Putinova pohádka o výjimečnosti Ruska
Každý národ potřebuje velký příběh, možná spíš pohádku, aby ospravedlnil svou existenci. Aby lidé měli důvod držet pohromadě. Bez toho se neobejde ani Rusko. Naopak ono ji potřebuje mnohem intenzivněji než jiné země, protože sahá z Evropy do Asie.
Co tedy může takovou zemi sjednotit? Jen výjimečné poslání, musíte si myslet, že jste byli předurčeni dělat velké věci. Kdysi Rusko považovalo samo sebe za druhý Jeruzalém, protože chránilo Evropu před hordami Tatarů i musulmanů. Pak přišel komunismus a snaha prosadit krví a železem rovnost pro všechny. Ale ten zkrachoval a Rusko najednou nevědělo, kam patří, ztratilo svou výjimečnost. Zemi zbyl jen Boris Jelcin, muž, kterého dnes mnoho Rusů považuje za alkoholika a slabocha. Svým způsobem křivolace mířil k demokracii a přitom se přizpůsoboval Západu.
Právě zde se zrodil fenomén prezident Vladimir Putin. Pro mnohé ten, který vrátil Rusku výjimečnost. I když v poslední době žene vztahy se Západem na ostří nože, jeho spoluobčané mu tleskají.
On totiž všechny přesvědčil, že našel pro svou zemi ten správný velký příběh, který mohou naplňovat. A jaký tedy předložil? Vlastně žádný. A současně všechny. Spojil totiž symboly, na které jsou Rusové hrdí. Vrátil na výsluní pravoslaví a přestal zatracovat období komunismu. Nostalgie po starých časech byla velká, tak proč to volebně nevyužít. Krvavé přehmaty sice občas s nechutí přiznal, ale vše tak špatné přece nebylo. A vládl relativní pořádek, na což Rusové po divokých devadesátých letech slyší. Hlavně však dal ruskému národu pocit, že se zase směřuje dopředu, že země už není ocáskem Evropy, ale tím svébytným státem, který během druhé světové války zachránil svět před Hitlerem.
A propos to je jeden z klíčových momentů ruských dějin – Velká vlastenecká válka. Narážíte na ni všude, protože stála miliony životů a lidé si to pamatují. Tohle vše Putin ví a postavil na tom základy nového sebevědomého Ruska, nebo pro jiné Putinstánu, který ovládají na něj napojené mocenské kliky. Ekonomika se sice trochu zadrhává, ale to mnoho lidí toleruje, vždyť jim vrátil tolik ceněnou hrdost. Získal zpět Krym, ovládá přes své loutky východ Ukrajiny a má vliv v Sýrii. Obama i Trump s ním jednají jako rovný s rovným.
On sám se považuje za stejně výjimečného jako národ, který vede. Tuhle pohádku dokázal Putin Rusům prodat. A že se často jde špatným směrem nebo že to někdo odnese jako Pussy Riot, režisér Oleg Sencov či pár liberálů nebo odpadlých agentů? Nic se neděje, přehlížely se miliony mrtvých za Stalina, kterého si v zemi zvolili za největšího Rusa. A Putin skončil na druhém místě. Oba totiž národu představili velké poslání.
Takže si zase zvykáme na sebevědomé Rusko, tedy alespoň na povrchu. A není jednoduché s ním vyjít. Tvrdohlavě si totiž prosazuje svou, občas tvrdí, že bílé je černé, a naopak. Jisté je, že nám se to v Česku moc líbit nebude. Stačí se podívat, jak obhajují srpnovou invazi v roce 1968. Jenže kritici mohou opáčit, že podobně se občas chovají i USA.
Naštěstí každý velký příběh má začátek a konec. Stejně tak i Putinstán. A snad pak nepřijde nic horšího. Nejspíš ani nový režim nenapasujeme do škatulky západní demokracie, Rusové totiž chtějí být výjimeční. I když tamní propaganda je mocná a jednou se nás třeba bude pokoušet přesvědčit, že jen jejich zřízení představuje tu pravou demokracii. A Putina pak mohou noví vládcové postavit na úroveň Borise Jelcina. Ale to už bude úplně jiná pohádka, protože její děj už budou psát noví Putinové.