Česká stopa ve třetím světě
Pomoc ekonomicky vyspělých států málo rozvinutým zemím se postupně stávala důležitým faktorem světové politiky od konce čtyřicátých let 20. století. Od počátku tvořila důležitou část agendy Hospodářské a sociální rady OSN (ECOSOC), vytvořené hned při vzniku této nové mezinárodní organizace v r. 1945, a měla být také součástí aktivit Světové banky jako jedné z „podřízených“institucí téže organizace. Výraznější význam začal problém rozvojové pomoci získávat po zrodu desítek nových států v Asii a především v Africe (a později i v Karibiku a Tichomoří) od přelomu padesátých a šedesátých let, jejichž představitelé se – z jejich pohledu samozřejmě oprávněně – dožadovali spravedlivějšího přerozdělování světového bohatství, likvidace pozůstatků kolonialismu atd.
Především díky hlasům zástupců tohoto tzv. třetího světa, často podporovaného zeměmi východního bloku, OSN také od r. 1961 pravidelně vyhlašovala jednotlivé dekády za „desetiletí rozvoje“, v nichž měly méně rozvinuté státy za aktivního technického a především finančního přispění „prvního“(tedy kapitalistického) a „druhého“(socialistického) světa nastartovat svůj ekonomický růst v podobě pětiprocentního nárůstu HDP hned v šedesátých letech a ještě výraznějšího přírůstku v dekádách následujících. Tohoto cíle sice z mnoha důvodů nebylo dosaženo, problém rozvojové pomoci se nicméně stal důležitou složkou aktivit OSN a bez ohledu na své limity tvoří nepochybně jednu z nejúspěšnějších agend této organizace.
Ještě koncem r. 1964 byla založena organizace UNCTAD jako stálý orgán OSN, mající cestou rozšiřování obchodu povzbuzovat rozvoj méně vyspělých zemí, v r. 1966 pak vznikla Organizace spojených národů pro průmyslový rozvoj (UNIDO), jejímž cílem bylo přímo napomáhat industrializaci a dalšímu hospodářskému rozvíjení zemí „třetího“světa. V rámci OSN byl pak poprvé v r. 1965 přijat Rozvojový program Spojených národů (UNDP), jehož vedení bylo umístěno v New Yorku, který je obecně považován za největší specializovanou agenturu multilaterální ekonomické a technické pomoci méně rozvinutým oblastem. Československo se brzy do projektů těchto institucí zapojilo, později, po institucionálním osamostatnění UNIDO, se stalo jejím členem a na jeho aktivity navázala výrazně i samostatná Česká republika na počátku devadesátých let.