Povolební šachy a vrchol sezony bez cizích hvězd
Tak máme zase po volbách. Po těch komunálních. Jak dopadly u vás? U nás znamenitě. Nikdo vlastně dosud neví, jak přesně. Získané hlasy, procenta a křesla v zastupitelstvích jsou jedna věc, povolební dohody a boj o pozice věc druhá.
Podle očekávání zvítězila celkem přesvědčivě strana A. S náskokem před stranou B, o další kus zpět je strana C, následuje D, pak E, F a pole uzavírají G a H. Další vývoj si shrňme v několika větách. Dosavadní koalice stran A, E a G nedá dohromady většinu. A tedy jedná s B. B má těžko splnitelné podmínky. C mlčí. D chce dát dohromady všechny proti A. Společně s C tuto snahu oficiálně oznámí, C už nemlčí. Mezitím ovšem C jedná také s A. Navíc se ukazuje, že E ani G proti A nepůjdou.
F drží basu s B. Nikdo nejedná s H. Moment – orientujete se v tom ještě? My v regionální redakci musíme. Nebo se o to alespoň musíme snažit, protože to mnohdy není jednoduché a situace se mění z minuty na minutu.
Ale dost už politiky, alespoň o víkendu zamkněte kanceláře a nechte vyvětrat zasedací místnosti. Dusot koňských kopyt zní blíž a blíž. Ano, druhá říjnová neděle znamená v Pardubicích jediné – poběží se Velká pardubická. Zase se závodiště zaplní do poslední řady sedadel, zase se na deset minut zastaví čas, zase se zatají dech při překážce číslo 4, tedy při Velkém Taxisově příkopu.
Velká se v Česku těší poměrně velkému mediálnímu zájmu. Zásadní zprávy před letošním ročníkem byly dvě: neúčast obhájce prvenství Jana Kratochvíla, který dal přednost doléčení zraněné ruky, a absence zahraničních koní.
Mě tedy víc mrzí to první. I když je samozřejmě jasné, že zdraví má přednost (byť to u žokejů ne vždy zcela platí) a že by Kratochvíl těžko mohl podat maximální výkon. Oproti tomu neúčast zahraničních hvězd Velké pardubické na dramatičnosti nijak neubere.
Ruku na srdce, tenhle dostih máme tak rádi kvůli jiným věcem, než je start luxusních značek evropské dostihové scény. Velká pardubická je široko daleko nejstarší, je možná na celém světě nejnáročnější. Nemá obdoby. To z ní dělá jedinečnou záležitost.
Je jako zkušená herečka, která nemůže mladší konkurentky předčit půvabem, ladnými křivkami ani vyplaceným honorářem, a přesto, když jí padne role, dokáže na stříbrném plátně zazářit jako vybroušený diamant.
Je jako Karel Poborský, který nikdy nebyl rychlý jako Ronaldo, obletovaný jako Beckham, zarputilý jako Nedvěd ani elegantní jako Rosický, a přesto byla radost na něj koukat.
Je zkrátka jedinečná. Ale pro cizince z mnoha důvodů záludná. Čeští koně, pokud se na tenhle typ dostihu hodí, jsou na ni často připravováni od prvních krůčků na dráze.
Pardubické závodiště znají, pokud se dostali až do Velké, museli na něm absolvovat řadu dostihů. Totéž jezdci, někteří matadoři už se ani nedopočítají, kolik stovek jízd tu absolvovali.
Motivace pro zahraniční hvězdy tedy může mít jen dvě podoby. Prestiž, které se Velká pardubická ve světě právě díky své jedinečnosti těší, nebo price money. A odměny jsou, byť se v posledních letech finanční dotace výrazně zvýšila, na západoevropské poměry pořád nevysoké.
Letos tedy bez Francouzů či Britů. A za rok? Kdopak ví. Teď si to pojďme užít, vítěz bude zase jen jeden.