Tenistky v Číně: Je libo masáž nohou? Či kurz kaligrafie?

Řada černých vozů se line až za roh. Všechny připravené vyjet – a aby snad ruce nepřišly k úhoně, rovnou vám i otevřou dveře. „Každý říká: Ježišmarjá, Asie, Číňani. Ale ono to není vůbec špatné. Servis máme skvělý,“míní Barbora Strýcová. Kdo se v jejím sportu propracuje až na úroveň turnajů, jako je ten ve Wu-chanu, je zvyklý na určitý standard. V centrální Číně ale touží hvězdy WTA tak trochu rozmazlovat. Projevit pohostinnost a zároveň se ukázat. „Hodně se snaží. Když třeba přijedete autem, skáče kolem vás strašně moc lidí. Je jich tu dost a se vším pomáhají,“hodnotila devatenáctiletá naděje Markéta Vondroušová svoji premiéru na akci kategorie Premium 5. Netřeba dělat z Wu-chanu ráj na zemi, servis pro ty nejpodstatnější turnajové postavy ovšem funguje bezvadně. Veteránka Květa Peschkeová si chválila: „Zatím jsem využila masáž chodidel.“

Kateřina Siniaková má z loňska z Wu-chanu svůj portrét z papíru a letos ji překvapilo: „Zrovna bylo kreslení v písku!“

Petra Kvitová oceňuje nabízenou úpravu nehtů, kvalitu sauny a páry. Zmíněné masáže nohou považuje v rámci turnajů WTA za ojedinělé: „Oni totiž rádi ukazují, že mají možná i něco jiného než všude jinde.“Občas se to ovšem s nabízeným přežene. „To je spíš pro trenéry,“zasměje se novému hřišti na fotbal a basketbal; jako by snad tenistky ještě měly síly na dobrovolný sport. Oficiální příručka pro hráčky dále láká na kurzy kaligrafie nebo golfový 3D simulátor. Něco zůstává čínským specifikem, jiné vítaným standardem. „Manikúru a pedikúru už nabízejí na hodně turnajích. Nejen na grandslamech se můžeme nechat ostříhat,“říká Kateřina Siniaková, která si své kudrny dala upravit v Římě.

Wu-chan je se zhruba deseti miliony obyvatel (v aglomeraci dvakrát tolik) roztahaný až běda. Tenistky bydlí v dobré dojezdové vzdálenosti, ale dál od centrální oblasti kolem řeky Jang-c‘-ťiang. Vyrazit do města se navíc v Číně kvůli vzájemnému zmatení jazyků mění v dobrodružství. „Na turnaji umí anglicky každý. Objednat si v hotelu může být obtížnější, to se snažíme domluvit rukama nohama. Někdy je to úsměvné,“líčí Strýcová. Něco za něco, leč klady převažují. „Z mého pohledu je Čína po americké šňůře vážně těžká. Přelet, časový posun… Ale když si to vezmu, hotely a kurty tady jsou něco neuvěřitelného. Podobné stadiony nikde nejsou.“A podobné podmínky ve spoustě ohledů jakbysmet.