Senát v legendách, Senát v nedbalkách
Horní komora našeho parlamentu si už po léta systematicky buduje jednu legendu. Trochu legrační, ale hlavně alibistickou a pokryteckou. Totiž jak je Senát úplně odlišný od zbytku české politiky. Jaká že je to úžasná sešlost osobností. Jak nepodléhá přízemnímu partajničení. Jak se v něm nehlasuje podle síly stran, ale síly argumentů. A jak v něm vládne slušnost, důstojnost a vzájemný respekt.
K rozbití pohádky úplně stačí poslechnout si na schůzi Senátu kousek přestřelky třeba mezi Eliškou Wagnerovou a Jiřím Čunkem. Zavřete oči – a máte pocit, že sedíte v Poslanecké sněmovně uprostřed nejtužší bitvy mezi pozicí a opozicí. Jen s tím rozdílem, že v Senátu nelétají tak často nadávky, protože věkový limit úplně nepřeje senátorům s dredy a kroužkem v nose (a také tam mnohem méně často chodí prezident).
Kdo přesto dosud nevyrostl z báchorek, že dárky nosí Ježíšek a Senát je komora důstojných nadstranických osobností, toho snad vyléčilo sledování povolební reality show. V ní nejde o to vybrat nejlepší funkcionáře nové komory, nebo snad dokonce přesvědčit těch 84 procent nevoličů, že má Senát nějaký smysl. Jde o to naverbovat co nejvíc pěšáků do svých partajních šiků, pak se svým klubem urvat post předsedy komory, díky němu být hodně vidět, což může v příštích volbách znamenat další a další pěšáky. A hraje se v tom hájemství respektu a slušnosti pěkně bez rukavic, třeba lidovec Šilar vzkazuje kandidátovi ODS Kuberovi, že je mu stydno s ním sedět ve stejném tělese... Ale nic divného ani zavrženíhodného, prostě čirá politika.
Za to, že je letos bitva šnečků o salát mnohem nedůstojnější než kdy dříve, může několik okolností. Až dosud vždycky v Senátu jedna strana dominovala, teď jsou tam tři zhruba stejně silné formace a ty udělaly z rozdělování funkcí hotové šnečí dostihy. Také ještě nikdy nebylo po volbách v komoře tolik solitérů, kteří na lékárnických vahách porovnávají sinekury, jež jim kluby za vstup slibují. Bylo až dojemné poslouchat třeba prezidentského kandidáta Marka Hilšera, jak se těžce rozhoduje mezi několika kluby, od liberálů až po lidovce. Proboha, má ten člověk vůbec nějaký názor? Nebo je už názor v Senátu jenom nepotřebná veteš?
Obsadit funkci šéfa Senátu znamená pro každou partaj dvouletou vstupenku do nejvyšší politické hry. A pro konkrétního funkcionáře ideální nástupní pole pro prezidentskou kandidaturu. To proto dnes v Senátu létají vzduchem úplatky v podobě postů předsedů a místopředsedů výborů či komisí. V Olomouci, kde jsou státní návladní na trafikantství obzvláště citliví, by měli zpozornět.