Li Na už tenis nehraje, přesto je inspirací a nedostižným vzorem
Pýcha národa
Právě tady, u břehů mocného toku Jang-c-ťiang, v roce 1911 vypuklo povstání, které ve svém důsledku vedlo až k současné podobě Číny. A právě tady se do komunistického státu narodilo děvče, jež způsobilo podobný poprask v tenisu.
Čínská hráčka Wang Čchiang sedí před davem reportérů a povídá: „Ona je náš vzor a cíl. Pokud zvládnu to, co ona, budu mít opravdu dokonalý život.“Ona. Li Na.
Přišla na svět v roce 1982 ve Wu-chanu a díky ní mohl za posledních pět let prakticky z ničeho vyrůst velký turnaj, který má jeden z největších centrkurtů planety a láká kompletní špičku. „Co bylo do té doby nepředstavitelné, se najednou stalo možným,“říká Fabrice Chouquet, jeden z šéfů místní megaakce. „Ona sama pozvedla tenis na úplně jinou úroveň, udělala z něj národní sport.“
Vše rozjel triumf Li Na na Roland Garros 2011, první čínský vítězný grandslam dějin; už tehdy ho v její vlasti vidělo v televizi 116 milionů lidí. Ovládla ještě Australian Open 2014 a tentýž rok ukončila kariéru, až příliš ji ničila věčně bolavá kolena.
Ačkoli odešla do sportovní penze, revoluce (nebo povstání) made in Wu-chan je pořád živá. A ona je i bez rakety stále v čele čínských tenisových mas.
Fajn holka. A ten tenis!
Pozoruhodné je, že loučení jí orámovaly dvě Češky: s Barborou Strýcovou sehrála poslední duel a Petra Kvitová na její počest pronesla rozlučkovou řeč. Tyhle dvě si byly blízké, i v prostředí tenisové vlčí smečky se spřátelily.
„Těším se, až ji pozdravím,“plánovala Kvitová ve Wu-chanu. „A zeptám se, jak se mají děti. Jestli mámu poslouchají!“
Li Na má rodinu a podniká (o tom už za chvíli). Dávno je pryč image rebelky, kterou si v Číně vysloužila tetováním či spory s národní federací. Její Češky jí ovšem rozuměly vždycky. „Byla moc fajn. A předváděla opravdu špičkový tenis,“vzpomíná veteránka Květa Peschkeová a Strýcové rovněž zajiskří oči: „Je to skvělá holka. Hrála nevídaně. Dávala rány, byla pevná, měla skvělý projev.“
Skvěle si vede i v byznysu. O jejím životě se točí filmy a píší knihy. Má vlastní kolekci u Nike a její manažer Max Eisenbud pro CNN řekl, že za rok vydělává 20 milionů dolarů. „Je šílené, jak velký zájem o ni je. Naším cílem je Li Na Land, resort s hotelem, restauracemi a spa, a hlavně její tenisová akademie,“popisoval. „Ona je opravdová průkopnice.“
Na což v jejím rodišti vsadili ve velkém.
V začátcích turnaje jeho šéfové přiznávali, že Li Na je mnohem lepší značka než Wu-chan samotný. Neboli jeden člověk přebíjí desetimilionové město! Ale místo aby se urazili, naplno tento paradox využili. Wu-chan neleží právě na hlavních trasách, tedy viděno očima Západu; pro Čínu je důležitým dopravním uzlem, leč s přitažlivostí pro cizince to kulhá.
Díky, že nás ukazuješ světu
Monstrózní tenisový turnaj, to nezní špatně.
A tenisový turnaj s podporou Li Na, to zní přímo báječně. „Vzhlížíme k ní,“povídá zde jiná čínská hráčka Čang Šuaj. „Je pýchou Číny i celé Asie. Wu-chan je kvůli tomu pro nás výjimečným městem, neboť se zde narodila.“Li Na na kořeny nezapomíná. Teď je to navíc její práce.
V centru spolu s indickou tenistkou Mirzaovou připravovaly místní typické nudle. Zapinkala si na Východním jezeře, vodní oáze uprostřed velkého wuchanského staveniště. Svoji partnerskou smlouvu prodloužila a pořadatelé poděkovali: „Li Na mimořádně přispívá k tomu, aby propagovala Wu-chan v mezinárodním měřítku – jako tenisové město a turistickou destinaci.“Čína je zemí téměř nezměrných možností. Jakmile se miliardový kolos pro něco nadchne, může raz dva měnit globální nastavení; naučte Číňany milovat určitou věc a uvidíte, jak jejich poptávka zakolísá s celosvětovými cenami. Ve sportu ale přímá úměra takhle snadno nefunguje.
Což pochopila každá dívka z říše středu, která v posledních letech vzala do ruky raketu.
Tam vám je Wangů...
Ve Wu-chanu probíhalo předloni grilování, ale výjimečně nikoli u pouličních stánků rozesetých po každém koutě města. To místní novináři „dusili“zmíněnou Čang Šuaj – za to, že si v posvátné tenisové lokalitě dovolila vypadnout tak brzy.
„A to se každého Švýcara ptáte, proč z něj není nový Roger Federer?“bránila se. „Ne každá z nás může být jako Li Na.“
Tenisový boom v Číně má už jen jednu slabinu. Nechybějí obří turnaje, nadšení, zájem omladiny i těch, kdo se hlásí jako podavači míčků; ve Wu-chanu v tomto směru nabídka každoročně násobně převyšuje počet volných míst. Chybí ale podstatné: nová šampionka.
Autor článku se přiznává, že se mu čínské hráčky jaksi pletou, proto se mu ulevilo, když na takovou poznámku Barbora Strýcová zareagovala: „Že jo! Tam je Wangů… Já ani nevím, která je která.“
Míří to na tenisový projev. Číňanky – se jménem obsahujícím Wang je jich v první pětistovce WTA skutečně pět – bývají disciplinované a vydrilované, ale ona nepostižitelná věc zvaná „faktor X“se nedostavuje.
Nejlépe si vede Wang Čchiang. Ve Wu-chanu došla až do semifinále, v něm k velkému bolu všech přihlížejících pro zranění vzdala. V novém vydání žebříčku bude v elitní třicítce, což je velmi slušné, ale stále ne mimořádné. Pohledy se nabízejí dva. „Nevím, jestli z nějaké kdy nová Li Na vyroste. Z tenisového pohledu tako- vá na okruhu není,“říká Strýcová. Enormní základna pro ni zkrátka neznamená automatický úspěch, Peschkeová se spíš přiklání k opačné logice: „I čínské hráčky nám začínají růst, myšleno výškově. Více se prosazují a bude to jen otázka času, kdy se najde další špičková hráčka.“
Ta, která to případně dokáže, se stane další velkou revolucionářkou.
Li Na pozvedla tenis na úplně jinou úroveň, udělala z něj v Číně národní sport.