Nemůžeme někoho nechat umřít proto, abychom ušetřili

Lékaře můžeme kvůli zanedbání péče postihovat. Ale je těžké být na ně tvrdý, když se snaží prohlídky stihnout do sedmi minut, aby vyhověli pojišťovně, říká prezident České stomatologické komory Roman Šmucler.

Může pacient poznat, že zubař jeho péči zanedbává?

To samozřejmě pacient příliš poznat nemůže. Proto jsou povinné lékařské komory, které řeší stížnosti a třeba i problematickým lékařům zastaví činnost. Lidé se někdy obracejí na ministerstva, policii či krajské úřady, ale ty nemají potřebné odborníky, takže věc nemohou řešit, nebo jen neefektivně. Komory nejsou odborným nebo odborovým spolkem lékařů, ale orgánem veřejné správy. My takové věci vyřešíme. Na druhé straně je těžké být tvrdý na lékaře, kteří se snaží poskytovat prohlídky během třeba sedmi minut, aby vyhověli pojišťovnám a pacientům, kteří chtějí vše hlavně zadarmo.

Co následuje, pokud revizní komise uzná pochybení zubního lékaře? Dostane lékař sankci a pacient má nárok na kompenzaci?

Revizní komise vyšetřují (něco jako prokuratura) a odsuzuje čestná rada, jen pro úplnost. Samozřejmě, že nemůžeme někomu nařídit, aby vám opravil chrup bezplatně, protože to jiný pokazil. Od finančních náhrad jsou soudy, ale pokud je posudek od České stomatologické komory (ČSK), vesměs je řízení formální a strany se buď domluví, nebo soudy rozhodují v souladu se stanoviskem ČSK. Nedávno jsem mluvil s panem ministrem, že by se mohly kompetence stomatologické komory rozšířit, jsme fakticky jediný subjekt, který je schopen případ rozřešit. Vše by se urychlilo. Fungovalo by to jako třeba v Rakousku.

Co dělat v okamžiku, kdy mi můj zubař řekne, že mám chrup v pořádku, pak ale odejde do důchodu a u nového zubaře mi oznámí, že v pořádku není a oprava bude stát několik tisíc? Jak se pak má v takové situaci člověk rozhodnout, aby u zubaře neutratil víc peněz, než by bylo skutečně nutné?

Je normální se v případě pochybností zeptat třetího lékaře. Řada lidí se ptá automaticky více lékařů, říká se tomu „second opinion“(tzv. druhý názor – pozn. red.). Před větší investicí je to rozumné. Osobně pacienty posílám ke kolegům, ať opravdu vědí, že chtějí ošetření ode mě a že to je to, co chtějí, fakticky i cenově. Ve stomatologii je vždy mnoho možností. Second opinion je investice navíc, ale vyplatí se.

Kolik může takováto konzultace s jiným stomatologem asi stát?

Cena záleží na času. Někdy je potřeba vyšetřovat mnoho hodin, někdy je to diskuse nad dokumentací na pár minut. U mně je to typicky necelá půl hodina, tedy cca 600 Kč pro orientaci. Někdy je ale potřeba rentgen. Každopádně to před investicí v řádu třeba sto tisíc korun asi stojí za zvážení.

Ceny zákroků nehrazených pojišťovnou se u jednotlivých zubařů liší. Neměly by být standardizované?

Je naopak zakázané, abychom měli stejné ceny, protože se vypočítávají nesmyslným způsobem. Z času a nákladů lékaře. Tedy rychle pracující zkušený profesor by měl být mnohem levnější než začátečník. Stát ceny intenzivně kontroluje a musíme dokazovat, jak přesně amortizujeme například školení a zda jsme si cenu nenavýšili třeba o deset haléřů, jinak hrozí pokuta.

Měl by stát dávat na stomatologii více peněz?

Úhrady na stomatologii jsou takové, aby pokryly tu absolutně nejnutnější péči. A to je správně. Řekněme, rychle vyšetřit a třeba extrahovat zub. Celkově je ale pro pacienty výhodnější si platit lékaře ze svého. Stát žádné peníze nemá a cestou od pacienta k lékaři se logicky část peněz ztratí na náklady systému a ještě pacient není váženým zákazníkem, jako kdyby si rozhodoval o všem sám. Rozhoduje za něj pojišťovna.

Co vše by měl správně zubař při preventivní prohlídce udělat?

Na to je celá učebnice. Od anamnézy, přes vyšetření mimo ústa až po dutinu ústní, jednotlivé zuby ale i jazyk. Je toho mnoho. Fakticky vše nelze ve správné kvalitě zvládnout rychleji než za půl hodiny, spíše je třeba počítat s hodinou. Zdravotní pojišťovny ale fakticky platí méně než deset minut. V tom je častý problém. Stanovisko Komory je ale jasné. Práce má být kvalitní, i kdyby to mělo znamenat konec zdravotního pojištění, jak ho dnes známe. Často zubní lékaři mohou odhalit třeba nádor na krku či ve štítné žláze. Není možné někoho nechat umřít, protože spěcháme, aby vše bylo levné. Jen v mém okolí pečlivé vyšetřování zubním lékařem zachránilo několika lidem život. S přispěním Alžběty Šimkové

Je naopak zakázané, aby stomatologové měli stejné ceny.