita, sociálně slabí obyvatelé se odstěhovali už před 15 lety. Na místě, kde byly kdysi tuny odpadků vyházených z domů, stojí autosalon BMW.