Bestseller uznávaného novináře Boba Woodwarda Strach: Trump v Bílém domě naznačuje to, čeho se všichni báli. Že v Bílém domě sedí zcela nekompetentní prezident, se kterým nevyjdou ani jeho vlastní úředníci.

Dnes Prague Edition - - Názory - Igor Lukeš Pardee School of Global Studies, Boston University

Luke Harding, autor nedávno vydané knihy Tajná dohoda: jak Rusko pomohlo Trumpovi získat Bílý dům, vysvětluje, jak mohl evidentně nekvalifikovaný kandidát vyhrát v roce 2016 americké prezidentské volby. Bob Woodward začíná svůj příběh tam, kde Hardingův končí. Věnuje však jen malou pozornost operacím, které Putinovy zvláštní služby v Trumpův prospěch podnikly. Píše především o situaci v Bílém domě od chvíle, kdy tam vstoupil Donald Trump.

Kdo vezme poslední Woodwardovu knihu do ruky, už po prvních stránkách cítí energii, která z ní sálá. Autor ji nenapsal se zvláštní elegancí. Neztrácel čas stylistickými ohledy. Je jasné, že spěchal. Přichází ke čtenáři s náručí faktů, hází je před něj na stůl a říká: „Čti!.“Nic nevysvětluje ani neinterpretuje. Věří, že si čtenář závěry udělá sám. Autor knihy Fear: Trump in the White House (Strach: Trump v Bílém domě) a jeho nakladatel Simon & Schuster znají své řemeslo dokonale. Jen během prvního týdne po vydání se prodalo 1,1 milionu výtisků.

Fakta Trumpa nezajímají

Kniha má 42 kapitol a hned v první se stáváme svědky setkání Donalda Trumpa a jeho Mefista, Steva Bannona. Trump byl tehdy znám jen jako hvězda televizního seriálu a jako newyorský spekulant s realitami, který sedmkrát skončil v bankrotu. Že se připravoval na boj o Bílý dům, věděla jen hrstka zasvěcených. Bannon a další republikánský aktivista za ním přišli, aby zjistili, zda by z něj profesionálové mohli udělat věrohodného kandidáta.

Už z úvodního rozhovoru pochopili, že Trump se vůbec nezatěžuje fakty. Například ho varovali, že by jako republikánský kandidát musel být proti potratům. „Ale já jsem proti!“vypálil on rozhořčeně. Každý si však může dohledat, řekli, že jste dosud vždy podporoval právo ženy o těhotenství rozhodnout. Téhle informaci navzdory klidně dál opakoval, že byl vždy proti potratům. Skoro se zdálo, že tomu i věří.

A vyskytl se další problém, Trump totiž 80 procent finančních příspěvků politickým kandidátům poslal do kapes demokratů. „To je kravina,“protestoval Trump. Ale každý si to může zjistit na internetu, řekli a on bez problémů začal mluvit o tom, že celý politický systém je zkorumpovaný a jen on jej dokáže vyčistit.

Bannon s obdivem pozoroval, jak se Trump „vypořádal“se skutečností, že celý život podporoval liberálně demokratické kandidáty a teď si bere dres nejkonzervativnějších populistických elementů. Přesto po konci schůzky Bannon předpověděl, že Trump do prezidentského zápasu nikdy nevstoupí. „Nulová šance. Méně než nula,“řekl.

Oblíbený amatér

Čas běžel a v červenci 2016 se Trump stal kandidátem Republikánské strany na úřad prezidenta. Za demokratickou rivalkou daleko zaostával, ale v tu chvíli na scénu znovu vstoupil Bannon. Svému šéfovi hned zčerstva nastínil, kudy vede cesta k vítězství. Trump, řekl Bannon, se stane „tribunem zapomenutých“občanů, kterým ujel vlak do 21. století.

Jeho program bude mít tři body: 1. ochráním vás před migranty, 2. vrátím Americe továrny a pracovní příležitosti, 3. zastavím války. Bannon se později chlubil: „Byl jsem režisérem, on byl hercem.“Když se Trump v listopadu 2016 dozvěděl, že vyhrál, píše Woodward, šokovalo ho to: „Ani zdaleka to netušil a nebyl na to připravený.“

Trumpovo amatérství se plně projevilo, když měl jmenovat svůj prezidentský tým, nemluvě o 4 000 dalších místech, která bylo třeba zaplnit. Když si konečně začal vybírat mezi možnými kandidáty, používal podivná měřítka: jeden propadl, protože měl „hrozný knír“, druhý sice uspěl, ale „pozor! měl levný oblek“, třetího Trumpovi lidé nedokázali najít, i když byl jen na Bahamských ostrovech.

Woodward ukazuje, že brzy po vstupu do Bílého domů začal Trump prosazovat agendu, která zaskočila nejen diplomaty, ale i generály. Čtenář se dozvídá o schůzích, na nichž se otevřené mluvilo o tom, že NATO je „zastaralou institucí“z doby studené války. Bylo stěží uvěřitelné, jak málo prezident věděl o transatlantickém systému. Například mu nikdo nebyl schopen vysvětlit, že utrácet dvě procenta na obranu je vytčený „cíl“členů NATO, ne smluvní „závazek“.

Autor věnuje pozornost skandálu okolo generála Michaela Flynna, prvního Trumpova poradce pro národní bezpečnost. Flynn nejméně desetkrát popřel, že se před Trumpovým vstupem do Bílého domu setkal s ruským velvyslancem Sergejem Kislyakem. Přitom FBI jejich hovory nahrávala a bylo jasné, že Flynn Rusům radil, aby na sankce uvalené Barackem Obamou nereagovali, protože Trump je zruší.

Woodward přináší konkrétní informace o tom, co vedlo k odstoupení USA od dohody s Íránem v otázce nukleárního programu. Ministr zahraničních věcí Rex Tillerson Trumpa ujistil, že Teherán dohodu dodržuje. Totéž řekli prezidentovi ředitel CIA Mike Pompeo a ministr obrany James Mattis. Trump je vyslechl, načež prohlásil, že Írán dohodu porušil a odstoupil od ní. Čtenář si vzpomene na scénu s potraty. Na faktech nezáleží.

„Je to idiot“

Trump opakovaně útočil na své předchůdce v úřadu, kteří prý „sebrali“běžným Američanům jejich tradiční zaměstnání, když dovolili, aby se továrny přesunuly do Mexika a Asie. Trump též zuřil, že Spojené státy mají obchodní deficit se zeměmi jako Jižní Korea. Nejvíc z toho vinil Hillary Clintonovou.

Gary Cohn, nejvyšší ekonomický poradce prezidenta, se mu snažil vysvětlit, jak globální trhy fungují. Obchodní deficity nejsou zásadně důležité, dokazoval, a někdy mohou být i pozitivní. „Levné zboží z Mexika, Kanady a Číny zaplavuje americké trhy, protože je cenové přístupné. Američané, kteří utratí méně peněz za dovezené zboží, tak mají víc peněz na americké produkty, služby a vlastní spoření. V tom je efektivnost globálních trhů,“opakoval Cohn Trumpovi při každé příležitosti.

Pomocí ilustrací se snažil prezidenta přesvědčit, že americká ekonomika se od padesátých let radikálně změnila. Zmizely ocelárny, textilky, ale též malé obchody, které kdysi vlastnily manželské páry. Zhruba 84 procent amerického HDP pochází z oblasti služeb. Cohn prezidenta prosil, aby se nezaměřoval jen na obchodní deficity. Úkolem Bílého domu, řekl Cohn, je udržovat zdravé prostředí pro mezinárodní obchod. To znamená: žádné kvóty, žádné ochranářské praktiky, žádné obchodní války. Když obchodní deficit roste, učil Cohn Trumpa, znamená to, že systém funguje ve prospěch Spojených států.

Trumpova reakce? Začal Cohnovi vyprávět, že dřív fungovaly v Pensylvánii ocelárny, a teď tam nejsou. „Je to tak,“odpověděl jeho trpělivý učitel. Dřív se ve městech vyráběly kočáry a biče. Cohn přinášel další a další příklady efektivnosti moderní ekonomiky, ale Trump se vždy vrátil k tomu, že Amerika už nevyrábí lokomotivy. „Lidé už nechtějí stát před rozžhavenou vysokou pecí, nechtějí fárat a ničit si v dolech zdraví. Za stejně peníze si vyberou lepší a zdravější práci,“bojoval dál Cohn, ale pomalu i on ztrácel naději. Bylo jasné, že Trump povede Spojené státy do absurdní obchodní války nejen s rivaly jako Čína, ale též se spojenci včetně Kanady, Austrálie a Evropské unie.

Po odchodu z úřadu Cohn prohlásil, že není pyšný na to, co pro svou zemi v Bílém domě udělal. Je prý hrdý na to, od čeho ji ochránil. Nezabránil tarifové válce, ale překazil jiné šíleně plány.

Lhát davům se dá, policii ne

I těm nejoddanějším prezidentovým spolupracovníkům začalo docházet, v čem se to ocitli. Jeho přístup k problému Severní Koreje přivedl generála Johna Kellyho, organizačního šéfa Bílého domu, k zoufalství. „Prezident není mentálně stabilní,“řekl. Při jiné příležitosti vybuchl, že Trump je „idiot. Nemá cenu se ho snažit o čemkoli přesvědčit. Je to blázen a my všichni žijeme v blázinci.“

Rob Porter, Trumpův hlavní sekretář, si stěžoval, že prezident nechápe, jak funguje americký politický systém. Měl často s prezidentem konflikty, protože jeho šéf chtěl neustále vydávat příkazy a zákazy, i když k tomu neměl ústavní právo.

Proto musel Porter, stejně jako Kelly, Cohn a další v Bílém domě před Trumpem doslova ukrývat rozkazy k zahraničněpolitickým iniciativám, které by mohly způsobit krize.

V poslední kapitole píše Woodward o vztahu Trumpa a Johna Dowda, jednoho z mnoha osobních právníků, kteří prezidenta zastupují v kauze, kterou vyšetřuje Robert Mueller. Prezident v té době tvrdil, že se klidně podrobí formálnímu vyšetřování, protože je nevinný a těší se na příležitost to prokázat.

Dowd si byl jistý, že by to pro jeho klienta byla cesta do záhuby. Opakovaně Trumpovi ukazoval, co by na něj Mueller pravděpodobně vytáhl a jak nebezpečné by bylo nemluvit pravdu. Po řadě pokusů se Dowd vzdal.

Jako mnozí ostatní, i on pochopil, že fakta Trumpa nezajímají. Ale lhát davům voličů je jedna věc. Neříkat pravdu federálním agentům je něco jiného. Proto Dowd prezidenta opakovaně varoval, že pokud se s Muellerem sejde a bude lhát, půjde „do tepláků“. Čím déle s Trumpem pracoval, tím bylo Dowdovi jasnější, že jeho klient sám neví, kdy lže a kdy říká pravdu. Ostřílený advokát nic podobného předtím nezažil a svého místa u Trumpa se vzdal.

Trumpovy české fanoušky Woodwardova kniha nepotěší. Asi ji zařadí mezi jiné pomluvy, které na jejich miláčka hází nepřátelé z amerických kaváren. Ale pro nás, kterým leží na srdci osud Spojených států, je to mrazivé čtení. Tohle je náš prezident?

Trumpovy české fanoušky Woodwardova kniha nepotěší. Ale pro nás, kterým na USA záleží, je to mrazivé čtení.

Venku je léto, ale v parlamentu už startuje Sněmovna vyzvala osazenstvo, že od středy 17. října je možné si začít objednávat silvestrovský pobyt v obou poslaneckých haciendách –

Tak kdo by rád levnou opičku, neměl by váhat!

● Největší aspirant na post pražského primátora, úspěšně odvrací útoky, že jako politický novic tuto funkci nezvládne. Tvrdí totiž, že někdy sledoval zasedání pražského zastupitelstva

(asi když zrovna těžil bitcoiny). Což autorovi Zápisníku připomnělo, že kdysi viděl na internetu přenos z operace srdce. Takže kdyby někdo z pirátů potřeboval

bitva o silvestra.

v Harrachově i v Lipnici nad Sázavou.

pirát Zdeněk Hřib, online na internetu bypass nebo třeba jen přiheftnout chlopeň,

ať se během obědové pauzy staví u nás v redakci.

● Ostatně soudím, že by měly opustit náruč, do

STAN a KDU-ČSL Tomiem Okamurou.

níž si padly s

ODS, ANO,

Foto: Profimedia.cz

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.