Válka o Horní Uhry
Československo o hranice bojovalo Porazit Maďary a ovládnout Slovensko trvalo skoro rok.
Co na Slovensku obsadíme, to nám mírová konference přiřkne. Asi tak lze shrnout telegram ministra zahraničí Edvarda Beneše z pařížské mírové konference vládě do Prahy.
První československo-maďarskou hranici diplomaté narýsovali v den vzniku republiky, 28. října 1918. „Stanovena byla francouzským podplukovníkem Vixem, tvořila ji řeka Ipel až k Lučenci a odtamtud byla demarkační čára vedena přes Rimavskou Sobotu do Užhorodu,“uvedl historik Antonín Klimek. Obsazování území „Horní země“se ale protahovalo. V polovině listopadu 1918 honvédi a námořníci maďarského komandanta Zoltána Heltaie vytlačili české četníky a vojáky z Trnavy zpět k Holíči, a dokonce i na moravskou stranu k Hodonínu.
„Podle jména spadá sice Slovensko do kompetence Československého státu, ve skutečnosti však je stále ještě dominiem vlády maďarské,“varoval poslance v pražském národním shromáždění Vavro Šrobár, ministr s plnou mocí pro správu Slovenska. Odpor proti Čechům měl podporu horkokrevných maďarských důstojníků, univerzitních posluchačů a řady veteránů, kteří se vraceli z front velké války.
Útok na Trnavu
Posádka Heltaiova obrněnce se valila z Trnavy dál na severozápad. Tvrdé boje se odehrály u Senice. Okolo šesté hodiny ranní 17. listopadu Maďaři narazili na rozhodný český odpor. „Měli 28 mrtvých a mnoho zraněných. Na naší straně byli dva těžce a dva lehce zranění,“uvádí dobový bojový záznam.
Československé velení postupně sbíralo nové posily, takzvaná Holíčská skupina měla 20. listopadu 1918 již 900 mužů. Velení v českých zemích skládalo další polní formace pro Slovensko. Takzvaný Seřazovací sbor soustřeďoval vojáky v kasárnách v pražských Vršovicích. Velení stahovalo též posily z posádek domácího vojska z Jičína, Vysokého Mýta a dalších kasáren. Železniční ešalony poté z Prahy transportovaly mužstvo a techniku přes Uherský Ostroh a Vlárský průsmyk na frontu „malé války“, jak byl konflikt na Slovensku přezdíván.
Posílené jednotky ze tří stran večer 24. listopadu sevřely Trnavu a po krátkém, úporném střetu město Tažení na sever obsadily. Obzvláště se přitom podle dobových pramenů vyznamenali vojáci z Moravy, hanácká, kroměřížská a uherskohradišťská setnina spolu s vojáky z 30. střeleckého pluku z Vysokého Mýta.
Maďaři nechali na bojišti několik padlých, 52 námořníků a honvédů padlo do zajetí. „Ukořistěn byl obrněný vlak, 200 vagonů, 1 200 pušek a spousta dalšího materiálu,“napsal kapitán Řehoř Zapletal, jeden z účastníků bojů. Československé vojsko hlásilo jednoho padlého a jednoho vážně zraněného.
Rudá armáda Bély Kúna
Od konce listopadu 1918 československé jednotky postupovaly dál na východ, do začátku prosince osvobodily Pováží a střední Slovensko. Na konci roku obsadily Košice a Prešov. V té době československé velení převzal italský generál Luigi Piccione. Do 20. ledna 1919 vstoupil do Bratislavy a získal pod kontrolu zbylé území Slovenska.
Jenže 21. března 1919 se situace opět obrátila. V Maďarsku proběhl bolševický převrat a Rudá armáda Bély Kúna zaútočila na sever na Slovensko. Zlomit jejich tlak se povedlo až v létě 1919, po rozhodující bitvě o Zvolen a obsazení Budapešti rumunskou královskou armádou.
roku 1919.