Hokejový svéráz Duda
Divočák. Veterán. Záchranář. Aneb útočník Radek Duda znovu oživuje extraligu
Ačkoli napáchal na ledě i mimo něj víc průšvihů než několik hokejových smrtelníků dohromady, něco by mu přesto mohli závidět. Jeho zápal. Vášeň. Odhodlání. „Sportovec by měl mít koule přijímat obrovské výzvy,“říká Radek Duda. Naposledy kývl, že pomůže chomutovským Pirátům, kteří drhnou dno extraligy.
V 39 letech má být spasitelem. „Říkám si, jestli to číslo v občance není fejk,“líčí hokejový svéráz.
Jak to?
Furt se cítím jako mladý kluk, kterému je kolem třiceti. Je dobré, že mám o pět let mladší paní, a taky mi pomohlo, že jsem chvíli hrál s mladýma klukama v první lize za Benátky nad Jizerou. Když ale vidíte, že by někteří z nich mohli být vaši synové, je to brutální! Ale když jsem s nimi, prodlužuju si mládí.
Také jste hrál druhou německou ligu ve Freiburgu. Myslel jste na návrat do extraligy?
Abych řekl pravdu, chtěl jsem to dohrát v Německu, dostat se do první ligy. Potom ale vidíte, jak funguje německý trh. V tomhle směru tomu šéfují javoři a účka. Plus sám mám nějaké roky. Když kouknu třeba na Schwenninger, řeknu si, že bych si DEL v klidu zahrál. Je ale strašně těžké dostat se mezi zámořské kluky.
Dvě sezony, dvakrát přes sto trestných minut. Zdá se, že ani v Německu jste se nezměnil.
Měnit svůj hokej nehodlám a nebudu! Naopak se ho snažím zdokonalovat. Přizpůsobuju se hře, snažím se nefaulovat. Třeba Kanaďani jsou na vás naštvaní, že v tolika letech hrajete dobře, snaží se vás rozhodit. Nemají rádi českou komunitu. Zkoušejí na vás zastrašovací metody, takže občas musíte shodit rukavice, musíte se porvat. To pak pár minut naskáče.
Bitky, urážky, soudy. Průšvihů jste stihl dost. Jak na vás koukali noví parťáci v Chomutově?
Je to pořád stejné. Kdykoliv kamkoliv přijdu, kluci mě pozorují. Znají o mně milion historek. Mají mě trochu za exota, ale po čase zjistí, že jsem normální kluk.
Řešil byste nějakou situaci s odstupem času jinak?
Spoustu věcí bych udělal jinak. Ze všeho nejvíc mě ale mrzí, že jsem až ve třiceti poznal, jak mám správně trénovat. Vzal mě k sobě Jirka Hudler, za což mu budu do smrti vděčný, protože mi prodloužil kariéru. Vystřelilo mě to tam, kde jsem vždycky chtěl být. Nikdy jsem nebyl líný, jen jsem nevěděl, jak trénovat. Tak jsem to dělal jako amatér. S ním to bylo jiné. Pak už jde jen o to mít morálku a touhu udržet se na stejném levelu.
Máte i know-how, mančaft z krize? jak vyvést
Když prohráváte, každý malý detail a sebemenší zaváhání je potrestané. Musíte se nad to povznést, pracovat dál, dál a dál. Do zápasu musíte jít tak, abyste odvedl maximum, vyvaroval se chyb a hrál co nejjednodušeji. A uvidíte, že se to vyplatí. Kolektivní sport ale není o jednom hráči. Jediný hráč, který podle mě dokáže udělat rozdíl, je gólman.
Individuální sportovec v kolektivním sportu. Takhle o vás mluvil manažer Kysela, když jste před dvěma lety hrál za Litvínov...
... toho panáčka ani nezmiňujte! Dá se říct, že jsem mu zachránil zadek, a pak neměl ani koule mi říct, že mě vyhazuje. Takhle – jsem rád, že
Litvínov zůstal v extralize. Je to Mekka, veliká základna. Všichni lidi z okolí fandí. I ti, co pak žijí v Praze, klub milují a vracejí se na hokej. A pro mě jako pro cizího byla velká zodpovědnost, aby tam extraliga zůstala.
Povedlo se. Záchranář máte být i v Chomutově, sedí vám ta role?
Byl jsem takhle vychovaný. Celý život, i když jsem dělal průsery, nikdy jsem se z ničeho nepo ..... Toho si na sobě vážím. A to samé je ve sportu. Jdu na led s tím, že přinejhorším prohraju. Ale vím, že tam nebo kdekoliv jinde nechám všechno.
Kde berete takový elán?
Mám to pod kůží. Nedokážu na to odpovědět. Pro mě je hokej láska. Vybral jsem si ho. Asi bych byl lepší fotbalista než hokejista, ale vášeň zvítězila. A drží se mě pořád.
Jak dlouho se vás bude držet? Blíží se vám čtyřicítka.
Sám nevím. Jen vím, že když se někomu trojka změnila na čtyřku a on je dál na nejvyšší úrovni v jakémkoli sportu... vždy jsem si jen říkal: Wow! Respekt!
Podobných hráčů je v extralize poměrně dost. Čím to?
Největší rozdíl je v mládeži. Vezmu to na příkladu Benátek, kde jsem fungoval. Kluci si ani nedovedou představit, jaký v sobě mají potenciál. Největší problém je ale u většiny hlava. Nedokážou si to v ní sesumírovat. A když to porovnám s námi v jejich letech... my byli o kilometry vepředu! Konkurence byla obrovská a abyste mohli projet zlatou generací a urvat si něco kousek pro sebe, musel jste být plejer! Hodně věcí mají zadarmo. Mají spoustu informací, věnujete se jim, můžete jim to říkat horem dolem, ale oni neví, jak si to vydobýt. Doba je jiná, jsou jinak vychovaní. Já byl pořád na cestách, na hokej jsem dojížděl do Sokolova. Vrátil se domů a šel před panelák. A hlavně, když jsem něco chtěl, musel jsem si to vybojovat. Nebylo to o tom, že by mi to naši koupili. Jo, koupili, ale museli si sami odtrhnout od huby a já si toho už v raném věku vážil. A nikdy nezapomenu na jednu věc.
Povídejte.
Táta mě jednou se sousedem vzal do slévárny a říká mi: „Hele, takhle můžeš taky dopadnout, když nebudeš pořádně hrát.“V dnešní době je to až brutální příměr, ale taková byla realita. Proto u nás hraje hodně kluků kolem čtyřicítky.
Přitom jinde se juniory daří zapracovat do týmů. Čím to?
Takoví Němci mají stejné potíže jako my. A u skandinávských zemí těžko říct, dlouho jsem tam nebyl. Když jsem hrál za Ilves, byl tam stejný problém. Buď byli hodně staří, nebo hodně mladí kluci. Ale byli to hokejisti! Tuukka Rask v bráně, Perttu Lindgren, Sami Sandell. Nezlobte se na mě, ale my takové hráče nemáme. A když je najdeme, málokterý trenér má koule ho nechat hrát. Máte šikovného Myšáka, který v Litvínově hraje s Lukešem a Hüblem. Jsou první, přitom hraje deset minut. Proč nehraje dvacet? Dej mu ten icetime! V Liberci máte Teplého s Jeníkem. I oni musí hrát s těmi nejlepšími. Dva rozdíloví hráči v lajně musí jednoho mladého utáhnout. Moje filozofie je, že když to ti dva nezvládnou, nemají tam co dělat.
Láká vás trenéřina, že?
Jasně, mám to už za pár. Nikomu ale zatím nechci do ničeho kecat. Podívejte se na Crosbyho. Pro mě je famózní. Dáte k němu dobrého hráče, on z něho udělá špičkového. Třeba Kessela. Pak toho malinkatého, kterého vyměnili do Bufalla. Jo, Shearyho! Rozdílový hráč je pro mě ten, který udělá rozdíl v zápase, a taky, že ze spoluhráčů udělá lepší hráče. Vezměte si Nečase, v Brně hrál s Eratem nebo Kvapilem a utáhli ho. Jen se nesmíte bát.
Jaký byste byl kouč?
To teprve ukáže čas. Vidím se zatím někde u starších žáků, dorostu nebo juniorů. Nejsem typologicky kluk, který by mohl trénovat malinké dětičky. Jsou na to lepší jiní kluci. Jasně, chci o tom něco vědět. Zajímám se, protože mám tříletého syna, který má rád hokej. A i šestiletá dcera má sport pod kůží. Jako já.