Výročí: Pohřeb Máchy se stal manifestací vzdoru
PRAHA Nebývale rušno bylo na litoměřickém hřbitově v sobotu 1. října 1938. Chystal se návrat romantického poety, který tam byl uložen roku 1836, do rodné Prahy.
„Karel Hynek Mácha byl jedním ze symbolů nejen národního uvědomění, ale především symbolem svobody,“vysvětlil motiv převozu historik Jiří Padevět. O Máchově návratu do hlavního města z Litoměřic, zahrnutých po Mnichovu do německého záboru, se rozhodovalo narychlo. „Převoz ostatků iniciovala vláda a na rozhodnutí o převozu se podílel, včetně jeho financování, i guvernér Karel Engliš (v letech 1934–39 guvernér Národní banky Československé – pozn. red.). Do přípravy exhumace a převozu se zapojil také Okresní úřad v Litoměřicích. Ostatky byly vyzvednuty doslova na poslední chvíli,“popsal dramatický transport Padevět.
Jedním z garantů akce se stal pražský primátor Petr Zenkl a jeho podřízený, odborný rada magistrátu Alois Žípek. Ten spolu s ředitelem pražské pohřební služby Jaroslavem Nekvasilem zařídil vše potřebné k převozu. Povolení k exhumaci vydali úředníci ministerstva vnitra.
Tříska z rakve na památku
Příkaz k vyzvednutí Máchových ostatků dostal litoměřický hrobník půl hodiny po poledni 1. října. „Byl to Hans Knobloch, německé národnosti, asistoval mu Franz Drake,“uvádějí historické anály. V pochmurném dni na litoměřickém hřbitově jejich dílu přihlížela také neznámá žena, Češka. Knobloch jí jako památku daroval třísku z básníkovy rakve. Ostatky poskládali zřízenci pražského pohřebního ústavu do připravené rakve. Z původního místa byl za asistence vojáků odebrán také Máchův pomník.
Pohřební vůz do metropole dorazil v podvečer 1. října, rakev uložili zaměstnanci pohřební služby ve Strašnicích. Pro pietní uložení je připravil antropolog Jiří Malý, který provedl i jejich průzkum.
Ramenatý silák, žádný slaboch
„Objektivní znaky, které byly zjištěny na kostře Karla Hynka Máchy, ukazují zcela jednoznačně, že postava a tělesný zjev básníkův byl značně odlišný od představ, které se o tělesném zjevu básníkově vžily,“uvedl ve své zprávě Malý. Ramenatý, urostlý a silný, takový byl Mácha podle lékařů.
S básníkem se Praha loučila na začátku května 1939, pár týdnů po okupaci. V dubové rakvi, zahalené do národní vlajky, bylo Máchovo tělo vystaveno na rampě v Pantheonu Národního muzea. Poslední sbohem mu vzdalo okolo 50 tisíc lidí.
Z muzea se 6. května 1939 vydal průvod s truhlou na cestu hlavním městem. Za dunění zvonů bělouši, zapřažení do pohyblivého katafalku, projeli centrem města, v ulicích se tísnilo okolo 200 tisíc lidí, desítky tisíc Pražanů kráčely v průvodu. „Šlo o jednu z prvních, a co do počtu zúčastněných jednu z největších nenásilných manifestací proti nacistické okupaci,“vysvětlil Jiří Padevět. Večer byla rakev uložena v chrámu na Vyšehradě.
V manifestaci se změnila i smuteční ceremonie 7. května. U hrobu na Slavíně promluvil generál Rudolf Medek. Obřad řídil vyšehradský kanovník Bohumil Stašek, herec Eduard Kohout recitoval báseň Josefa Hory. Ke zpěvu hymny se přidaly tisíce přítomných lidí. (boh)