Sexuální mccarthismus v USA
Momentálně největší politické drama USA spočívá v tom, že dva padesátníci se přou v Senátu o údajné omakávání z doby, kdy jí bylo 15 a jemu 17.
WASHINGTON Ona řekla své, potom řekl své on – a nic se nerozseklo, jen se Amerika ještě víc vybičovala, takže už jen málokomu dochází, jakou absurditu řeší.
Mělo tím vyvrcholit zkoumání způsobilosti Bretta Kavanaugha na úřad soudce Nejvyššího soudu USA, ale vypadalo to, jako by USA zalila vlna sexuálního mccarthismu.
Údajná Kavanaughova oběť, nyní psycholožka Christine Fordová, vyprávěla pod přísahou a před kamerami, jak ji soudce kdysi dávno na teenagerovském večírku osahával. On potom prohlásil, že ji neosahával. V obou projevech byly slzy i vzdor a Amerika na to koukala jako na baseballový zápas sezony.
Proč ne, je to její momentálně největší politické drama. Problém je jinde: největší politické drama jediné supervelmoci spočívá v tom, že dva padesátníci popisují údajné omakávání z doby, kdy jí bylo patnáct a jemu sedmnáct. Na Wall Streetu kvůli tomu burza zpomalila obchodování, přímý přenos táhl víc než byznys.
Země se rozdělila na dva kmeny, což odrážela i média. Nikdo asi netuší, jak to tenkrát opravdu bylo, což komentátorům nevadí, aby věděli všechno. Zprávu o stavu Ameriky píší titulky typu Proč věřím Christine Fordové, Stojím za Brettem Kavanaughem, Proč máme věřit ženě, která nemá důkazy? či naopak Její svědectví bylo zničující.
Celý případ totiž není otázka faktů, která dávno odplavila tři desetiletí, ale víry, a tedy politických sympatií.
Co řekli, lze shrnout rychle. Fordová: Osahával mě, ucpal mi pusu rukou, snažil se mě svléknout, na dlouhé roky mě to zničilo. Kavanaugh: Neosahával jsem ji, neosahával jsem nikdy nikoho, teď to ničí mě a moji rodinu.
Je to pro oba děsivá situace: žena, která jde ve vysloveně politické kauze vyprávět na veřejnost o zážitku z puberty, a vážený soudce, na nějž profesně či lidsky ani
při mikroskopickém zkoumání nic nenašli, je nakonec dotlačen do stavu, že nakonec musí v televizi přiznávat, že byl celou střední školu i pár let poté panic, a zveřejňuje své diáře z té doby. Při slyšení byl dokonce jedním senátorem parlamentu nejdůležitější světové demokracie dotazován na plynatost v době, kdy jemu a jeho spolužákům bylo šestnáct.
Celkově to bylo dvojí veřejné mučení a ponížení.
Často to však vypadá i jako seriálová parodie na politiku. Kavanaugh nemá na krku jeden případ, ale tři, přičemž ten poslední je nejbizarnější. Jedna žena ho obvinila, že na středoškolských mejdanech zdrogovával dívky a organizoval mladíky do „vláčku“, jak to nazvala, aby si užili. Ví to dobře, protože na těchto mejdanech bývala často. A stalo se to tam i jí. Čili: bylo to tam tak nebezpečné, až jsem tam pořád chodila.
Už brzy to skončí, Kavanaugh bude buď zničen, nebo jmenován soudcem Nejvyššího soudu USA, ale dojem z tohoto představení Amerika otočením kalendáře a agendy jen tak nezamete.
USA jsou země, která nejlépe ze všech dokáže nastolit velké téma, ale vrhne se na něj s tak fanatickou horlivostí, že ho občas taky úplně zdiskredituje.
Je logické, že boj o Kavanaugha se nelíbí republikánům, protože je to jejich kůň. Jejich veteráni oznamovali, že slyšení bylo „národní hanbou“, „nejtrapnějším skandálem pro americký Senát od McCarthyho výslechů“a zacházení s Kavanaughem „nejodpornější věcí, jakou jsem zažil v politice“. Demokraté naopak ze slyšení vytřískali body, protože když je Kavanaugh obvinil, že vše dělají z politických důvodů, vpálili mu, že není apolitický, což by soudce Nejvyššího soudu být měl.
Demokraté chtějí zabránit jmenování Kavanaugha, protože věří, že v listopadových volbách ovládnou Senát a prosadí si jiného soudce. Kdyby Kavanaugh prošel, vychýlil by u Nejvyššího soudu rovnováhu ve prospěch konzervativců. A po cirkusu, který se kolem všeho rozjel, by pád Kavanaugha byla těžká porážka Donalda Trumpa, i když zdánlivě jde jen o případ teenagerovského opíjení a osahávání, který po 35 letech o charakteru dotyčných nevypovídá vůbec nic.