Patnáct let a budova galerie nikde. Snad se ledy pohnou

Vpondělí to bylo patnáct let, co v Plzni porota vyhodnotila architektonickou soutěž o nejlepší ideové řešení místa zvaného U Zvonu. To býval dům za hranicí sadového okruhu kolem centra, odstřelený po povodních v roce 2002 kvůli porušené statice. Porota dala dvě první ceny, obě za návrh novostavby, a zavrhla nápad udělat z místa park. Za dlouhých patnáct let tam ale nevyrostlo nic. Teď se snad ledy začínají hýbat a výsledek by mohl stát za to a přesáhnout i hranice regionu.

Už od té soutěže máme v Plzni jasno, že tu bude stát galerie. Některé návrhy s tím počítaly a později se na tom usnesli i politici. Instituce zvaná Západočeská galerie totiž nikdy neměla dost velký objekt pro stálé expozice svých sbírek. Stejně je prý na tom z krajských měst už jen Ostrava, kde důstojná budova galerie také chybí. Máme už projekt, přivedené sítě, dokonce i archeologický průzkum a stavební povolení. Jediné, co chybí, jsou peníze nebo vůle je vydat.

A nejde o málo peněz, přes osm set milionů korun. Další sumu bude stát provoz. Přednedávnem to vypadalo, že se něco začne dít. Galerie byla na seznamu největších počinů pro rok s titulem Plzeň – Evropské město kultury 2015. Ale ze stavby sešlo. Politici na kraji, pod nějž galerie patří, nakonec řekli, že bez dotace evropské či státní se do budování nepustí. A dotace se nenašla.

Letos se však za pomoci Asociace krajů podařilo prosadit stavbu Západočeské galerie až do programového prohlášení vlády. Tam se o ní mluví jako o jednom z pilotních projektů „kofinancování kulturní infrastruktury“s podporou národních a evropských dotací. Ty další jsou Janáčkovo kulturní centrum v Brně a nová budova Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě. S penězi na stavbu galerie by měl počítat státní rozpočet nebo některý fond a postupně do roku 2022 dát 480 z potřebných 820 milionů korun.

Západočeská galerie vlastní asi deset tisíc exponátů v hodnotě přes miliardu korun, ovšem většinou jsou ukryty v depozitáři. Připravuje jen dočasné výstavy ve dvou menších prostorách. Přitom má po Národní galerii druhou nejcennější sbírku kubismu a meziválečné moderny. Díla Emila Filly, Františka Tichého, Františka Muziky, Josefa Čapka, Jana Zrzavého nebo Toyen jsou k vidění málokdy. Stejně jako skvosty ze středověku, baroka nebo 19. století.

V prosinci 2009 vyhrál veřejnou architektonickou soutěž už přímo na budovu galerie návrh studia Kuba & Pilař architekti. Budovu tvoří jednoduchý kubus s transparentním pláštěm skrývajícím čtyři na sobě postavené hranoly provozních částí s velkorysou dvoranou. Je to zajímavá a nádherná budova. Výjimečné je, že šlo o soutěž otevřenou a připravenou s Českou komorou architektů. O návrhu řekl třeba hejtman, že prošel čistě expertním výběrem bez politických zásahů, což dává naději, že by to nemusel být průšvih a že by se mohlo povést postavit objekt, který by byl výjimečný i v Evropě.

Shodou okolností také před patnácti lety se v Plzni uskutečnila velká konference, jejímž smyslem bylo upozornit na skrytý poklad města – soubor dochovaných interiérů architekta světového jména Adolfa Loose. Odborníci o nich už tehdy věděli, ale objekty měly nejrůznější uživatele a byly v ne úplně dobrém stavu. V téhle věci se dodnes událo mnohem víc. Byty se dočkaly nákladných oprav a čtyři z nich lze navštívit v rámci prohlídkových tras. Celý soubor by se měl časem stát tahákem evropského, možná i světového významu.

Tak doufáme, že to s galerií taky klapne. Že se po patnácti letech příprav konečně peníze najdou a na kraji historického centra Plzně vznikne hodně moderní, ale taky citlivá a užitečná stavba, jež dá galerii jako instituci křídla. Že napořád vystaví největší pecky ze sbírek a bude lákadlem nejen pro obyvatele města, ale i cílem návštěv z daleka.