Babiš jede dál, ale neroste do nebe
Volby mnoha různých vzkazů, vyvažování moci a žádného šokujícího překvapení. Celostátně dominantní hnutí ANO v komunále pojistilo své pozice, ale posílit už nedokázalo. A propad levice jeho vládě nepomůže.
Posílí hnutí ANO v komunále, jako dokázalo v loňských parlamentních volbách převálcovat všechny ostatní? Nebo už po sedmi letech existence a pětiletém vládnutí narazilo na svůj strop? Či se snad dokonce komunální a senátní volby stanou referendem o Andreji Babišovi a zahájí jeho sestup?
To byly ústřední otázky v sobotu sečtených obecních voleb a prvního kola voleb senátních. Výsledek je tak někde mezi. Vzhledem k pokračujícímu náskoku hnutí ANO v celostátních preferencích by se jeho úplný propad v obcích rovnal malému zázraku. Na druhé straně se nepodařilo promítnout celostátní podporu hnutí také do místní úrovně: dominantní pozici, jakou si drží v parlamentu, se povedlo zopakovat jen zcela výjimečně, třeba v Ostravě.
Vítězství bez špuntů
I když nejvíce mandátů, hlavně v malých obcích o stech či tisících obyvatel, tradičně získali nezávislí, lidovci a Starostové, faktickým vítězem těchto voleb je ANO. Stejně jako před čtyřmi lety ovládlo téměř všechna velká města se statisíci obyvateli. Zvítězilo, dokonce si mírně polepšilo v celkovém množství odevzdaných hlasů, lehce vylepšilo i počet svých míst v zastupitelstvech.
Co je to ale proti tomu, že na centrální úrovni dokázalo ANO za jedno volební období vyrůst o více než třetinu? A k čemu je mu 11 kandidátů v druhém kole senátních voleb, když tam tradičně uspějí tak dva či tři? Navíc hnutí symbolicky ztratilo Prahu: coby celostátně dominantní síla skončilo v metropoli až páté! To určitě není vítězství, při němž by létaly baterie špuntů.
Zčásti asi ANO narazilo na svůj strop, zčásti potvrdilo, že mu jiné než parlamentní volby moc nesedí, protože v nich nelze tolik prodat jeho ikonu, Andreje Babiše. Navíc po roce, kdy jeho předseda ve svých rukou soustředil obrovský vliv, narůstá asi tendence moc v zemi vyvažovat. A v neposlední řadě se na nijak drtivém vítězství podepsal vlastní výkon starostů a primátorů ANO, tedy nezřídka jejich neumětelství, nezkušenost a s tím spojená nestabilita radnic.
Potvrdilo se, s výjimkou Prahy a několika dalších míst, že čím větší město, tím více se do voleb promítá celostátní podpora stran. Obrázek výsledků v těchto městech je zajímavý: své pozice tu drží pravice a většinou i různá místní uskupení, zatímco levici už mnohde úplně supluje ANO, někde spolu s Piráty, a na porcování dědictví po stranách tradiční levice se paradoxně podílí i SPD. Perspektivně se jim nabízí možnost ČSSD a KSČM úplně vymazat z politické mapy.
Zatím bez konkurence
Útěchou k nemastnému vítězství budiž Babišovu hnutí fakt, že byť jeho zisky ve městech nejsou nijak oslnivé, žádného váhově srovnatelného soupeře v nich zatím nenachází. Není jím ani ODS, jakkoli se už pasovala na hlavního vyzyvatele ANO.
I když na počet obdržených hlasů modří posílili nejvíce ze všech, v mandátech to není žádná sláva a zejména ve velkých městech, po dlouhá léta své hlavní baště, pokulhává ODS stále za ANO s polovičním, mnohde i třetinovým ziskem. Připočteme-li k tomu fakt, že strana zřejmě mocensky nezúročí ani své těsné vítězství v Praze, na nějaký návrat ODS do dávné formy a někdejších pozic to zatím ještě nevypadá.
O opačné straně spektra darmo mluvit. V ČSSD zhasla naděje, že alespoň v komunále udrží důstojnější pozice. Strana úplně propadla v Praze i dalších městech, ale zejména tragicky oslabila v tradičních državách – na severní Moravě či na severu Čech. Vedle toho dramaticky ztratí v Senátu a téměř jistě přijde o post šéfa horní komory. V KSČM je to přes kopírák totéž, obě strany se v počtu hlasů i mandátů propadly na polovinu a jejich členstvo se musí rychle rozhodovat, zda ještě dokážou agonii nějak zastavit. V případě obou vládních či polovládních stran ta otázka nepochybně bude souviset i s tím, zda dále participovat na Babišově kabinetu, což by mohlo přinést celostátní turbulence.
Česko sobě?
Zajímavou zprávou voleb je také fakt, že potvrdily růst obliby různých lokálních uskupení. Kdysi to byl fenomén malých měst a obcí, dnes už se etablovala i ve velkých městech a dokážou tam i vítězit, třeba v Liberci, Kladně či Benešově. Vzlínání těchto formací je mnohde ukázkové: hnutí Praha 7 sobě Jana Čižinského se po úspěchu na Praze 7 změnilo na Praha sobě, opět triumfovalo – a kdo ví, jaký zálusk bude mít za pár let?
Spolu s nástupem ANO, Pirátů či SPD a ústupem tradiční levice se tato uskupení podílejí na rozkladu či minimálně hluboké proměně klasického stranického systému. Posiluje to fragmentizaci politiky, mění podobu pravo-levého střetu a vzhledem k nestabilitě některých formací tohoto typu nezřídka také oslabuje funkčnost radnic.
Úplně jiným efektem, který zachraňuje některé malé a umírající strany, je, že se osvědčuje síla spojenectví. V Praze se mezi velké hráče zařadila koalice pěti trpaslíků v čele s Jiřím Pospíšilem a podobně je tomu v dalších městech. Účast v různých slepencích přijímají i strany jako ODS, které by to dříve sebevědomě odmítly.
Asi nejpříznivější zprávou těchto voleb ale je, že lidé nekompromisně odměňují a trestají kvalitu a práci svých starostů a zastupitelů, bez ohledu na jejich stranickou příslušnost. A to tak důsledně, že vítězí i kandidát strany, která všude jinde prohrává, ale on sám má výsledky – a naopak neumětelovi nepomůže, i kdyby měl mobil na samotného pánaboha.