Pročpak se svěží muzikálový Sherlock snaží diváka nudit

Podzimní záplava českých muzikálů pokračuje včerejší premiérou pražského Divadla Karlín, které uvedlo původní muzikál Legenda jménem Holmes.

Vychází ze známého světa se všemi typickými znaky detektivova prostředí z pera Arthura C. Doyla. Dýmka, hašiš, kostkovaný plášť, viktoriánská Anglie s parními lokomotivami, viktoriánský Londýn s temnými uličkami, přístavními pobudy i pokřikujícími kameloty.

Ondřeji G. Brzobohatému, který je tentokrát nejen autorem hudby, ale i textů a libreta, se do tříhodinového muzikálu podařilo nacpat absolutně vše, na co si divák při slovech Sherlock Holmes vzpomene. Včetně paní Hudsonové (Ivana Chýlková) či tápajícího doktora Watsona.

Pro Brzobohatého je látka zjevně srdcovou záležitostí, však ji také po hudební stránce obdařil sice nikterak překvapivými, ale příjemnými a s tématem zcela souznícími melodiemi. I texty dopadly nadmíru dobře. Jediné, co trochu pokulhává, je děj.

Ani v této novince se totiž tvůrci nevyhýbají neúnosnému natahování první poloviny. Uběhne rovných pětačtyřicet minut a divákovi je stále představován Sherlock Holmes či jeho vyhořelý autor Doyle. Je jasné, že komerční prostor typu Karlína nebude publiku nabízet hodinové jednoaktovky, ale u tak známého motivu je sáhodlouhý úvod skutečně na škodu a divák se velice brzy začíná nudit.

Vtipný vlak

Je to přitom škoda, americký režisér Gabriel Barre jinak prošpikoval inscenaci vtipnými momenty, kterým pomáhá i svěže řešená scéna z dílny Michaely Horáčkové Hořejší. Moment z druhé půle, kdy všichni hrdinové cestují vlakem do Švýcarska, nabízí na poměry českého muzikálu skutečně originální a vtipně seskládanou podívanou.

Hlavní hvězdou a tváří novinky je pochopitelně Vojtěch Dyk; v dvojroli Sherlock Holmes / A. C. Doyle mu však zdatně stačí i alternace Lukáše Janoty. Herec s bohatými zkušenostmi z chválené brněnské muzikálové scény se popral se svou první velkou rolí v Praze skvěle a dokáže představení utáhnout i bez známého obličeje. Naopak pěvecké party zatím příliš nevycházejí Petru Vaňkovi ve zlodušské dvojroli Virgil Cromwell / profesor Moriarty, Vaněk však jakékoli nedostatky překryje dobrým herectvím.

Nebýt nastavovaného děje, patřila by Legenda jménem Holmes k tomu nejlepšímu, co zde za poslední roky v žánru vzniklo. Autoři by však měli příště víc počítat s tím, že publikum asi přeci jen trochu tuší, kdo to byl Sherlock Holmes.