TEST OCHUCENÝCH VOD A MINERÁLEK
Strany 12 a 13
Na konci 19. století spotřeboval každý Evropan v průměru jedno až dvě kila cukru ročně. Dnes je to až dvacetkrát tolik. Není se čemu divit, cukr do sebe totiž dostáváme nejen v čokoládě, koláčích či zmrzlině, ale i v potravinách, které na první pohled působí docela „nevinně“. Třeba v 1,5litrové lahvi ochucené vody, kterou řada lidí denně kupuje, aby nezapomínali na pitný režim, může být až 18 kostek cukru!
Ukázal to čerstvý test, který pro MF DNES připravila iniciativa Vím, co jím a piju. Porovnala v něm dvanáct druhů ochucených (citronových) vod běžně dostupných na českém trhu.
Sladká byla většina z nich – 10 z 12 testovaných výrobků. Z toho sedm jich bylo oslazeno cukrem (nebo v kombinaci s glukózo-fruktózovým sirupem), dva výrobky nekalorickými sladidly (aspartam a acesulfam K) a jedna voda kombinací cukru a sladidla (steviol-glykosidů). Zcela bez cukru a sladidel byly pouze dva nápoje.
Denní dávka cukru
Když vypijete půl litru Coca-Coly nebo fanty, spolykáte s limonádou asi 50 gramů cukru, tedy zhruba 12 až 13 kostek. V ochucených vodách je cukru asi polovina – jenže zatímco s limonádami se to většina lidí naučila nepřehánět, litr a půl sladké vody vypijeme denně jako nic – možná i proto, že nápoje nejsou obarvené, a tak máme falešný pocit, že pijeme neškodnou vodu. Až na to, že je v ní rozpuštěných nejčastěji okolo 60 až 70 g cukru.
Denně bychom přitom neměli přijmout víc než 50 g přidaného cukru (ideálně ještě méně). Stačí tak jedna velká lahev a vyplýtváme dávku cukru na celý den.
Sladidla nejsou záchranou
Tři z testovaných nápojů snížily energetickou nálož díky sladidlům. Voda RIO H20 je kombinuje s cukrem, obsahuje tak zhruba poloviční množství energie v porovnání s ostatními výrobky.
Poděbradka ProLinie a Tesco Value byly slazené pouze nekalorickými sladidly. Tyto vody sice žádný cukr ani energii neobsahují, ale ani s nimi by se to nemělo přehánět.
Sladidla jsou důkladně testována a jsou v běžných množstvích bezpečná – nicméně je nevhodné si zvykat na intenzivní sladkou chuť. Nápoje mají podle odborníků na výživu sloužit hlavně k doplnění tekutin, nikoli energie, a proto bychom se měli naučit pít neslazené nekalorické nápoje. V našem testu to byly pouhé dva výrobky: Toma Natura Neslazená a Perrier – tu však kvůli její velmi vysoké ceně (60 Kč za litr) málokdo zařadí do běžného pitného režimu.
Sladká cesta k diabetu 2. typu
Co je vlastně na sladkých nápojích tak špatného? Když si dáme občas skleničku na chuť, tak nic.
Pokud ovšem každý den „ztrestáte“celou lahev, mohou vám hrozit vážné problémy – časem si můžete vypěstovat pořádnou nadváhu a pak i cukrovku 2. typu, kardiovaskulární nemoci a další závažné zdravotní problémy. Výjimkou mohou být situace, kdy máte fyzicky velmi náročnou práci nebo jste po delším sportovním výkonu a potřebujete energii rychle doplnit. V těchto případech sladká voda tolik nevadí.
Pozor také na sodík
Velké množství cukru není v případě ochucených vod jediný problém. U minerálek je potřeba sledovat také obsah sodíku. Toho přijímáme víc než dost v ostatních potravinách, a proto není vhodné ho polykat ještě v nápojích.
Z hlediska obsahu sodíku jsou v našem testu problematické pouze tři výrobky, a to Poděbradka, Poděbradka ProLinie a Hanácká kyselka. Při vypití 1,5 litru Poděbradky přijmeme 1,8 g soli, což už je poměrně dost (denní příjem by měl být maximálně 5 g). V případě Hanácké kyselky je to přesně polovina. „U minerálních vod je důležité hledět i na celkový obsah minerálních látek, jako základ pitného režimu rozhodně nejsou vhodné středně a silně mineralizované vody. Ty slouží pro léčebné využití a jejich denní příjem je omezen maximálně na půl litru denně,“připomíná dietoložka a odborná garantka iniciativy Vím, co jím a piju Karolína Hlavatá.
Přídatné látky a konzervanty
Při pročítání etiket na lahvích narazíte často také na různé přídatné látky. I ty stojí za pozornost. Sice jsou všechny pečlivě testované, a jejich použití je tedy bezpečné, ale na druhou stranu je jejich příjem v nápojích většinou zbytečný, a pokud máme možnost vybrat si výrobek bez aditiv nebo s jejich minimálním obsahem, je to určitě lepší volba. U nápojů je navíc problém to, že jich jsme schopni vypít poměrně velké množství.
Dva výrobky, Hanácká kyselka a Poděbradka, obsahovaly konzervanty (konkrétně benzoan sodný), v ostatních vodách žádné konzervanty nebyly, i když jejich složení bylo velmi podobné, zjevně to tak jde i bez nich. Z dalších přídatných látek se vyskytovaly jen aromata, kyseliny (nejčastěji kyselina citronová), regulátory kyselosti či antioxidanty. Při nákupu je vhodné vybírat ochucené vody bez sladidel a konzervantů, ostatní přídatné látky není třeba příliš řešit.