Jak si opečovávat koaličního nepřítele

Miroslav Korecký

Ačkoliv se to mnohdy nezdá, politika je docela sofistikované řemeslo, ba přímo věda. Sice se v ní dlouhodobě daří hlavně více či méně vyšinutým a testosteronem nabitým egomaniakům, přesto kdo chce být úspěšný, musí to mít v hlavě srovnané, vidět za dva rohy a nejednou dělat věci, za něž mu jeho voliči nezatleskají a on sám při nich skřípe zuby.

V podmínkách české politiky a zejména domácího poměrného volebního systému jde hlavně o to si uvědomit, že asi nikdy nebudu vládnout sám, ale k sestavení potřebné sněmovní většiny budu vždy potřebovat koaličního partnera (spíše dva). Říká se tomu systematicky budovat svůj koaliční potenciál. A třešničkou na dortu, jakousi vysokou politickou, je opečovávat si koaličního (ne)přítele i během společného vládnutí, jakkoliv se s ním co týden řežete o to či ono, soupeříte spolu o pozornost médií a utkáváte se v nejrůznějších typech voleb. Protože k čemu je vám zdeptaný a zhrzený koaliční partner na pokraji rozvratu a na odchodu z vlády?

Václav Klaus v roce 1992 vzal tehdejší Křesťanskodemokratickou stranu raději na kandidátku ODS, aby ji zachránil v politice a mohl s ní vládnout. A že z toho uvnitř ODS bylo nějaké mrzení! Mirek Topolánek zase udržel nad vodou Miroslava Kalouska, a dokonce skrytě asistoval při zakládání TOP 09, aby měl s kým vládnout, jakkoliv toho využil až jeho nástupce Petr Nečas. Ten by zase mohl vyprávět, kolik sil ho asi stálo žehlit věčné průšvihy Věcí veřejných.

Andrej Babiš sice vybudoval impérium Agrofert, ale tuto politickou systematičnost v sobě moc nemá. Naopak dost dlouho usilovně pracoval na tom, aby byl jeho koaliční potenciál téměř nulový. Martyrium se skládáním vlády ho snad trochu poučilo, jak naznačuje první čtvrtrok vládnutí s ČSSD. Vládní program vznikl až překvapivě snadno a s výjimkou přetahované o ministra zahraničí, která už ale snad také končí, šlape koaliční mašina docela spolehlivě. Předpokládá to ale, že: 1/ ANO bude velkorysé a také se nebude zdráhat plnit i ty pasáže společného programu, na které kývlo nerado; 2/ ČSSD zůstane na zemi a nebude šponovat požadavky ad absurdum.

Zdá se, že oba tyto parametry splní i aktuální spory jak o vyplácení podpory v prvních dnech nemoci, tak i o novou výši minimální mzdy. ČSSD to sice jistě bude prodávat jako své velké vítězství, ale bude-li Babiš jen trochu šikovný, zisk z toho stejně shrábne zase on. A ještě ho může hřát vědomí, jak maká na dobrých vztazích s koaličním partnerem v této vládě. Nebo možná i v té příští.