Sdílení je i na váš úkor. Ať žije vlastnictví!

Některé převratné věci se rodí dlouho. Roky se o nich jen mluví a ony se nenápadně klubou. A pak najednou explodují.

Česká města takovou explozi zažívají právě teď. Je to boom dopravních prostředků, kterým se říká sdílené.

Začala to sdílená auta. Následovala sdílená kola. Pak maličká elektrická autíčka. A nejnovější výkřik takzvaného sdílení jsou elektrické koloběžky.

V Praze jich je ze dne na den plno. A začíná na nich být názorně vidět, že „sdílení“může být na úkor lidí, kteří se ho neúčastní a účastnit se nechtějí. Sdílení totiž zabírá veřejný prostor. A když říkáme veřejný, myslíme tím váš prostor.

Původně to přitom vypadalo krásně: některé věci nemusíte vlastnit, abyste je mohli využívat. Třeba auto. Většinu času vám někde stojí. Když se o ně podělíte s dalšími lidmi, ušetříte peníze a auto bude využité mnohem lépe.

A přesně takhle sdílení před lety začalo. Několik rodin se domluvilo, koupilo si společně vůz, dohodlo pravidla pro jeho používání. A sdílelo se.

Podobné to bylo se sdílením jízdních kol. I známá růžová kola, která jsou k dispozici v několika českých městech, fungovala na podobném principu. O jejich provoz se starala parta nadšenců.

I jezdci, kteří na sdílených kolech na počátku jezdili, se pokládali za průkopníky. Byli pro tu věc zaujatí a ke kolům se chovali, jako kdyby byla jen jejich.

Jenže to už neplatí.

V takzvané sdílené ekonomice se začaly točit peníze. Pro které je snadné vrhnout do měst naráz desítky aut či stovky kol a koloběžek.

S původní myšlenkou sdílení už to nemá mnoho společného. Je to spíše docela normální půjčovna – jenom nesídlí na jediné adrese a vozidla si půjčujete a platíte pomocí aplikace v telefonu.

Následky jsou nasnadě. Každý viděl fotky z Číny, kde záplava „sdílených“kol různých barev zahltila ulice a náměstí. Aby se pak přelila na pestrobarevná vrakoviště.

V Česku to zatím takhle spektakulární podobu nemá. Přesto už zejména v metropoli o tahle kola a koloběžky zakopáváte na každém rohu.

A zejména v případě těch koloběžek to zakopávání platí doslova. Lidé, kteří se na nich svezli, je často nechávají stát právě na místě, kde z nich sestoupili. Což je často přímo uprostřed chodníku. Kde koloběžka kolikrát ani nestojí, ale leží.

Už loni část Prahy zaplnila žlutá kola čínské „sdílecí“firmy. Byly jich stovky. Šli jste se projít do Stromovky, a kromě stromů jste tam viděli samá žlutá kola.

I takříkajíc domácí růžová kola běžně vidíte odstavená na místech, kde překážejí či kde je to nelegální. Třeba zamčená k dopravním značkám.

A jak se uživatelé sdílené dopravy chovají při parkování, tak se bohužel chovají i při jízdě. Po Praze v poslední době jezdí kol hodně – a na těch růžových často sedí vyložení mamlasové. Že nemívají přilbu, je spíše jejich věc. Že se zmateně motají v křižovatkách a jezdí po chodnících, už jejich věc není. Jezdci na půjčovacích koloběžkách se často chovají zrovna tak.

U lidí, kteří jezdí „na svém“, tuhle bohorovnost nevidíte. Zejména při parkování si dávají dobrý pozor, aby jejich kolo nepřekáželo a bylo na bezpečném místě. Ideálně úplně mimo ulici. Nechtějí, aby přišlo k úhoně. Logicky.

Takže si tipněme: po vlně nadšení pro sdílenou ekonomiku lidstvo znovu objeví starou známou věc, která vždycky fungovala zcela bezchybně.

Soukromé vlastnictví.