Loučení šampiona Štěpánka
Loučí se šampion Davis Cupu, který běžel proti času a hrál tenis, jaký už se dnes téměř nevidí.
Jednou z ryze štěpánkovských historek je dávný dotaz Petra Kordy na jeho otce: „To jste Radka ten forhend učil opilej?“Kluk z Karviné neoplýval ladnými údery, neplatil za generační talent, dlouho se nechoval jako vzor profesionála. A hleďme, kam došel.
Radek Štěpánek se exhibiční partií proti slavnému Novaku Djokovičovi včera rozloučil s kariérou, která je přinejmenším pozoruhodná.
Obnáší pět turnajových titulů, dvě vítězství v Davis Cupu a tolik tenisové zábavy, že na to čísla nestačí; v 21. století byl z Čechů s raketou lepší pouze Tomáš Berdych.
„Sport mě bavil od prvního dne do posledního. Byl jako droga,“popisuje devětatřicetiletý Štěpánek.
Jakou tenisovou stopu zanechal?
Světová osmička a šampion
Tohle je jediný zápas, jehož prý lituje. Asi by sám zvolil spojení „strašidelná škoda“. Ve čtvrtfinále Wimbledonu 2006 měl proti Jonasi Björkmanovi mečbol, jenže jeho prohoz se dotkl pásky a skončil o pár centimetrů v autu. Duel prohrál – být výsledek opačný, stal by se tehdy světovou pětkou!
Jeho žebříčkovým maximem je tak osmá pozice; co by za to dnes Češi dali. Štěpánek se dočkal prvního titulu v Rotterdamu (2006), pak ovládl i akce v Los Angeles (2007), Brisbane, San Jose (obě 2009) a ve Washingtonu (2011).
S Leanderem Paesem, dalším hostem včerejší rozlučky, vyhráli čtyřhru na Australian Open i US Open. O Davis Cupu byla řeč, Štěpánek si enormně cení i olympijského bronzu z mixu v Riu. Pořádný výčet úspěchů na někoho, jehož forhend budíval výsměch, případně soucit.
Hrdina z Davis Cupu
Jen dvě legendy světového tenisu – Francouz Henri Cochet a Brit Fred Perry – před ním svedly více než jednou vyhrát rozhodující pátý zápas finále Davis Cupu. Štěpánek dokazoval, že národní hrdost nerovná se plytký nacionalismus. Reprezentoval s vášní. A srdcem.
„Zdávalo se mi o tom jako klukovi, puberťákovi, mladému muži i chlapovi,“vyprávěl, vždy s dojetím v hlase. Sen se zhmotnil ve finálových bitvách se Španěly (2012) a Srby (2013). Obě rozhodl!
I v tomhle nabízí jeho kariéra půvabný paradox: za hádek s daviscupovým kapitánem Sukem a hlavně svazovým bossem Kaderkou se z „nároďáku“omlouval, nakonec v něm zažil nejsladší chvíle kariéry.
Herní unikát
Štěpánek nabízel cennou jistotu – jeho duely nenudily. Jak líčí Berdych, parťák ze zlatých reprezentačních bitev: „Tenis dnes opravdu postrádá hráče jako on. Je strašně strojový, pořád stejný, možná v očích diváka až nudný. Mezi tenisty není moc rozdílů; neříkám, že je to dobře, nebo špatně, prostě je to fakt. Radkova hra určitě taková nebyla. Byl strašně kreativní.“
Štěpánek miloval pestrost; v oblečení, slovech a hlavně úderech. Působil jako běžec proti času, proti trendu obrů s dělovým podáním či mechanických „vracečů“. Kraťas, náběh na síť, překvapivé řešení. To bylo jeho! A lidé se bavili.
„Pro mě byl kurt vždycky manéž, bral jsem ho jako pódium,“pronesl. „Energie diváků mě dobíjela a rád jsem jim ji vracel.“
S jeho odchodem se tenis zase o něco více zglajchšaltoval. „Strašně těžko se to učí. Záleží na povaze i dalších faktorech, tyhle pocitové věci se vštěpují složitě,“soudí Berdych. Jeho souputník je měl v DNA.
Z bohéma profesionálem...
Nejspíš i tohle byl důvod, proč se prvního titulu dočkal až v 27 letech. Takto na setkání s mladým Radkem Š. vzpomínal kondiční kouč a jeho další osudový parťák Marek Všetíček: „Krásný mladý ucho. Dával si k obědu frankfurtskou polívku a tři rohlíky. Pak spořádal guláš a osm knedlíků. To jsem koukal.“
Všetíček jej 16 let přiváděl k hranici bolesti i vyčerpání; často ji pod jeho dohledem i překračoval. Ke konci kariéry žil jako ryzí profesionál. Strečink nebyl otrava, ale nutnost. I přes řadu zranění nakonec vydržel do 38 let. Však slavný José Mourinho jeho odolnost, fyzičku a duši dříče v pokročilém sportovním věku dával za vzor, když si zrovna fotbalisté Realu Madrid stěžovali na náročný program.
... a ze studenta hry trenérem
Tenis se stal Štěpánkovým osudem a on ho prozkoumával i v zákoutích, kam se často nepustí ani ti nejlepší hráči. Svému sportu skvěle rozumí – a proto po kariéře aktivní přeskočil hned k té trenérské.
Začal netradičně, jak se na jeho pestrobarevný život vlastně sluší: na vrcholu. Spolu s Andrem Agassim vedli Novaka Djokoviče, leč neuspěli. „Shodli jsme se jen na tom, že se neshodneme,“pravil po ukončení spolupráce, která padla i kvůli netrpělivosti hvězdného Srba, jenž znovu našel klid až u svého „druhého otce“Mariána Vajdy. Což neznamená, že další trenérské štace pro Štěpánka nepřijdou. Třeba už brzy.
A tenisový unikát by zůstal v prostředí, jež je mu ze všeho nejbližší.