Barošův blikanec na Baníku
Vzteklý bývá na hřišti často. Ostrými slovy ani zákroky nešetří. Přesto Milan Baroš, symbol fotbalové Ostravy, do včerejška zvládal odehrát ligový podzim bez trestů. Bez jediné žluté karty!
Už to neplatí.
Barošova šňůra se přetrhla ve šťavnatém domácím zápase proti Slavii, o kterém se bude mluvit a na který se bude vzpomínat.
Nejen proto, že Baník vedoucí tým ligy nečekaně porazil 2:1. Ale hlavně proto, že k vítězství zaslouženě dokráčel, i když hrál pětasedmdesát minut v oslabení.
Bez Baroše.
Ostravský kapitán a nejlepší střelec týmu šel po čtvrthodině ze hry a běsnil. Zlostně serval z ruky kapitánskou pásku, emoce s ním tak škubaly, že vypadal, jako by mu do těla šel elektrický proud.
V amoku se rozčiloval, z úst mu létaly nadávky a pěstí bouchal do plastové stěny tunýlku, kterým se na vítkovickém stadionu odchází do kabin.
Baroš tam mířil zaslouženě, protože chvíli předtím hrozivým zákrokem sestřelil slávistu Součka.
Těžko mu sahat do svědomí, ale televizní záběry odhalily, jak si soupeře vyhlédl, pozdě se přihnal do souboje a ve výskoku Součka bezohledně loktem praštil do hlavy.
Faul? Skoro až atentát. Nepochopitelný zkrat, po kterém následovala ještě nepochopitelnější reakce.
Baroš se vztekal, už když mu sudí Berka ukázal žlutou kartu. A když po poradě s videem správně změnil rozhodnutí a vytáhl z kapsy červenou, rozjel ještě větší divadlo.
Kromě Berky to od něj schytal i čtvrtý rozhodčí, který byl zrovna poblíž, z něj si udělal hromosvod i trenér Páník, který u lajny divoce šermoval rukama.
„Ten zákrok jsem neviděl,“přiznal přitom po utkání. Ale hned v omluvném tónu doplnil: „Dovedete si asi představit, jaké to jsou emoce. Po čtvrthodině v deseti, proti herně nejlepšímu mužstvu v lize... Věděl jsem, že to bude těžké, ale vyšly nám brejky a díky nim jsme dodělali velké dílo.“
Baníkovci se bez kapitána skutečně kousli. Rvali se, precizně bránili, hrozili z brejků. I když ani jim se vyloučení nelíbilo.
„Semklo nás to, nabudilo. Cítili jsme křivdu,“líčil o poločase v televizním rozhovoru záložník Daniel Holzer. „Tak jsme do toho šlápli.“
Když nebyl na hřišti šéf, vzali na sebe odpovědnost jiní mazáci: záložník Fillo dvěma góly obstaral vedení,
brankář Laštůvka deptal bývalé slávistické spoluhráče skvělými zákroky. Pokaždé, když soupeře vychytal, pumpoval rukama a užíval si roli hrdiny okamžiku. I jeho vtáhl zápas, který měl grády.
Pokud páteční souboj Sparty s Plzní připomínal spíš řežbu, ze které se fotbal vytrácel, včerejší mač v Ostravě měl všechno: šance, góly, nasazení, emoce, atmosféru. A domácí fanoušci odcházeli v euforii, protože Baník ukázal, že v popředí tabulky rozhodně není omylem.
„Porážka mě neuvěřitelně štve,“mračil se slávistický trenér Jindřich Trpišovský. „V přesilovce jsme dostali dva góly, neproměnili jsme šance a posledních dvacet minut jsme dohráli v totální křeči.“
Slavia nechtěně zdramatizovala čelo, které je mnohem vyrovnanější než před rokem, kdy Plzeň ligu válcovala: vždyť i pátý Zlín ztrácí na první místo jen čtyři body!
A hříšník Baroš?
Možná, že až se na zákrok podívá v televizi, sám uzná, jak moc přestřelil. Dostal jasný signál, že ani on si nemůže dovolit všechno a že když překročí čáru, bude pykat.
Méně okaté fauly i nadávání mu coby velké personě u rozhodčích často procházejí, také proto si v probíhající sezoně dlouho držel čistý trestní rejstřík.
Tentokrát už ale sudí nemohl přivřít oko, a tak Baroš druhý poločas sledoval jen ze schůdků pod hlavní tribunou. V mikině a s lahví vody v ruce nervózně pozoroval, jak spoluhráči statečně vzdorují.
„Nikdy to nedělám, ale tentokrát chci hráčům moc poděkovat,“líčil dojatě Páník, v závěru také vykázaný na tribunu. „Hrábli si a za Milana na hřišti položili život.“
Budou muset i příště, protože tahouna Baroše jistě čeká flastr. Ale Baník si už dokázal, že bez kapitána může obrat i nejsilnějšího soupeře.