Igelitky zdarma jsou pryč, mikroten jede dál
Martina Patočková
Zatímco igelitkám už vyhlásili obchodníci i státy boj, mikrotenové sáčky zatím přežívají. Jejich postupné nahrazování bude zřejmě mnohem obtížnější, než se zdálo. Mohou za to hygienické předpisy a zákony.
Spotřeba těchto sáčků se přitom počítá na stovky milionů kusů ročně. Každý velký obchodní řetězec jich uvede do oběhu minimálně desítky milionů.
Někteří zákazníci se jim už snaží vyhnout a nosí si vlastní. Problém je, že zatím neexistuje jasná legislativa, jak si mají prodejci v těchto případech počínat.
„Obchodníci jsou připraveni vyjít ekologicky smýšlejícím zákazníkům vstříc, ale bez jasných pravidel to není možné. Jsme proto připraveni tato jednání aktivně vést a očekáváme, že stát nám dá potřebný rámec,“říká Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR.
Zatím to funguje tak, že většina obchodů umožňuje odnést si ve vlastním sáčku ovoce, zeleninu a většinou i pečivo. Odnos ve vlastním obalu není v zákonech výslovně zakázaný. Na druhou stranu, pokud se něco stane – zákazník se například nakazí nějakou chorobou a bude si poté stěžovat – nese odpovědnost obchod.
„Osobně používám vlastní přinesené pytlíky či mikrotenový sáček několikrát,“říká Jan Freidinger, koordinátor kampaně Plast je past v organizaci Greenpeace.
„Odnos zboží ve vlastních sáčcích není v tuto chvíli v hypermarketech Globus nijak viditelně omezen, současně však není na prodejní ploše žádná nabídka alternativních sáčků, které by mohli naši zákazníci využít,“popisuje mluvčí tohoto řetězce Rita Gabrielová.
A přibližuje, proč není tak snadné najít za mikrotenové sáčky náhradu. Za rok se jich jen v hypermarketech Globus spotřebuje na 80 milionů kusů. „Pokud bychom je nahradili ekologickou, ale finančně nákladnější variantou, museli bychom zákazníkům účtovat alespoň část jejich ceny,“uvádí Gabrielová s tím, že cena náhrady může být až osmkrát vyšší.
V látkových sáčcích se neváží
Vlastní průhledné sáčky, aby bylo vidět dovnitř na obsah, umožňuje mikrotenových sáčků projde ročně prodejnami řetězce Globus. zákazníkům použít na ovoce, zeleninu i pečivo také Ahold. „U látkových či jiných tkaninových obalů je zapotřebí sáček odvážit, což znamená pro nakupujícího obsah sáčku u pokladny vyndat,“popisuje Jiří Mareček za obchody Albert.
Látkové sáčky jsou totiž zpravidla o něco těžší než ty mikrotenové. „Váhy, které máme na našich prodejnách, jsou nakalibrovány pro balení kusového ovoce a zeleniny do mikrotenových sáčků, proto není možné je zvážit například v látkovém sáčku či tašce. Zvyšovala by se tak konečná cena produktu v neprospěch spotřebitele,“dodává mluvčí řetězce Billa Dita Bratánková. Nyní firma údajně zvažuje různé možnosti, jak by si zákazník mohl potraviny odnést ve svém sáčku či jiném obalu, aniž by to mělo vliv na konečnou váhu.
„Zákazník v každém případě podle legislativy musí zaplatit pouze váhu sortimentu, nikoliv váhu obalu,“uvádí Bratánková.
Zatímco u ovoce, zeleniny či pečiva se zákazník může mikrotenovým sáčkům vyhnout, u pultového prodeje nákup do vlastního obalu možný není. To znamená u sýrů, uzenin či masa.
„U uzenin či sýrů není odnos ve vlastních obalech z hygienických důvodů možný,“potvrzuje za obchody Albert Jiří Mareček. A stejně je tomu i jinde.
Prodejci se totiž bojí, že by při styku s jiným obalem, který může být znečištěný, mohlo dojít ke kontaminaci daného jídla. Za hygienickou i zdravotní nezávadnost přitom vždy odpovídá prodejce. Podle obchodníků by byl pultový prodej do vlastního obalu možný jen tehdy, kdyby se změnil zákon o potravinách a odpovědnost by přešla na zákazníka.
Nicméně trend je jasný, a proto obchodníci nyní chystají podklady pro jednání s ministerstvy zemědělství a životního prostředí. Rádi by dosáhli přesnější úpravy. Ministerstvo zemědělství se ale zatím ke změnám nestaví příliš vstřícně.
Stát nechce regulovat. Nemusí
„Ministerstvo zemědělství v současné době nevidí potřebu tuto oblast legislativně regulovat a vytvářet další právní předpisy. Dotčené konání je vztahem mezi obchodníkem a spotřebitelem a může být regulováno přímo ze strany obchodníka, kdy prodejce není povinen poskytovat spotřebiteli potraviny do jeho nádob a může takovou praktiku odmítnout sám o sobě,“říká mluvčí ministerstva Vojtěch Bílý.
Totéž řeší takzvaní bezobaloví prodejci, kteří začali v Česku vznikat a již odnos ve „vlastním“nabízejí coby jednu z předností chránící životní prostředí. Částečně se to týká i velkých obchodníků. Globus spustil před několika lety prodej váženého zboží, například mražené zeleniny, hranolků či ořechů.
Ořechy nebo směsi se sušeným ovocem jsou na váhu v prodeji rovněž v Tescu. „U prodeje na váhu nabízíme zákazníkům naše vlastní obaly, nicméně i tady začal onen spontánní odnos do vlastních nádob,“potvrzuje Rita Gabrielová.
Legislativou jsou omezeni i internetoví prodejci potravin, jako je Rohlík či Košík, kteří jinak nákup dodávají v papírových taškách. „Určitý typ zboží, které přikazuje legislativa, balíme do igelitových pytlíků,“uvádí zakladatel Rohlíku Tomáš Čupr. Při týdenním nákupu za dva tisíce korun zákazník například dostane spolu se sedmi papírovými taškami i pět igelitových sáčků.
Internetoví prodejci však zároveň nabízejí zpětný odběr sáčků. Jak uvádí šéf Košíku Tomáš Jeřábek, papírové a plastové obaly se vrátí zhruba od každého třetího nákupu. Většina lidí si je nechává.
Problémem mikrotenových sáčků je i to, že pravděpodobně více než igelitky končí ve směsném odpadu s různými zbytky. Patří přitom do žlutých kontejnerů na plast.
„Odkládání použitých sáčků do směsného odpadu je nevhodné nejen z hlediska nemožnosti jejich dalšího zpracování, ale také z důvodu jejich častého úletu ze skládek způsobeného jejich nízkou hmotností v poměru k jejich objemu,“uvádí Ondřej Charvát z tiskového odboru ministerstva životního prostředí.