Jako Švédi
Boleslavský kouč Hořava od hokejistů chce chuť, pohyb a důraz
Má trochu komplikovanější povahu. Do práce mívá neobyčejnou chuť, jenže po čase ho začne prostředí v českém hokeji tak nějak štvát.
A on musí pryč. Odfrknout si. A pak si počkat na novou výzvu. „Je to takový můj problém,“prohodí Miloslav Hořava. „A takhle to mám furt dokola.“
Nyní je sedmapadesátiletý kouč na začátku dalšího profesního cyklu.
Po půlroční odmlce, před níž se snažil protlačit Jágrovo Kladno mezi elitu, se vrací do extraligy on sám.
Hořava má ze střídačky společně s dalšími personami – uznávaným Radimem Rulíkem a naganským šampionem Pavlem Paterou – probudit mátožnou Mladou Boleslav. „Chci ve hře pohyb. Důraz. Aby bylo vidět, že hráči chtějí,“velí velký obdivovatel švédského hokeje. „A tohle se musí objevovat v každém zápase. Nejen když se hráči nahecují.“
Je problém většiny českých hokejistů, že k výkonům potřebují speciální pobídky?
Nechtěl bych urážet všechny hráče a nechci mluvit o přístupu v ostatních klubech. My si to řešíme v Boleslavi a v úvodu prvního zápasu
(nedělní prohra 1:2 s Olomoucí) jsme tohle zaznamenali. Ale až jich odehrajeme třeba patnáct, můžeme se bavit, jestli je to problém.
A co srovnání s minulostí? Nezlenivěli trochu čeští hráči?
I to je těžké. Pravda je, že konkurence není taková jako dřív. Já, když končil, zažil jsem období, že byla finská a švédská liga plná Čechů. Chodilo se i do Německa a Švýcarska. To pomalu opadá a naši hráči nejsou skoro jinde. Ano, jsou v KHL, ale ve Švédsku, Finsku, Německu nebo Švýcarsku moc hráčů nenajdeme. Pak jsou v zámoří, ale tam jsou různě po farmách. Kdyby tihle zůstali, vznikla by konkurence, která vytváří pracovité prostředí.
Na mazáky ani moc netlačí mladí.
To je další vývoj našeho hokeje, který se potýká s tím, že jen trošičku talentovaný hráč jde okamžitě pryč. Zůstávají průměrní, kterým se za každou cenu snažíme dát prostor, ale oni si ho nezaslouží.
Schvalujete odchody mladých ven?
Nelíbí se mi to, ale nic se s tím nedá dělat. Je to trend. Mladí nemají důvěru v systém, že se v něm mohou vyvinout, a raději utečou.
Měl byste návod, jak to změnit?
Žádný recept nemám. Něco jsem k tomu řekl a přiznám se, že mě to už ani nebaví. Pořád se opakuje, že se situace nějak lepší, ale já zlepšení nevidím. Kde jsem trénoval a přicházeli mi tam mladí, připadalo mi to pořád stejné. Jejich vybavenost a připravenost na dospělý hokej byla možná ještě horší. Ale nemůžeme to vztahovat na celou naši republiku.
Teď jste v Boleslavi. Jaký by byl hokej podle vašeho gusta?
Už léta se mi nejvíc líbí styl švédského bruslivého hokeje. Hráči jsou vybavení bruslařsky i technicky. Líbí se mi agresivní hra nahoru dolů. A z tlaku se vytvářejí šance. Nelíbí se mi naopak, když se jen couvá a vyčkává.
Kam směřuje extraliga, když jste ji pozoroval jako divák?
My jsme s aktivní hrou trošičku začali, když jsme s Radimem Rulíkem přišli do Litvínova. K tomu tam mají odjakživa sklony, líbilo se nám to a vyústilo to v roce 2015 titulem. Začal s tím i Liberec, teď Hradec. A myslím, že se k tomu stylu překlopí většina klubů.
Jak je těžké pro takový styl vychovat vhodné hráče?
Trvá to dlouho. Třeba mladí Švédové přijdou do áčka a v sedmnácti letech jsou připravení technicky, jsou konkurenceschopní. Jasně, musí se trochu zapracovat takticky, ale dovednosti – bruslení, techniku hole, osobní souboje – už mají na velice dobré úrovni a s odehranými zápasy se jen zlepšují.
Kde vidíte mezi výchovou v Česku a Švédsku rozdíly?
Ten největší je, že my už třeba ve čtrnácti učíme hokejisty nějakou taktiku, nebo jak reagovat na hru, jak fungovat ve středním pásmu. Švédové se věnují tomu, jak přesně přihrát, jak správně přešlapovat – doleva, doprava, pozadu, po straně. Aby hráč vše zvládal s hlavou nahoře a pukem na holi. I my na tohle máme knížky, ale nějak se na to pozapomnělo.
Překvapuje vás, že nyní Švédové na mezinárodní scéně dominují?
Těší mě to. Akorát mi trošku vadí, že Švédové o sobě vědí, že jsou výborní, mají světové tituly a malinko se u nich objevuje taková namachrovanost. A to se jim vymstí, což se stalo dalším státům včetně nás. Když jsme třikrát za sebou vyhráli titul, mysleli jsme si, že všechno víme a děláme nejlépe. Je to taková vlnovka, a jestli se nepoučí, dopadnou stejně. Hokej se pořád vyvíjí.
Žijme současností. Stane se z Mladé Boleslavi „švédská“Boleslav?
To vůbec. To je věc, která trvá několik let a nejde to udělat během měsíce. Trošičku jsme to zkoušeli naposled v Kladně, ale to byla první liga. Ale i rok byl málo na to, aby se takový hokej začal hrát. A to mluvím jen o áčku, což se švédským systémem nemá nic společného.
Lákala by vás koncepční práce?
Ne, protože nejsem budovatelský typ. Mám nějaké vidění hokeje a nejsem člověk, který by chtěl ostatní přesvědčovat, že je to správně. Beru to jako ztrátu času, když budu něco vykládat a z druhé strany budu jen poslouchat, proč to nejde. Teď nemluvím o Kladnu. Tam jsem byl spokojený, ale chtěl jsem se zase posunout jinam.
Co jste si z Kladna odnesl?
Bylo to výborné angažmá. Byl jsem s Pavlem Paterou a partou kluků, kteří byli ochotní pracovat. Nebyli to extraligoví hráči s velkými smlouvami, ale naopak ohromní pracanti s výborným charakterem.
A navrch Jaromír Jágr.
Dost lidí se mě na něho ptá. On samozřejmě mohl jako majitel přijít a říct, že to bude takhle. Spolupráce s Džegrem ale byla velmi dobrá, nastavili jsme si nějaká pravidla. Hlavně o tom, že nebude zasahovat do toho, koho a kam postavíme. Nemluvil ani do tréninků. Když přišel a měl svůj názor, vyslechli jsme ho a vysvětlili, proč to děláme takhle.
Zkuste to přiblížit.
Měl hromadu postřehů z Ameriky. Některé ale byly nepřeveditelné. Třeba určitá situace v útočném pásmu. Džegr říkal, že to hráč musí přečíst a vidět. My mu zase vysvětlovali, že nejdříve musíme hráče vůbec naučit daný pohyb, až potom je prostor na další věci. Z NHL byl zvyklý pracovat s vyspělými hráči určité úrovně. My pracovali s hráči, kterým bylo třeba vysvětlit začátky a dostat je do systému.
Mám nějaké vidění hokeje a nejsem člověk, který by chtěl ostatní přesvědčovat, že je to správně.