Talent Martin Nečas poznává, co ho čeká v NHL
Už loni stihl Martin Nečas v NHL jeden zápas. Teď se pouští do první celé sezony.
Začíná zásadní kapitola poutavého příběhu, v němž to kluk ze zimáku ve Žďáru nad Sázavou dotáhl až do NHL. Devatenáctiletý mládenec se v noci ze čtvrtka na pátek chystal nastoupit za Carolina Hurricanes proti New York Islanders v úvodním utkání ročníku 2018/19.
V soukromí zdvořilý a na ledě zatraceně dravý útočník by ho měl celý strávit v nejslavnější lize světa.
Před rokem se mihl v jediné partii a vrátil se do brněnské Komety. Letos se do zámoří vydal silnější na těle i na duchu. Tentokrát ho šéfové Caroliny zpátky nepošlou.
Než ve středu večer přivítal ve městě Raleigh rodiče a sestru, povyprávěl MF DNES o tenisovém mači s majitelem klubu, hurikánu Florence či o výjezdu do Las Vegas.
Dobře ho naladila poslední příprava proti Nashvillu: „Predators měli skoro kompletní sestavu, tempo hodně připomínalo NHL. Celkově jsem rád, že jsem zůstal v týmu.“
Vyrovnal jste ranou z voleje pět minut před koncem v přesilovce. Co pro vás třetí trefa v přátelácích znamenala?
Jsem rád. Každá povedená věc prospěje sebevědomí, i když podstatná je až samotná NHL.
Místní reportér popisoval jednu vaši kličku jako stahovačku spojenou s piruetou, jíž jste se teleportoval za obránce a dál uháněl po levém křídle. Co se vám v kempu nejvíc dařilo?
Nejvíc mě těší pokroky při buly. Ve většině zápasů jsem se v úspěšnosti dostal přes šedesát procent. Co se týče útočení, vždycky jsem se snažil předvést něco, co se lidem líbí. Ale hodnotit mě musí jiní.
Chápu, nechcete se chvástat. Povězte tedy aspoň: Věříte si víc než loni?
Určitě ano. Ačkoliv jedna věc je mít sebevědomí a druhá věc je chovat se namyšleně. Náš kouč Rod Brind’Amour nám říká, že bychom si je neměli plést. Že jenom vypadají podobně. Sám jsem si první rok v áčku Komety připadal, že hraju ustrašeně. Druhý rok už byl lepší. Teď je mi jasné, že se nesmím bát udělat kličku. Dokážu vzít řešení situace na sebe, což je fajn.
Jste po letní dřině s kondičním trenérem Milošem Pecou lépe vyladěný fyzicky?
V tom je taky veliký rozdíl. Minulý rok jsem neměl speciální letní přípravu. Teď se cítím o dost líp. Přibral jsem osm až deset kilo svalů, což se mi teď hodí.
Hodně se u vás točila křídla. V jakém složení se ustálil váš útok?
Je pravda, že se v kempu dost míchalo se sestavou. Až teď na konci jsem zůstal ve třetí lajně s McGinnem a Zykovem. Na přesilovku chodím s Williamsem, Svečnikovem, Ferlandem a Slavinem. Když budeme hrát dobře, řady se ustálí.
Jak vám sedí spoluhráči?
Mohlo by nám to klapat. McGinn rychle bruslí, umí vybojovat spoustu puků a taky dát góla. Zykov je zase techničtější a víc do kombinace. Vyhovuje mi, když k sobě mám různé typy hráčů.
Jak se chová Brind’Amour, bývalý skvělý centr, jenž povýšil z asistenta na hlavního kouče?
V NHL hrál dlouho a dovedl Hurricanes ke Stanley Cupu, u všech má obrovský respekt. Hodně mi pomohl s buly, na kterou sám býval machr. Skoro každý trénink jsme ji spolu pilovali. Dívali jsme se na video. Zároveň nás dokáže vyburcovat, všichni ho poslouchají.
Mladí střední útočníci v NHL při vhazování často selhávají. Jaké kouzlo pomohlo vám? Finty? Načasování? Síla? Studování zkušených soků?
Od všeho kousek. Je potřeba hodně dbát na technické detaily. Nikdy jsem si jich nevšímal. Proti soupeřům z NHL nesmíte udělat chybičku, zaváhat, špatně se postavit. Jinak čtyři z pěti buly prohrajete.
Všímáte si, že borci z NHL jsou v hokejovém umění o úroveň výš než hráči z jiných soutěží?
Ve srovnání s extraligou je rozhodně vidět rozdíl. Sám jsem odmalička dělal na zvláštních dovednostech. Každé léto jsem se jim věnoval, takže necítím, že bych v nich zaostával. Ale je pravda, že tady jsou všichni kluci na vysoké úrovni.
V čem třeba? V šikovnosti? V prudkosti přihrávek? V přesné střelbě z voleje? V práci s kotoučem v rychlosti?
Každý vyniká v něčem jiném. Zrovna McGinn fakt skvěle bruslí. Nebo Sebastian Aho se pohybuje lehce a puk má jakoby přilepený na hokejce. Máme v týmu různé typy hráčů, kteří mají něco navíc.
Vyhlížíte střetnutí s nějakou hvězdou?
Vždycky jsem se těšil na Ovečkina. Už dvakrát jsem si proti němu zahrál v přípravě. Jinak to moc neprožívám. Při rozbruslení se mrknu na hráče, které jsem vídal jenom v televizi. Ale pak už se soustředím na sebe. Ještě zápasy proti Čechům si užiju trochu víc.
Čeká vás první kompletní sezona. Našel jste v kalendáři nějakou zajímavou štaci? Slovutný Montreal? Turné po Kalifornii?
Najdou se místa, kde jsem ještě nebyl. Třeba trip do Las Vegas bude super. Všichni říkají, že je v hale neskutečná atmosféra.
Jak jste se vlastně dozvěděl, že si vás Hurricanes nechají a nepošlou vás na farmu?
Už od začátku kempu mě dávali na přesilovku. Při poradách jsem cítil, že se mnou počítají. Postupně jsem čím dál víc věřil, že zůstanu v NHL. Když začátkem týdne vyřazovali poslední kluky, volali si je na pohovor a posílali je na farmu. Mě nechali nahoře. Byl jsem rád.
Váš klub vlastní svérázný šestačtyřicetiletý finančník Tom Dundon, který vám už loni na jaře volal do Brna. Pohybuje se v blízkosti mužstva?
Kluci říkali, že se chová naprosto neskutečně. V jiných klubech se hráči s majitelem skoro nepotkají. On je mezi námi v kabině pomalu každý den. Je hodně zapálený, v létě telefonoval i Mrázovi (brankáři Petrovi Mrázkovi). Taky jsme s ním byli na tenise.
Prosím? Jak se to přihodilo?
On se mezi námi skoro ztratí. Popravdě, když jsem ho poprvé viděl v kabině, považoval jsem ho za kustoda. Měl na sobě týmovou mikinu, vůbec nevypadal jako miliardář. Když nám kluci řekli, kdo to je, byli jsme s Mrázou překvapení a smáli jsme se. Chová se přátelsky, bavíme se nejen o hokeji.
A jak vznikl ten tenisový mač?
Mráza ho v kabině porazil v ping-pongu, pak se domluvili na tenisové odvetě. Vzali ještě mě a kapitána Justina Williamse. My Češi jsme naneštěstí prohráli. Ale bylo to vyrovnané. Potom jsme ho ještě potkali na večeři, jak sedí u stolu s (obráncem) Dougiem Hamiltonem a baví se.
Kde jste se zatím usídlil?
Bydlím v Mrázově apartmánu v North Hills, části města Raleigh, kde je spousta restaurací i obchodů a kde bydlí většina svobodných hráčů. Po týdnu, až se všechno rozjede, bych se měl přestěhovat do svého. Klub by nám měl dát vědět, že si smíme hledat vlastní byt.
Jak ještě vám v Carolině pomáhá zkušenější krajan Mrázek?
Trávíme spolu skoro celé dny. Pomohl mi zařídit auto a najít ubytování. Přál jsem si, aby Canes v červnu draftovali nějakého Čecha, což se nestalo. Tak mě potěšilo, když angažovali Mrázu jako volného hráče. Po zranění Scotta Darlinga začne sezonu jako naše gólmanská jednička.
Kde tedy pak budete přebývat?
Patrně ve stejné budově jako Petr. Měl jsem docela hezký byt v Brně, tenhle apartmán je podobný, jen víc v americkém stylu. Líbí se mi okolí i zrenovovaný dům. Paráda.
Profesionálové v NHL si nejčastěji pořizují SUV nebo sportovní vozy. Co plánujete vy?
Ještě nevím stoprocentně, ale chtěl bych si vzít auto na leasing. Velké trucky se mi úplně nelíbí, mám radši sporťáky.
Ohrozilo vás nějak řádění hurikánu Florence?
U nás hodně pršelo. Slejvák jako v Česku. Nic výrazného. Blíž u pobřeží byly záplavy.
Sledoval jste zprávy o pustošení jihovýchodu USA s obavami?
Ještě den předtím se zdálo, že Florence udeří přímo na nás. Zrušili nám trénink, zůstali jsme doma. Byl jsem zvědavý, co se bude dít. Nebál jsem se. Když člověk nejde ven a nedělá blbosti, nic by se mu stát nemělo.
Začaly se k vám hlásit nějaké návštěvy?
Zrovna za pár hodin by měli dorazit mamka, taťka a ségra. Pojedu pro ně na letiště, hodím je do hotelu, zajdeme na večeři. Přiletí na první tři domácí zápasy.
Berete to jako odměnu pro celou rodinu?
Určitě. Neskutečně se těšili. Mají minimálně poloviční zásluhu na tom, že jsem tady. Obětovali pro mě spoustu času i peněz. Objížděli se mnou všechny kempy. Jsem rád, že jim to můžu začít vracet.
Teď ještě, abyste jim něco kloudného předvedl...
To je pravda. Pokusím se!
Jedna věc je mít sebevědomí a druhá věc je chovat se namyšleně. Náš kouč Rod Brind’Amour nám říká, že bychom si je neměli plést.