Radůza vsadila na písně, které lze zpívat u ohně

PRAHA Novinka od Radůzy je trojjediná. Album nazvané Muž s bílým psem doprovází kniha i audiokniha, již namluvil zpěvák František Segrado. Nádavkem vyjde i zpěvník, k němuž písničkářka jako ilustrace vybrala kresby ze skutečného zpěvníku svého dědečka.

„Nedávno mi odešli oba rodiče, hodně jsem tedy vzpomínala na to, co jsme spolu dělali, a došlo mi, že nedílnou součástí našeho života byl tramping a zpívání trampských písniček,“vysvětluje Radůza impulz ke vzniku celého projektu. „S dědou jsem si zpívala hlavně městský folklor, ale měl rád i písně jako Letí šíp savanou, které měl v repertoáru R. A. Dvorský.“

Výsledkem je tedy autorské album písní v trampském žánru, které by se prý daly zpívat u ohně. „To jsem si dokonce vyzkoušela. Na lukostřeleckých závodech, které trvají celý víkend, jsem je spustila večer a fungovalo to,“líčí Radůza. A to navzdory tomu, že aranže na desce jsou daleko za možnostmi táborákových kytaristů. „Zajímavé je, že já na desce vlastně nehraju. Tentokrát jsem byla jen za zpěvačku. Řekla jsem si, že to pro mě bude zajímavá nová životní zkušenost. A písním to prospělo,“soudí Radůza.

Napsala indiánku

Motivace se vzpomínkami na dětství stála i za vznikem doprovodné knihy. „Prostě jsem si chtěla napsat takový příběh z indiánského prostředí,“líčí Radůza. „A dost jsem se přitom dozvěděla. Jestli už v té době byly opakovací pušky, jak indiáni vlastně žili, čím se živili, kde a jak se pohybovali, nastudovala jsem jazyk a podobně. Takže jsem se při práci nesmírně bavila.“

Dokonce oslovila etnografa Martina Heřmanského, aby se na knihu podíval z odborného hlediska. „Je to samozřejmě ‚mayovka‘ vycucaná z prstu, ale chtěla jsem, aby to trochu dávalo smysl. A naštěstí mi opravoval jen úplné detaily,“dodává Radůza.

Komplet vychází v pátek 5. října a křest se uskuteční 24. října v Národopisném muzeu v pražském Letohrádku Kinských. „Koná se tam totiž výstava nazvaná Století trampingu. Tak jsme to spojili,“uzavírá zpěvačka.