Barbory, zlaté naděje
Vyrostou z nich hvězdy pro hry v Tokiu či Paříži? Češky Barbora Seemanová a Barbora Malíková zatím zářily na III. olympijských hrách mládeže.
Boj proti dětské obezitě, přivábení nastupující generace ke sportu. Ctnostné ideály stály u zrodu olympijských her mládeže. Čerstvé výkony plavkyně Barbory Seemanové a běžkyně Barbory Malíkové v Buenos Aires poukazují na ještě jedno poslání této akce.
Je to přehlídka nejslibnějších talentů. Kluků a holek, kteří sice nyní v argentinské metropoli bojují „jen“o mládežnické medaile, jednou si ale cenný kov třeba přivezou také z největšího sportovního svátku světa. Tak jako to dokázal brazilský tyčkař Thiago Braz da Silva.
Když se v roce 2010 sešli teenageři pod pěti kruhy poprvé, odrazil se Jihoameričan v Singapuru pro stříbro. O šest let později pak pobláznil vášnivé krajany, když doma v Rio de Janeiru senzačně předčil i francouzského fenoména Renauda Lavillenieho a stal se olympijským šampionem. „A také národním hrdinou,“psal tehdy britský The Guardian.
Medailovým dvojúspěchem se může pochlubit kajakář Jiří Prskavec. Ze Singapuru tehdy odlétal s bronzem, před dvěma lety pak na deodorském kanálu prolétl peřejemi ke kovu stejné barvy. Byť mnohem hodnotnějšímu.
Na olympijských hrách mládeže se v minulosti blýskli také další pozdější medailisté z těch největších podniků (OH, MS). Brilantní jízdu mezi tyčemi ukázala slovenská slalomářka Petra Vlhová, přesnou mušku německá biatlonistka Franziska Preussová, rychlé nohy zase dominikánský sprinter Luguelín Santos.
Kdo naváže na úspěch z Buenos Aires? Česko může živit naději, že mezi dospělými prorazí čerstvé šampionky Barbora Seemanová s Barborou Malíkovou.
Minimálně jeden cenný kov si z Argentiny odváží ještě basketbalistka Kateřina Galíčková, oštěpař Martin Florian, kanoista Jiří Minařík, badmintonistka Tereza Švábíková, judista Martin Bezděk, veslařky Anna Šantrůčková s Eliškou Podrazilovou, vzpěrač František Polák a kordistka Veronika Bieleszová.
Seemanová, se dvěma zlaty a jedním bronzem nejúspěšnější z české výpravy, má za sebou pozoruhodnou cestu. V zimě bojovala s mononukleózou, pořádně trénovat začala až v dubnu a vůbec si nedokázala představit, že by mohla na Olympijských hrách mládeže tak zazářit.
„Projít si mononukleózou bylo psychicky dost náročné. Musíte chodit každý týden na odběry, začnete trénovat a váš stav se zhorší. Bylo to těžké období. Kupředu mě hnala touha dostat se zpátky mezi juniorskou špičku,“vypráví.
„Jdu rozbít bazén“
Seemanová už dlouho platí za velký talent českého plavání. Radost má ze zaplavaných časů, stačily by jí na solidní umístění i mezi dospělými. Třeba její výkon ze stovky 54,19 sekundy je nejen novým českým rekordem, Seemanové by zároveň zajistil na loňském mistrovství světa desáté místo.
„Ty časy jsou světové. Ani jsem nedoufala, že bych mohla plavat tak rychle,“je nadšená. Zase potvrdila, že se stále zlepšuje. I přes zákeřnou nemoc, což svědčí o silné vůli. Má v sobě zarputilost, je bojovnice.
Když se loni v Kodani trápila na evropském šampionátu v krátkém bazénu, vyhecovala se a rozloučila se báječným představením. „Prostě jsem šla rozbít bazén,“přiblížila poté nastavení své mysli. Do budoucna má ty nejlepší předpoklady.
Poznávání domů bez střech
Osmnáctiletá slečna je v reprezentaci výjimečná nejen díky třem cenným kovům, ale také tím, že už ví, jaké to je na opravdové olympiádě. Před dvěma lety byla nejmladší členkou českého výběru v Rio de Janeiru.
Jižní Ameriku poznává už podruhé, přesto i její postřehy o Argentině jsou důkazem dalšího smyslu olympijských her mládeže. Teenageři díky nim poznávají nové kultury, což je pro utváření jejich světonázoru kruciální.
„Lidé tu jsou strašně hodní, ale zarazila mě chudinská čtvrť. Ty domy snad ani nemají střechy. Centrum města je naopak krásné, rozdíly jsou obrovské,“všimla si tuze rozevřených sociálních nůžek.
Malíková, druhá ze zlatých Češek, podala pod pěti kruhy další důkaz o tom, že je na čtyřstovce nejrychlejší dorostenkou světa. Loni triumfovala ve své věkové kategorii na mistrovství světa, letos také ovládla evropský šampionát.
To všechno už dokázala šestnáctiletá slečna, která jako malá celé dny kreslila a malovala. „Pořád jsem seděla na zadku a rodiče chtěli, abych začala sportovat. Vybrala jsem si běhání.“Byla to šťastná volba.
Malíková jako jediná na argentinské dráze pokořila hranici 55 sekund, nezpomalily ji ani mírné bolesti zad. Je jí teprve šestnáct, mezi vrstevnicemi dominuje. Kdo ví, zda zrychlí natolik, aby jednou konkurovala seniorské světové špičce v čele s Američankou Phyllis Francisovou.
Malíková je každopádně se Seemanovou v tuto chvíli na nejlepší cestě k tomu, aby na letní olympiádě v Tokiu (2020) či o čtyři roky později v Paříži navázaly třeba na Prskavce.