ČSSD se prý odrazila. Jenže kam?
Zatímco za vítěze, nebo alespoň dílčí vítěze, komunálních a senátních voleb se může označovat kdekdo, poražení jsou jednoznační. Kromě SPD Tomia Okamury a komunistů především sociální demokraté.
Zázraky asi nikdo nečekal, ale především výsledek komunálních voleb dal socialistům jednoznačnou facku.
Předseda Jan Hamáček může stokrát vykládat, že ho „nebaví poslouchat, že ČSSD prohrála či někomu ustupuje“, protože jsou „čtvrtí mezi parlamentními stranami v počtu mandátů a pět kandidátů postupuje do druhého kola senátních voleb“. Čísla však hovoří jasně.
Ano, ČSSD je mezi stranami skutečně na čtvrté příčce, co se zisku zastupitelských mandátů týče. Jenže zatímco před čtyřmi lety brala 3 773 křesel, letos jich bylo už jen 1 882. K tomu všemu socialisté prakticky vymizeli z velkých měst.
Pětiprocentní hranici nepřekročili v Praze, kde se léta podíleli na vládě. Podobně dopadli například v Českých Budějovicích a na řadě dalších míst v celé zemi.
Jinde se socialisté do zastupitelstva sice dostali, ale budou tam hrát naprosto okrajovou roli. To je třeba případ Plzně, kde měli dosud primátora Martina Zrzaveckého, ale nyní získali pouhá tři křesla v zastupitelstvu. V Brně brali těsně přes šest procent hlasů a pouhých pět zastupitelských míst. A tak by se dalo pokračovat.
Úspěšná byla ČSSD v podstatě jen v Karviné, Bohumíně a Náchodě, kde to strhli silní starostové Jan Wolf, Petr Vícha, respektive Jan Birke.
Zimola sepsal provolání. Další
Podobného průšvihu se socialisté dočkali i ve volbách do Senátu, kde obhajují třináct křesel. Jistě, do druhého kola jim postoupilo pět kandidátů, což by byl vzhledem k celkové mizerii strany ještě relativně slušný výsledek. Ovšem pouze dva z prvního místa. Taková Milada Emmerová ztrácí v Rokycanech na vedoucího Pavla Karpíška z ODS téměř 13 procent. Takže konečný výsledek bude nejspíš nevalný.
Zatímco předseda Jan Hamáček zřejmě požil nějaké halucinogeny, když dokázal říct, že se „odrazili ode dna“, v sociální demokracii to kvasí a vře.
Michal Hašek vyhlašuje, že jsou „krůček od politického hřbitova“. Jaroslav Foldyna chce rezignovat na post místopředsedy strany. Jiří Zimola píše další několikabodové provolání k spolustraníkům, kteří ho až na pár desítek členů platformy Zachraňme ČSSD vesměs nemají rádi. Bývalý druhý muž socialistů Milan Chovanec zatím vyčkává, ale už před volbami sliboval, že stran vládní účasti po volbách řekne něco, co si vedení za rámeček nedá.
Podobných přestřelek a ostrých vyjádření se objeví hlavně v prvních dnech po vyhlášení volebních výsledků ještě spousta.
Do toho budou všichni silně prohlašovat, že hlavně musí táhnout za jeden provaz, přičemž budou jako vždy silně „kosit“své vnitrostranické oponenty. Přesně, jak jsme u ČSSD léta zvyklí.
Nakonec se ale nejspíš nestane nic. Stejně jako před posledním volebním sjezdem totiž socialisté žádného potenciálního charizmatického lídra nemají. Zadruhé jejich už tak zdecimovanou stranickou kasu bude výpadek senátorských křesel stát dalších pár milionů.
Za takové situace je setrvání ČSSD ve vládě nejspíš jedinou možností, která jim dává jakousi pofidérní naději.
A pokud do té doby k něčemu převratnému nedojde, stanou se po příštích volbách do Sněmovny úplně marginální stranou. Nebo se za nimi zavře voda úplně.