Hledání viníka a rychlý rozklad demokracie
arakteristickým primárním projevem pomnichovského vývoje byl velký mentální šok pro českou společnost. Šokový stav byl dán i reakcí na vzedmutí národní hrdosti a vlastenectví, které dokázaly v zářijových dnech roku 1938 sjednotit prakticky celou českou politickou scénu – od komunistické levice až k národní pravici. Během krátké chvíle několika málo dnů po kapitulaci před Hitlerovými požadavky se však atmosféra ve společnosti radikálně změnila.
Odhodlanost čelit nacistické agresi se proměnila v kapitulační beznaděj, jež byla příčinou celospolečenského traumatu. Výrazným rysem dní a týdnů, bezprostředně po přijetí mnichovského diktátu, bylo především hledání viníků této katastrofy. Pravicová část politického spektra viděla domácího viníka zejména v politice Hradu a neschopnosti zajistit mezinárodní pozice československého státu. Po abdikaci prezidenta Beneše 5. října 1938 se hlavní výtky a nevybíravé útoky snášely právě na jeho hlavu. Účtování však neušel ani „otec zakladatel“T. G. Masaryk.
Druhá republika se definovala jako autoritativní demokracie, aniž by však tento pojem blíže upřesnila.
Výrazným zásahem do ústavního pořádku bylo omezení role parlamentu ve prospěch silné vlády. Uvažovalo se také například i o zrušení Senátu. Nejviditelnější změnou se stala skutečnost, že se politický systém redukoval pouze na dvě strany, levicovou Národní stranu práce a pravicovou Stranu národní jednoty. Komunisté byli nejprve zakázáni a posléze úředně rozpuštěni. Ústřední tradicí zmrzačeného státu se stává svatováclavská úcta, která odrážela dobovou vlnu snah o posílení národního konzervativismu. Běžným jevem se stal útěk od demokratických a humanistických ideálů, stejně jako nárůst antisemitských trendů. V zemi, která se pyšnila svobodou slova, se zostřila cenzurní praxe a státní dozor nad kulturními aktivitami. Za poněkud nestandardních podmínek proběhla volba prezidenta Emila Háchy, která byla doprovázena i novými rituály, zohledňujícími rostoucí katolický vliv ve státě. Žilinskou dohodou pak proběhlo faktické vyhlášení slovenské autonomie. Rychlá proměna politické krajiny a nárůst antidemokratických nálad je určitě varováním i pro dnešní dobu.