Svatováclavské milénium 1929
Oslavami milénia smrti zemského patrona v roce 1929 mělo být do jisté míry paralyzováno katolické pobouření nad velkolepým průběhem husovských oslav, jež tak popudily vatikánské kruhy. Blížící se výročí Václavovy mučednické smrti tehdy stanovené Josefem Pekařem na rok 929, vedlo k nárůstu frekvence debat o svatováclavské tradici v politických, kulturních i společenských kruzích.
Liberální a pokrokářské kruhy totiž usilovaly o potlačení náboženského charakteru oslav, protože se obávaly rostoucí ofenzivy politického katolicismu, který tak výrazně uspěl v parlamentních volbách v listopadu 1925. Tyto obavy vzrostly poté, co v důsledku dlouhodobé nemoci premiéra Antonína Švehly fakticky úřadoval v premiérské funkci Švehlův náměstek, lidovec Jan Šrámek. Ten se zasadil o to, že vláda svatováclavské oslavy oficiálně podpořila.
Lidová strana s vědomím možné rehabilitace katolických pozic v československém státě připravovala mnohé akce, které měly spíše politický než náboženský podtext, a podřídila své aktivity cíli, aby se prezentovala jako státotvorná a vlastenecká strana a smyla stigma nedostatečného zápasu za národní věc. Hlavním cílem bylo v co největší míře adaptovat národního patrona na podmínky sekulární společnosti a vyzdvihnout takové znaky svatováclavského kultu, které mohly tehdejší veřejnost v největší míře oslovit.
Jako velkolepou konfesní i vlasteneckou inscenaci lze chápat například orelský slet, který se uskutečnil v prvních červencových dnech roku 1929. Vyvrcholení této akce přivedlo přímo do pražských ulic několik desítek tisíc cvičenců.
Lidovecká ofenzivní agitace u příležitosti svatováclavského milénia pochopitelně budila podezření politických oponentů. Možná i proto se prezident T. G. Masaryk klonil k důslednému rozdělení miléniových oslav na státní a církevní část.
Hlavní svatováclavské oslavy byly zahájeny v týdnu od neděle
22. září 1929 vystavením korunovačních klenotů ve svatovítské katedrále. Vrchol oficiální státní části oslav byl spojen se slavnostním předáním standarty jezdeckému pluku Václava Svatého v Pardubicích, která proběhla na Václavském náměstí 27. září 1929.
Navzdory sporům, které přípravu vzpomínky na tisíc let od Václavovy smrti provázely, se konkrétní realizace jubilejních oslav nesla ve znamení velkého úspěchu, jejž symbolizovalo i oficiální dokončení svatovítské katedrály v Praze
28. září jako nejviditelnější části církevního programu a pak velký průvod s lebkou zemského patrona o den později.