Ondřej Neff: Budoucnost podle mě
Samořiditelná auta ještě dlouho nebudou schopná běžného provozu, potřebovala by vyšší umělou inteligenci, říká spisovatel Ondřej Neff.
Spisovatel Ondřej Neff je legendou české science fiction literatury, ale také velkým propagátorem internetu i znalcem techniky či díla Julese Vernea. „Na bázi mobilu vznikne internet druhé generace, který se osvobodí od prokletí anonymity a bezplatnosti,“předvídá. „A trend je takový, že mobily jednou zastoupí počítače,“dodává. Jsem stoprocentní technooptimista. To dobré na světě vzniklo z umu vědců a techniků. To špatné pochází z dílny filozofů, náboženských věrozvěstů a politiků. Třeba Cyklon B, který se používal v plynových komorách, byl vymyšlen na hubení hmyzu roznášejícího epidemie. Technika je neutrální.
Nevzdaluje technika člověka od přírody a přirozenosti? Asi největší technooptimista současnosti Elon Musk chce umřít na Marsu. Ale já bych tam nechtěl ani náhodou...
Myslím, že se nedožijete stavu, že by vás někdo s pistolí u hlavy nutil se stěhovat na Mars. Nesouhlasím s tezí o vzdalování se přírodě a přirozenému stavu. Neandertálec také nežil v přirozeném světě, protože měl oheň a oblékal se do kůží, zatímco opice to neumí. A co se týče vzdalování se přírodě, já jsem za svůj už docela dlouhý život nikdy nezaznamenal společnost, která by se tolik zabývala přírodou jako ta dnešní. Poučné jsou srovnávací fotky Prahy a Čech po sto letech. Dneska je krajina mnohem víc zalesněná. Třeba vrch Závist u Břežan byl tehdy holý, vypleněná krajina. Teď tam je les. Prostě vlezete za Prahou do lesa a dojdete až na Šumavu, aniž z něj vylezete.
Proč je podle vás špatně, když je internet zadarmo a když je anonymní?
Internet vznikl původně jako vojenská záležitost. Pak fungoval na půdě vysokých škol. Byla to trošku idealistická vize, která má pro něj podle mého soudu zničující důsledky. My, kteří dáváme na internet nějaký obsah, jsme placeni výhradně z reklamy a to je špatně. Když mám předplacený časopis, tak platím a je to v pořádku. Internet je také anonymní, tak se tam projevují extremistické názory. Věnuje se jim naprosto neadekvátní pozornost, ale určitý typ lidí z toho dělá kauzu a ve výsledku to vše otravuje vzduch. Mohu tady nad tím naříkat třeba do Vánoc, ale s tím už nic neuděláme, dokud nepřijde nějaká nová technologie.
A bude tedy ještě někdy internet za peníze, nebo už to nejde zvrátit?
Myslím si, že vznikne místo internetu něco úplně jiného, ale nevím co. Tohle je určitě jen nějaké stadium. Média mají svá stadia. Začalo to bubeníkem, který na návsi četl výnosy vrchnosti, a nelze předpokládat, že tu bude iDNES.cz ještě v roce 2500.
To je jasné, ale když se budeme bavit o dohledné době, tak v roce 2030 tu asi iDNES.cz ještě bude?
To ano. Ale bude to rychlá nebo pomalá změna? To je totiž subjektivní. Z hlediska každodennosti představuje patnáct let hodně, ale když se ohlédnete, tak je to lusknutí prstu.
Existují úvahy o zpoplatnění internetu nějakou „internetovou měnou“. Třeba že by člověk dostával nějaké kredity za zhlédnutí reklamy a pak jimi platil.
Lidé jsou ochotni platit, když za to něco mají. Kdyby měli platit za něco, co teď mají zadarmo, to by byli blázni.
To je stávající stav. Někdo vymýšlí placené internetové noviny s obsahem podobným, jako mají ty neplacené.
Je třeba lidem nejdřív nabídnout něco navíc. Například, pokud by za poplatek zmizela reklama, to je lákavá věc. Do toho bych šel. Obrovskou brzdou placení internetu je složitost celého procesu. Nerad uvádím své osobní údaje při placení kartou. Tedy jméno, číslo karty, měsíc expirace a to tajné číslo. Raději používám PayPal. Líbí se mi placení na mobilu. Jen přiložím palec a je to vyřízené. Takhle si představuji, že to v budoucnu bude i na internetu. Dokud se to nevyřeší, tak se budou vymýšlet nesmysly s kredity a nic to nepřinese. Když budou platby malé, bezpečné a rychlé, budou lidé ochotni platit a internet bude vzkvétat.
Byl jsem kdysi na vaší přednášce o blackoutu. Opravdu by po něm mohla přijít apokalypsa včetně rabování a kolapsu politického systému?
Popsal jsem blackout v románu Tma. A to je science fiction, která nemá reálnou oporu. Upozorňuji v ní, jak jsme závislí na elektřině. Svět, jak ho známe, by se bez ní zhroutil. Jiná věc je, že se to stát nemůže. Byl to spíše společenský román. S technologickou strukturou by se zhroutila i ta politická. Dovozuji to hned na začátku, kde hrdina knihy – násilník – najednou zjistí, že policisté nefungují a on sám se stává tou mocí. Ale je to jen dočasné. On sice brutalitou získá vliv, ale pak přijdou ti chytří, využijí ho a vytvoří novou strukturu.
Bavilo by vás jezdit samořiditelným sdíleným autem, když jste technooptimista?
Víte, reálně, samořiditelná auta představují hudbu velmi vzdálené budoucnosti. Řídím od svých sedmnácti let. Je mi 73 let a v životě jsem neměl nehodu. Takže myslím, že provozu docela rozumím, je to inteligenčně velice náročná věc. Nejde jenom o to vidět čáru a poznat značku, ale jde tam i o psychologii. Dívám se na obličeje druhých řidičů a poznám podle způsobu jízdy, jak pojede druhý a co udělá. To by musela být umělá inteligence na úrovni filmu Vesmírná odyssea, aby toho byla schopna. Dneska máte jen adaptivní tempomaty a taky jsou s tím problémy. Ale je to šikovná věc, já ji používám.
Výrobci aut se nás snaží přesvědčit, že samořiditelná auta jsou za dveřmi. V Americe už podobný vůz zabil člověka. Stejně však uvnitř sedí řidič, hlídá a v krizi převezme řízení.
No ale když ten borec bude muset hlídat, tak to ztrácí smysl. Míň by mi vadilo řídit až do Košic než sedět ve voze jako spolujezdec a děsit se, co ten automat zase vyvede.
Někteří propagátoři těchto technologií tvrdí, že si pak aspoň v dálniční koloně budete moci číst noviny.
Když si budete číst noviny, tak nic neohlídáte. To jsou prostě nesmysly. Jsme v rukou šílenců a to se vracím k tomu, co jsem říkal před chvílí. Všechno zlo pochází od náboženských činitelů a politiků, ti si vymýšlejí věci jako emisní limity a výrobci aut se tomu snaží vyhovět i za cenu podvodů.
Bavili jsme se o budoucnosti internetu. Jaká bude podle vás budoucnost mobilů? Kromě toho, že se teď objevují ohebné displeje.
Ohebnost je hloupost, která mě neoslovuje, ale co mě oslovuje, je nárůst výpočetní kapacity procesorů. Dovedu si představit, že mobil bude jednou plnohodnotně suplovat dnešní počítač – zvláště až se bude ovládat hlasem. A dojde k tomu, že na bázi mobilu, který je principiálně vázaný na osobu svého uživatele, vznikne internet druhé generace, jenž se osvobodí od prokletí anonymity a bezplatnosti. Dovedu si představit, že tady budeme sedět v kavárně a na ploše stolu bude obrazovka.
Nebo se bude tento rozhovor rovnou nahrávat a přepisovat a písmenka budou běhat po displeji.
Ano. K tomu to vše spěje. Nebude to však hned. Nevěřím, že to bude třeba za pět let.
Mobil se ale zatím nestal počítačem, protože je na to příliš malý.
Samozřejmě, potřebujete velikost, proto by mohl stát displej na desce stolu nebo by terminály mohly být na veřejných místech. Nebo by displeje mohly být rolovací, vytáhli byste je z kapsy jako knížku. Mám pracoviště tady v Břežanech a doma. Až skončíme, půjdu dál redigovat knížku. Ukládám ji na server, o kterém netuším, kde je. Vtip tohoto řešení je, že budu moci pracovat kdekoli. I notebook je velký a těžký, i když ho mám a cestuji s ním.
Jste znalcem díla Julese Vernea. Je skutečně pravda, že geniálně předpověděl věci, které dnes běžně používáme, ale v jeho době se o nich lidem ani nesnilo?
O jeho genialitě nemůže být pochyb. Úplný ohňostroj předpovědí najdete v knize, která vyšla až na začátku tohoto století po jeho smrti. Jmenuje se Paříž ve 20. století. Tam prorokoval neuvěřitelné věci počínaje elektrickým křeslem a počítačem s klávesnicí, který katalogizuje veřejnou knihovnu. Já jsem sestavil takovou encyklopedii Verneových vynálezů a třetina se odkazuje na tuto knihu. A to vyšla už v roce 1865.
V době, kdy se u nás schylovalo k prusko–rakouské válce, v níž Rakušané ještě používali pušky předovky.
Ano, u Vernea je také zajímavé, že se v jeho knihách vyskytují momenty, které dnes ani nevnímáme jako předpovědi. V Novém hraběti Monte Christo jdou hrdinové do nějaké hrobky a svítí si baterkou. V té době šlo o něco naprosto fantastického. Jeho genialita se projevuje v jednom detailu v románu Ze Země na Měsíc. Když popisuje měsíční střelu, tak ta má jako brzdící element pro dopad deformační zóny. To jde naprosto proti duchu tehdejšího technického myšlení.
Letos v létě proběhla médii zpráva, že v Číně používají kamery pro rozpoznávání obličeje a když člověk přejde ulici na červenou, na chodníku už ho čeká policista s vytištěným pokutovým formulářem. Nehrozí „velký bratr“i u nás?
Čína je posedlá kamerami. Když jsem tam byl, tak jsem jednou zaplatil vstupné a ten lístek už nemusel ukazovat, protože mě to poznalo. Zase se vracím ke své tezi, že nejde o zlou technologii, ale zlý režim. Pokud si udržíme demokracii, nemusíme se toho bát. Kamera sama se nerozhodla, že vám dá pokutu.