Nobelovku by dali Polákům, cena však ztrácí na významu
Co mají společného Harvey Weinstein a Nobelova cena za literaturu? Pramálo, amerického producenta i nejprestižnější literární ocenění však smetl stejný balvan s velkým nápisem #MeToo. Ocenění tak letos nikdo nezíská. MF DNES proto oslovila známé spisovate
Děje se tak poprvé od dob druhé světové války. Odborníci, novináři i čtenáři letos přišli o možnost radovat se či bědovat nad novým laureátem Nobelovy ceny za literaturu. Proč? Důvody má osmnáctičlenná Švédská akademie hned dva.
Zaprvé manžela členky Akademie Katariny Frostensonové, fotografa Jean-Claudea Arnaulta, obvinilo osmnáct žen ze sexuálního zneužívání a soud jej v jednom případě nakonec opravdu usvědčil. V říjnu roku 2011 donutil ženu ve stockholmském bytě k orálnímu sexu. Dá se tak mluvit o jednom z mála případů, kdy kampaň MeToo posloužila svému prvotnímu účelu a podle práva usvědčila násilníka. Pověst Akademie však byla kauzou poskvrněna už před soudním řízením, což vedlo k rezignaci jejích sedmi členů. Prakticky to však nejde, jelikož jde o funkci doživotní.
To ale není všechno, teď ještě druhý důvod. Arnault totiž nebyl pouze sexuálním agresorem. Za pomoci své a hlavně manželčiny společenské prestiže si čas od času finančně přilepšoval. Například měl podle zjištění Akademie navštěvovat sázkové kanceláře a investovat nemalé peníze do svého tipu na „pravděpodobného vítěze“, jehož jméno mu manželka prozradila.
Profitovat z Akademie navíc mohl i prostřednictvím svého kulturního klubu Forum. Ten dostal několik příspěvků na návštěvy významných hostů včetně laureátů Nobelovy ceny za literaturu. Nešťastné spojení těchto dvou odhalení tak vedlo ke květnovému prohlášení – v očích veřejnosti přišla porota i cena o důvěryhodnost. Otázkou však je, jestli o ni nepřišla už mnohem dříve a celá letošní kauza není jen pomyslným posledním hřebíčkem do rakve.
Padne konečně Kunderovi?
Naráží na to i Joachim Dvořák, majitel a šéf nakladatelství Labyrint. „Kdo dostane Nobelovu cenu za literaturu – až se parta švédských akademiků resuscituje –, je mi fuk. Dávno není měřítkem kvality, ale více méně loterií, kde výsledek tvoří náhodná souhra pocitů a nálad několika porotců,“říká a dodává, že podobně jako filmový Oscar je i Nobelovka především obchodní příležitostí. Obdobně skepticky a s ironií se k ceně staví i spisovatel Marek Šindelka. Ten na otázku MF DNES, koho by rád viděl jako letošního laureáta, odpovídá: „Dal bych to konečně Milanu Kunderovi, ta cena by si ho zasloužila."
Další oslovené osobnosti už existenci ani pověst ceny ve svých odpovědích nerozporují. Šindelka však zůstává jediným osloveným autorem, který by navrhl českého spisovatele. Takový Jaroslav Rudiš však nejde příliš daleko za hranice a jmenuje polského autora Andrzeje Stasiuka, který podle něj trefně vystihuje střední a východní Evropu. Do Polska by pak cenu poslala i Alena Mornštajnová. Za svou laureátku zvolila Olgu Tokarczukovou. „Šíře jejího záběru je obdivuhodná. Je skvělá vypravěčka příběhů, které ve čtenáři vyvolávají provokativní otázky a zanechávají nesmazatelnou stopu,“vysvětluje. Stejnou autorku zmiňuje i programový ředitel dětské literatury z vydavatelského domu Albatros Media Ondřej Müller. Přál by ji však i Dorotě Maslowské nebo slovinskému autorovi Drago Jančarovi.
Hranice Evropy ve své volbě opouští šéf edice Odeon Jindřich Jůzl a zmiňuje Salmana Rushdieho, Dona DeLilla, Margaret Atwoodovou nebo Harukiho Murakamiho. Posledního jmenovaného zmiňuje i knihkupec Jan Kanzelsberger ml. „Přestože se jedná o ryze japonského autora, dokázal svými literárními motivy i způsobem psaní oslovit čtenáře doslova po celém světě. Jeho dílo časem neztrácí na kvalitě,“myslí si.
Murakami odmítl alternativu
Právě japonský spisovatel Haruki Murakami, proslavený romány Norské dřevo nebo Kafka na pobřeží, si však na ocenění příliš nepotrpí. Ačkoliv se letos octl v nejužším výběru na cenu tzv. Nové akademie, jednorázového spolku, který chce Nobelovku pro tento rok nahradit, svou účast s díky odmítl. Automaticky se tak nabízí otázka, jestli by se takto zachoval i v případě skutečného ocenění od Švédské akademie, ačkoliv by se to nestalo poprvé (odmítl ji například Jean-Paul Sartre) a zdali by bral v úvahu nešťastné události posledního roku. Zajisté se totiž najdou tací autoři, které by kauza mohla odradit. Jinak neměnná a skálopevná instituce by tak měla do budoucna počítat s tím, že její základy byly jednou provždy porušeny. Také proto je vysoce pravděpodobné, že Akademie příští rok neučiní kontroverzní rozhodnutí jako v případě ocenění písničkáře Boba Dylana. Na chvíli se raději stáhne do ústraní a vrátí se ke konzervativním kořenům. Navíc by nemuselo mezi porotci docházet v průběhu volby k překotným konfliktům, příští rok se totiž budou vyhlašovat hned dva laureáti.
Jaká je ale opravdu nálada v útrobách Švédské akademie po skandálu Arnaulta a Frostensonové, ukáže čas. Nominační listiny je totiž možné odhalit až po dlouhých padesáti letech. Na větší pozornost se tak může těšit mezinárodní Man Booker Prize nebo světová Hugo Award. A Nobelovka se bude mezitím v poklidu a ústraní resuscitovat.