Jak se dělá demagogie
Technologie manipulace s veřejným míněním nachází živnou půdu především v otevřených demokratických společnostech, které už nemají úctu k tradici, ztratily pevné zásady a nedokážou racionálně odlišit dobro od zla.
Nevěřili byste, jak je to snadné. Různé fejky a hoaxy, to je ve skutečnosti hračka pro malé děti a cenzory. Ovlivnit mínění společnosti představuje proces mnohem sofistikovanější a nesmírně nebezpečný proto, že se děje nenápadně a velice pomalu. Pro většinu lidí je to metoda skrytá, neviditelná, neboť je rozložena v dlouhém čase, často na jednu či dvě lidské generace.
Technologie manipulace s veřejným míněním nachází živnou půdu hlavně v otevřených společnostech, které nemají úctu k tradici, ztratily pevné zásady a nedokážou racionálně rozlišit dobro a zlo. Jinými slovy, nejsnáze manipulovatelné jsou demokratické společnosti bez jasné ideologie a víry, ochotné přijmout cokoli zdánlivě správné, moderní a korektní.
Naopak nemanipulovatelné (a tedy nepřizpůsobivé) jsou například skupiny lidí spojené pevnou vírou anebo žijící v sociální, sexuální či psychologické izolaci.
Metodu manipulace veřejným míněním v otevřených společnostech popsal americký filozof, právník a politolog Joseph P. Overton. Pro jistotu dodávám, že to nebyl žádný politologický kutil či amatér. Až do své tragické smrti, zahynul v roce 2004 při leteckém neštěstí, zastával post viceprezidenta jedné z nejprestižnějších amerických politologických institucí Mackinac Centre for Public Policy. Je autorem teorie, která byla na jeho počest nazvána Overtonova okna.
Slovo okno musíme ovšem chápat v širším smyslu (jak je vnímáno anglické window), tedy nejen otvor ve zdi domu, ale rovněž jako určitý ohraničený prostor. Teorie Overtonových oken podrobně popisuje schéma, jak se původně nepřijatelný společenský postoj postupnými kroky legalizuje a posléze ukotví v zákonech. Vychází z rozboru šíření rozmanitých lidskoprávních, společenských, morálních a politických inovací, které v poslední době mění západoevropskou a americkou civilizaci.
Technologie takové legalizace tkví v tom, že se postupně a systematicky otvírá jedno okno za druhým. Jakmile se podaří stoupencům postoje odmítaného většinovou společností obsadit první okno, pokračují k dalším, až nakonec svůj minoritní názor vnutí všem. Overton definoval šest oken, šest postupných kroků, jak tato manipulace v obecném rámci funguje.
Touto technologií byla v posledních dvou generacích legalizována třeba homosexualita, gender, multikulturalismus, zákaz kouření, v anglosaském prostoru začala likvidace neblahého působení „bílého muže“.
Všimli jste si, jak nenápadně už začal boj proti pití alkoholu a „nezdravému“jídlu? A pokračuje to dál. Náznaky různých inovativních společenských „šíleností“vídáme na každém kroku a lze si podle Overtonovy teorie spočítat, v jaké fázi přijetí ta či ona novinka je.
1. okno
Postoj dosud nemyslitelný, považovaný za tabu, o kterém se ve slušné společnosti nemluví, je třeba „detabuizovat“, tedy začít o něm hovořit. Pár vědců uspořádá konferenci, na níž se o daném jevu odborně pohovoří. Výsledkem je teze, že ona záležitost není ve společnosti zatím příliš známá, ale objektivně existuje, a nelze tedy před ní zavírat oči. Toho se samozřejmě chytne pár novinářů (zatím jen bulvárních) a s ohromením sdělují, že něco takového existuje. Vzápětí se vynoří pár radikálů, kteří se začnou k této myšlence hlásit (třeba prostřednictvím sociálních sítí). Současně je třeba předložit lidem „strašáka“. Komentátoři veřejnoprávních médií vysvětlují, že daný postoj není sice správný, ale existují i horší (třeba fašismus či Putin).
2. okno
O věci se hovoří, není to již tabu. Je tedy možno onen postoj posunout dál do sféry, v níž se uplatňují ti „správní“radikálové (tedy ti hodní, levicoví). Přitom se musí zachovat zdánlivě objektivní nadhled. K tomu patří hra se slovy. Pro to, co je pro lidi jako postoj nepřijatelné, je nutno prosadit jemnější označení. Se zánikem pojmu jakoby mizí i jeho negativní obsah a nový název navozuje pocit, že jde o něco kvalitativně lepšího. Není třeba chodit daleko: cikán–Rom, buzerant–homosexuál–gay. Či naopak, z původně přijatelného postoje se stane opovrženíhodný: vlastenectví – nacionální extremismus. Současně je třeba přinášet příklady. Užitečný je především historický precedens: „Tohle tu bylo přece vždycky, jen se před tím zavíraly oči!“Lidé začnou být nabádáni: „Přemýšlejte, zda neděláte chybu, pokud toto ostrakizujete, vždyť se vlastně stavíte proti budoucnosti!“
3. okno
Pokud se o něčem hovoří mezi radikály, proč by o tom za určitých podmínek neuvažovali i rozumní lidé? Vždyť je to svým způsobem racionální záležitost. Věci se chopí vědecké instituce, a protože jde o naléhavý problém, vyčlení se dost finančních prostředků na jeho výzkum (prezentují se samozřejmě jen pozitivní výsledky). Nastupují novináři, amatérští nadšenci (ti to dělají zadarmo) i aktivisté (ti to dělají za peníze). Stejně jako se únosce často sbližuje se svou obětí, všichni hlasatelé „nového světa“ho přijímají za svůj, mnozí v něm fanaticky nacházejí smysl konání, jiní dobrou obživu. To ovšem není podstatné, ve výsledku už nejde o postoje radikálů, ale věc dostává celospolečenský rámec.
4. okno
Společnost je již dostatečně zmanipulována, aby daný jev tolerovala, je možné jej povýšit na rozumný a zcela normální. Jedním z triků je metoda ukázat modelového jedince s komentářem: „Kolik lidí žije stejně jako on...“Užívají se i selektivní dogmata „Výzkum veřejného mínění prokázal, že tento jev považuje většina respondentů za správný“nebo „Vědecké výzkumy prokázaly, že je to vlastně pro společnost prospěšné“. Argumenty není třeba uvádět, každý už přece ví, a kdo to neví, je zaostalý. Z pozice objektivní pravdy, neboť není přípustné bránit svobodě poznání, se začnou odsuzovat kritici, kteří si troufnou upozornit, že nový a netradiční postoj může být pro společnost nebezpečný. Hanba nevzdělaným a zaostalým! Média se ochotně přidávají a vykreslují obraz odpůrců jako psychopatů, analfabetů, rasistů či xenofobů. Stoupenci postoje, kteří obsadili okno, potírají z pozice své „objektivity“šmahem nesouhlas těch, kteří v daném okně nejsou, a zmanipulovaná veřejnost se pomalu přiklání na jejich stranu.
5. okno
Pokud je něco rozumné, proč bychom to nechválili, nepopularizovali? Nastoupí umělecká fronta, začnou se točit filmy, skládají se písně a vydávají romány. Všechna tato „pokroková“díla dostávají umělecká ocenění. Konají se manifestační pochody hrdosti, aktivisté začnou seznamovat děti ve školách s tím, co je „správné“. V médiích se donekonečna mlátí prázdná sláma, o dané věci se neustále mluví a mluví, aniž by se něco řeklo či předložily argumenty (s výjimkou tvrzení, že je to správné, moderní a demokratické). Média přinášejí sentimentální příběhy, jak jsou stoupenci oslavované menšiny skvělí, nebo naopak, jak jsou díky většinové společnosti utlačovaní a chudí. Velikost a krásu je třeba hledat v podpoře menšin a nikoli v přízemních a nemoderností zatuchlých postojích sobců, kteří hájí dosavadní způsob života a nehledí na prospěch všehomíra! Copak není krásné, pokud dva muži sdílejí věrnou lásku? Jak sentimentální je pohled na rodinu v nafukovacích vestách, která na vratkém člunu riskuje na moři své životy. Truchlete, v jakých podmínkách bydlí romské rodiny a nikdo jim nepomůže! Podívejte se také na surové gaunery v kožených bundách, kteří vykřikují necertifikovaná hesla a schvalují postoje, které jsme my, moderní elita, prohlásili za hanebné.
Hájit fungující věci není zajímavé. Politici se rádi věnují moderním excesům a vytvoří z nich téma.
6. okno
Jakmile existuje ve společnosti cosi, co by mohlo přinést politikům popularitu a hlasy, chopí se toho. Hájit už fungující věci není zajímavé, to pozornost médií a zájem voličů nepřinese. Proto se politici rádi věnují moderním excesům a vytvoří z nich téma. Za nimi stojí část vědců, médií a aktivistů, a pokud se někdo ozve proti danému politikovi, spustí tahle falanga bouři nevole a odsudků. Křičí: „Máme pravdu a myslíme evropsky a demokraticky! A kdo s námi nesouhlasí, je extremista!“Nejprve se u kulatých politických stolů nesměle diskutuje, sonduje se terén. Politické nadšení roste a politici se trumfují. Nakonec se za bouře nadšení veřejnoprávních médií a stoupenců lásky a pravdy schválí zákon, který daný postoj začlení do právního řádu a současně stanoví tresty pro ty, kteří by s ním nesouhlasili.
Kruh se uzavřel. Na základě společenského tlaku politici vyhověli a upravili náš život tak, aby byl modernější, lepší, demokratičtější. Řečeno slovy kazatelů: „Radujte se, neboť starý svět byl zničen!“