Oslavy? Smutek? Na obojí je stále čas
Turnaj mistryň už poznal i vítězku, jež prohrála oba úvodní duely.
Prakticky celý rok zažívají situace, ke kterým je prostředí rovníkového Singapuru dobrou metaforou: slunce tady padá za obzor tak bleskově, že na stmívání není čas. Buď den, nebo noc. Nic mezi tím. Vyhraješ? Vítej v dalším kole. Prohraješ? Můžeš vyrazit domů. A vida, zrovna v Singapuru to tenisově najednou neplatí.
„Za poslední dva roky jsem tu nasbírala zkušenost, že nejlepší je rychle zapomenout,“říkala Karolína Plíšková. Přitom za sebou měla skvělý úvod Turnaje mistryň, loňskou vítězku Caroline Wozniackou předčila 6:2, 6:4. Jenže… „Ani to mi postup ze skupiny nezaručí.“
Petra Kvitová naopak odstartovala rozpačitě, minimálně výsledkově a ani výkon nebyl zářný. Proti Elině Svitolinové padla 3:6, 3:6, ale chmury? Kdeže. „Možná jsem tak v pohodě proto, že už jsem tohle zažila. A že vím, že šance dál je.“Na smutek je brzy.
Na radost také.
Kvitová si tenisovou nevypočítatelnost jinak vysoce funkčního koutu jihovýchodní Asie vyzkoušela v roce 2015. V prvním duelu tehdy prohrála s Kerberovou, rovněž ve dvou setech. „Hrála jsem určitě hůř než teď. A dopadlo to docela dobře,“vzpomíná.
Prošla tehdy do finále!
V roce 2016 pak nastalo hotové zmrtvýchvstání – Slovenka Dominika Cibulková ztratila dokonce oba úvodní mače… A nakonec celý Turnaj mistryň vyhrála.
Panikaření je předčasné. Zároveň ovšem není záhodno pouštět se do pohledů za obzor, protože v sobě skýtají hodně zrádnosti: Plíšková třeba může mít už zítra jistý postup (viz box), a i kdyby se jí to nepovedlo, čeká ji ve čtvrtek třetí zápas proti Kvitové. Má možnost na opravu, předčila šampionku Wozniackou, která navíc nedávno vyhrála velký turnaj v Pekingu. To všechno logicky vzbuzuje naděje.
„Nevím, co se ode mě bude čekat, a je mi to jedno. Pojedu si to svoje, co funguje posledních pár týdnů. Každý set, co tady uhraju, je dobrý,“tlumí rychle Plíšková předčasnou euforii.
Češky v roce 2018 patří mezi protřelé účastnice. Plíšková přijela do Singapuru potřetí za sebou, Kvitová si zde vydobyla čtvrtou účast a předtím ještě dvakrát nastoupila na Turnaji mistryň v Istanbulu (kde navíc před sedmi lety zvítězila).
„Přece nepropadnu depresím a nebudu tady brečet,“říká Kvitová. „Mám pořád šanci postoupit. To je na Turnaji mistryň dobré.“
Jiná poražená dne, Wozniacká, přidala: „Proč myslet na minulost, když už ji nelze změnit. Má smysl dívat se jen dopředu.“
Zní to jako nepříliš invenční životní moudro, ale pro tenistky tohle jsou výjimečné situace.
V Bílé skupině, kde nastupují obě české singlistky, existují nyní čtyři různé scénáře, které v úterý zajistí postup buď Plíškové, či Svitolinové, případně dokonce oběma. Kombinatorika ale zároveň nabízí řadu dalších možností, při kterých bude muset rozhodnout až závěrečný hrací den, čtvrtek. Češky a jejich týmy tak v dnešním volnu rozjedou rozdílné scénáře, ušité dle úvodních vystoupení.
Model Plíšková: jako výhoda se jeví nejen sebevědomý a zároveň klidný výkon, ale také podobná soupeřka. „Každý ví, že toho spoustu oběhá, budou se hrát dlouhé výměny,“vyhlíží ona utkání se Svitolinovou. Má čas na to, aby ulevila bolavému lýtku, které si pro jistotu na turnajovou premiéru ovázala. S její povahou by neměla hrozit tenisová pýcha, vždyť sama tvrdí: „Bylo to ode mě dobré, solidní. Ale pořád ještě ne top výkon.“
Model Kvitová: ta už zná první nutnost ve smyslu „buď, anebo“, ale pořád je ještě pouze dílčí. V úterý potřebuje uhrát minimálně set, aby zůstala ve hře. A ona nepanikařila. „Paradoxně jsem se cítila dobře, fyzicky i psychicky,“říkala po duelu se Svitolinovou. „Prostě vůbec nekazila, takže všechno bylo jen na mně. Což tak bohužel bývá. Občas tedy i bohudík.“
Zrovna její tenis má sklony k černobílosti, i příští soupeřka Wozniacká povídá: „U Petry pořádně nevíte, co čekat. Jednou je to nic moc – a příště zahraje extrémně dobře.“
Normálně by si na takovou opravu musela počkat až na další turnaj. Ale v Singapuru je zatím ještě pořád dost tenisových šedých zón.
U Petry nikdy nevíte. Jednou je to nic moc – a příště zahraje extrémně dobře.